© 20th Century Studios
Od doby, kdy se bývalý lidský voják a nyní válečník s tělem avatara Jake (Sam Worthington) zamiloval do mimozemšťanky Neytiri (Zoe Saldana) a pomohl jejímu národu odrazit na planetě Pandora útoky dobyvačného lidstva, uběhlo zhruba patnáct let. Oba hrdinové spolu nyní mají čtyři děti, povětšinou dospívající, a z toho jedno adoptované. Lidstvo se však vrátilo a dál planetu pustoší. Spolu s ním se vrací i podlý plukovník Miles (Stephen Lang), jehož mysl byla po smrti jeho lidského těla přenesena do těla avatara. Ten má plán vypátrat Jakea a jeho rodinu a pomstít se mu za jeho zradu. Jake se proto rozhodne opustit se svou rodinou rodný kmen a ukrýt se v jednom z dalekých přímořských kmenů, který jim nepříliš ochotně poskytne azyl. Ani tam ale nemohou být v bezpečí navěky a navíc hrozí, že svou přítomností ohrozí i existenci jiných domorodých vesnic.
© 20th Century Studios
Jednoduchost však není nutně na škodu, jelikož děj je díky ní jasně srozumitelný pro všechny, a díky perfektní režii a vypravěčskému talentu režiséra a scenáristy Jamese Camerona příběhu rozhodně nechybí emoce, napětí ani patřičná dramatičnost. Každá scéna je důsledně podepřena osobnostmi jednotlivých postav a jejich motivacemi. S expozicemi si Cameron dává záležet a neváhá jim věnovat nadstandardní prostor, neboť čas věnovaný představení každého nového aspektu pokaždé bohatě zúročí.
© 20th Century Studios
Na druhou stranu, příběh není to hlavní, co umocňuje film Avatar: The Way of Water na jeden z nejsilnějších zážitků v kině tohoto roku. Technologicky a vizuálně jde totiž o absolutní skvost, pro který se těžko hledá srovnání. Skoro celá druhá třetina filmu je věnována prozkoumávání podvodního světa Pandory, v němž se hrdinové filmu učí pohybovat a lovit. 3D je zejména díky těmto podvodním pasážím nejlepší za dlouhé roky (asi tak od Gravitace z roku 2013). Řada scén je nádherná, až dechberoucí. V kontextu filmů vytvářených pomocí počítačového CGI a využívajících technologii motion capture (kdy jsou herecké výkony včetně obličejové mimiky a všech pohybů digitálně zaznamenány a pak jsou vtisknuty počítačově generovaným postavám) je druhý Avatar doposud nejpozoruhodnějším a nejrealističtěji působícím počinem, jaký kdy vznikl. Technologicky jsou James Cameron a jeho tým znatelně napřed před jakoukoli konkurencí.
© 20th Century Studios
Cameron se coby známý puntičkář a perfekcionista stále jeví jako skvělý režisér s bujnou fantazií, jenž je svým filmovým světem fascinován a rád z něj ukáže co nejvíc, byť to je často za hranou ztráty tempa jinak plynulého a přímočarého vyprávění. Film nese jeho oblíbené prvky, od motivu vody přes fetiš na armádní techniku, roboty a exoskelety až po potápějící se lodě. K těm dojde v největší míře v závěrečné třetině, která je akčním vyvrcholením příběhu, nabízejícím hned několik přehledných, ladných, famózně nasnímaných a místy i řádně megalomanských akčních scén. Zachováno bylo i ekologické poselství kritizující ignorantský přístup k ekosystémům a k likvidaci druhů i plundrování přírodních zdrojů, zpřítomněné tentokrát mimo jiné nepříjemně působícími pasážemi s lovením velryb.
© 20th Century Studios
P.S. Film je v některých multiplexech promítán kromě standardních 2D a 3D formátů i ve verzi se zvýšenou snímkovou frekvencí 48 snímků za sekundu (běžné je 24 snímků). Přesněji, jedná se o kombinaci přepínající mezi 48 snímky v dynamičtějších a akčnějších scénách a 24 snímky v pomalejších scénách. Tyto projekce jsou označeny v programech kin zkratkou HFR (High Frame Rate) a údajně jde o ideální způsob, jak film vidět, protože vyšší frekvence snímků umožňuje sledovat rychlé scény v plném potenciálu pohybu. Na výsledku je to znát podstatně. Nicméně tato varianta nemusí sedět každému – někomu třeba zážitek prohloubí, ale kdo si na zvýšenou plynulost záběrů nezvykne, tomu to může projekci i pokazit. Mě konkrétně vytrhávalo z prožitku to, jak na sebe ona náhle zvýšená plynulost pohybů postav i kamery pokaždé upozornila a ihned výrazně ubrala daným scénám na filmovosti. Tyto pasáže na mě totiž působily kvůli tomu mnohem uměleji a připomínaly spíše výňatky z nějaké moderní videohry. [Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]