Cigán vypráví příběh čtrnáctiletého chlapce Adama (Ján Mižigár), který se narodil a vyrostl v chudé romské osadě, jež mu v životě skýtá jen dvě radosti: kroužek boxu pod vedením místního faráře a stejně starou kamarádku Julku (Martina Kotlárová). Adamův život se ale radikálně změní po násilné smrti otce. Matka, aby zajistila svým čtyřem dětem alespoň nějakého živitele, se znovu vdá - za manželova bratra Žigu (Miroslav Gulyas). Obzvláště nejstarší Adam se s otčímem, jinak lichvářem, překupníkem a zlodějíčkem, těžce sžívá. Postupně se kolem chlapce začne hroutit všechno, k čemu se doposud upínal. Jedinou jistotou, která mu ještě zbyla, je jeho otec, jenž k němu v noci občas přichází. Adam stojí na rozcestí svého života, kdy si bude muset vybrat, kterou cestou se nakonec vydá. Martina Šulíka lze podezřívat buďto z bláznovství, nebo z geniality. Rozehrát hamletovsky laděný příběh v prostředí romské osady a jejích zemitých postaviček, to chce skutečnou autorskou odvahu. Do značné míry to také determinuje způsob budování syžetu snímku. Jeho vyprávění je rozděleno do čtyř částí - čtyř ročních období. Postoj k filmu líbí / nelíbí je vždy velice subjektivní záležitostí. Někdy dokonce záleží i na momentálním rozpoložení a náladě. Tento aspekt je u Cigána ještě silnější vzhledem k tématu, které - co si budeme nalhávat - někomu prostě nesedne už jen tím, jak zprofanované dnes kvůli médiím a celkové bohulibé multi-kulti osvětě je. Režisér na tento problém vyzrál celkem nápaditou cestou: již úvodní část filmu dává zcela jasně najevo, v jakém duchu se zbytek snímku ponese, a záleží tak čistě jen na divákovi, zda na tento způsob nazírání zobrazovaného přistoupí, nebo nikoli. A od toho už se pak odvíjí osobní hodnocení každého jednotlivého diváka. Je veskrze jisté, že film bude vzbuzovat rozporuplné reakce od totálního zatracení až po nekritický obdiv. Přesto existuje několik důvodů či motivů, kvůli kterým stojí za to dát Cigánovi šanci - například přesvědčivé herecké výkony hlavních protagonistů (v mnoha případech neherců či debutantů), výborná kamera Martina Šece a zejména zcela nepatetické závěrečné sdělení prosté jakéhokoliv politicky korektního (a tedy hloupého) morálního poselství. Film byl v premiéře uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde zároveň zastupuje Česko a Slovensko v hlavní soutěži. Je to po Zahradě a Slunečním státu již třetí film, který Martin Šulík do Varů přivezl. Za Zahradu přitom v roce 1995 získal Zvláštní uznání poroty a Cigán si zase vede relativně dobře u festivalového publika. Režisér zároveň ke svému filmu dodává, že nechce Romy mytizovat, folklorizovat ani romantizovat, ale že mu jde o pravdivé zachycení jejich života v romských osadách na východním Slovensku, kde jsou všechny životní situace emotivnější, vyhrocenější a přímočařejší. Bohužel právě ona proklamovaná snaha o realismus Martinu Šulíkovi tak docela nevyšla. Jsou zde sice realistické scény zachycující nuzný život v osadě v chajdách stlučených z toho, co bylo zrovna po ruce, nicméně celkový dojem i závěrečné vyznění filmu jsou silně romantické. Jako by si tvůrci nebyli tak docela jistí, kterou cestou se se svým filmem chtějí vydat. Cigán není dokonalý film. Má v sobě ale určitou sílu, kterou, pokud jej k sobě necháte promluvit, vás dokáže strhnout. Trailer filmu si můžete pustit na našem YouTube kanálu zde.