Nicolas Cage jakožto hrabě Drákula vysává svého sluhu, který od něj chce co nejdřív zmizet. Nebude to ale tak jednoduché a jednoduché to nemá ani divák. Film Renfield není komedií ani hororem, přesto je svým způsobem zábavný.
Knih a filmů o životě legendárního hraběte Drákuly existuje poměrně hodně a na filmovém plátně se objevují už od samého zrodu kinematografie. Povětšinou šlo vždy o ryzí horory kolísavých kvalit, najde se ale i několik komedií a parodií, které jsou specifické samy o sobě. Skoro vždy jsou ale vyprávěny přímo z pohledu samotného upíra, málokdy je jeho život líčen někým jiným. Jednou z výjimek je aktuální snímek
Renfield.
© Universal
Renfield je Drákulův sluha, který je po staletí služeb svému pánovi značně vyhořelý a rád by se z jeho služeb vymanil. I proto dochází na terapeutickou skupinu zabývající se toxickými vztahy, kde ho ale jeho kolegové dostatečně nechápou, protože nevědí, s kým mají tu čest. Renfield se ale pod jejich vlivem rozhodne Drákulu opustit a zkusit žít nový život. K tomu by mu měla pomoci i sympatická policistka Rebecca, která se sama pokouší bojovat s mafií, která ovládá místní policii. Je ale jasné, že to nebude tak jednoduché a Pán Temnot bude chtít svého sluhu zpátky.
Výše uvedená zápletka zní poměrně klišovitě a předvídatelně a není tedy žádným překvapením, že i celý film je takový. Režírující
Chris McKay si toho byl naštěstí dobře vědom a ani se nesnaží předstírat, že nějaký příběh vypráví. Od úvodu je jasné, že vše, co se děje, je silně nerealistické, postavy nejsou moc zajímavé a kompletní děj je absolutně nesmyslný a stát by se mohl opravdu jen v nějaké alternativní realitě.
© MovieWeb
Jakmile ale přechází k jiným věcem, cítí se najednou jako ryba ve vodě a baví především hodně stylizovanou a záměrně přepálenou akcí, která je extrémně krvavá a brutální, zároveň mnohdy nápaditá, hravá a má svižné tempo. Tímto pak trochu kompenzuje, že střih u ní není úplně plynulý a občas nevypadá úplně hezky. Celé se to tvůrce snaží oživovat humorem, který ale tolik nefunguje a rozhodně nelze čekat nějakou zásadní kadenci hlášek a ani většina situací není třeskutě vtipná, takže označení komedie malinko hapruje a určitě nemá smysl na snímek jako na komedii chodit.
Do velké míry výsledek zachraňuje obsazení, v jehož hlavní roli dostal důvěru překvapivě velmi dobrý a tak trochu "emo"
Nicholas Hoult, který zvládá rozpolcenost své postavy dost slušně. Moc za ním nezaostává ani
Awkwafina, která není vůbec špatná, její policistka je sympatická a i chemie mezi oběma v rámci možností funguje. Největší hvězdou je ovšem
Nicolas Cage jakožto samotný Drákula, na kterém je vidět, že svou vysněnou úlohu si užívá. Dostal v ní dostatečný prostor na své typicky maniakální přehrávání, které ale režisér dokázal udržet ve snesitelných mezích, takže nepůsobí směšně a paradoxně mohl ještě trochu přitlačit na pilu, protože pro podobné pojetí upíra se něco podobného v takové stylizaci perfektně hodí. Jen je malinko škoda (a zároveň varování těm, kteří jdou na film kvůli němu), že je tu dost málo a na delší čas se objeví prakticky jen na začátku a v závěru, jinak se spíše mihne v několika scénách. Snímku nicméně chybí pořádný a výrazný záporák, protože
Ben Schwartz není nijak děsivý a je spíš typickou mafiánskou karikaturou.
© Universal
Ve výsledku je tak
Renfield docela zábavnou žánrovou jednohubkou, která pravděpodobně nikdy neměla nějaké větší ambice. To ale nic nemění na tom, že po příběhové stránce měla a mohla fungovat mnohem mnohem lépe, měla být celkově uvěřitelnější, možná i o něco realističtější a nepochybně si vysloveně říkala o to, aby byla i parodičtější. Takhle zůstala jen někde na půli cesty. Pokud vám to ke spokojenosti stačí, návštěvou kina neprohloupíte, pokud ale od podobných záležitostí čekáte přece jen o něco víc, raději zamiřte do nějakého jiného sálu.
PS: Malé bezvýznamné plus si tvůrce zaslouží za stylové závěrečné titulky a samotný úvod, v němž je Cage naklíčován do několika legendárních draculovských snímků.
Oficiální český trailer filmu Renfield / Renfield