© Falcon
Film Deadpool & Wolverine každopádně působí jako směsice různých fanouškovských fikcí, která vznikla proto, aby si udobřila nadšence Marvelu, které zklamaly nemastné a neslané marvelovky v posledních letech, a uspokojila jejich vybájené představy a nejdivočejší sny (ohledně Deadpoola a Wolverina). Víceméně jde tudíž o dvouhodinové pásmo různých popkulturních referencí, v němž se hojně odkazuje na starší Marvel filmy, na Marvel seriály, na různé superhrdinské filmy od Foxů (třeba i dvacet let staré) nebo dokonce i na superhrdinské projekty, které nebyly nikdy realizovány. Film je tudíž ideální podívanou pro opravdu náruživé přívržence Marvelu a X-Menů, u nichž je pravděpodobné, že se budou ve všech těch narážkách orientovat a pochopí i leckteré tematicky napojené gagy, jejichž smysl by mohl neznalému divákovi jinak uniknout.
© Falcon
Děj je v tomto případě skutečně jen záminkou pro to, aby se propojily jednotlivé referenční vtipy a sebeironické scénky s tím, co je pro sérii Deadpool typické – krvavá akce, pubertální humor, sexuální narážky, meta-podvratnost, prolamování čtvrté stěny, sprosté výrazy a hromada nadsázky. Z hlediska příběhu se ve filmu může stát prakticky cokoli, neb se v něm běžně cestuje mezi paralelními světy, každou chvíli do něj přibývají další a další postavy a Deadpool ani Wolverine v podstatě nemohou být zabiti žádným tradičním způsobem. A navzdory zdánlivě komplikované expozici je to příběh velmi přímočarý až primitivní. De facto jde pouze o jednoduché schéma, v němž dvojice titulních hrdinů sestaví tým, aby svrhla padoucha a zachránila svět, jenž má být zničen jakousi mocnou super-zbraní.
© Falcon
Ryan Reynolds i Hugh Jackman si své role zopakovali s patřičnou bravurou a režisér a spoluscenárista Shawn Levy (který natočil s Reynoldsem už snímek Free Guy a s Jackmanem zas Ocelovou pěst) si připsal do svého portfolia kolísavé úrovně film, jenž se v něm rozhodně řadí k těm lepším, byť rozpačitému dojmu se při jeho sledování vyhnout nelze. Shawn Levy sice předvádí lehkonohý cit pro komediální timing, leč akční scény vynikají v jeho režii spíš seznamem účastníků než filmařským provedením či nápaditostí bojové choreografie. Zejména první třetina snímku doplácí na přílišnou užvaněnost a na velmi pozvolný rozjezd a tonálně je snímek také mírně nevyvážený – je natolik utopený v nadsázce, že se jakékoli pokusy o tišší emocionální scény míjejí účinkem.
© Falcon
P.S. Závěrečné titulky doprovází kouzelný sestřih retro-záběrů z natáčení superhrdinských filmů od Foxů, které na poslední chvíli dodají ještě trochu nostalgie a humoru navíc. A na scénu po konci titulků si také určitě počkejte.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
