Za Germánovu spořivost může především změna daňových zákonů v Německu před několika lety, která zatrhla výhodné odepisování filmových propadáků z daní. Žádných megaprodukcí za šedesát milionů dolarů typu Ve jménu krále se už tedy nejspíš nedočkáme, trendem je víc filmů za mnohem méně peněz. Na své budoucí snímky už zjevně zoufalý režisér dokonce sbírá peníze od fanoušků s příslibem podepsaného DVD a o pozornost médií žadoní trapasy typu boxerský zápas s novináři nebo žaloba na Berlínský filmový festival. Prostě Uwe je dole víc než dřív, ale nevzdává to. Bohudík? Bohužel! Jako první si vezmeme na paškál upírské, resp. dhampýrské (dhampýři jsou na půl lidé, na půl upíři) kombo. Neznám žádné fanoušky bollovských adaptací počítačových her, natožpak milovníky první BloodRayne, ale takové detaily zuřivého Němce nikdy netrápily. V roce 2005 měl k dispozici ještě 25 milionů dolarů, herce jako jsou Ben Kingsley, Michelle Rodriguez, Michael Madsen nebo "ta zlá terminátorka" Kristanna Loken, výsledkem však byla místo akční fantasy smršti mučivě plíživá nuda. Divákovi se bohužel nedostalo ani osvobozujícího smíchu nad neschopností tvůrce, prostě jen trpěl. Hlavně proto asi z Bolla druhý Ed Wood nikdy nebude. Druhý díl BloodRayne II: Deliverance, kde titulní roli přebrala norská krasavice Natassia Malthe (z jejíž jinak pochybné filmografie vřele doporučuji hyperakční DOA: Na život a na smrt), už putoval rovnou na DVD a s podstatně menším rozpočtem divákům nabídl ještě větší utrpení než posledně. Přesazení děje na divoký západ mohl znít na papíře zajímavě, i když kdo ví... O to víc překvapí, že se nám série letos rozrostla o další přírůstek. Podtitul Třetí říše sliboval... no nesliboval vůbec nic. Přesto si troufám říct, že trojka je ve vší té mizérii nejzábavnější. Jak je to možné? Boll konečně využil potenciál krasavice v hlavní roli, a nemyslím tím její herecký talent. Už jen proto, že žádný nemá. Pořízením slušivého oblečku s výstřihem, z kterého jí její přednosti hrozí každou chvíli vypadnout, drží oko mužského diváka v neustálé pozornosti. Což je schopnost, kterou Bollovo filmařské umění doposud pohříchu postrádá. Aby toho nebylo dost, nabídne režisér dokonce dvě soft porno scény, ve kterých odhalíme šokující tajemství, že dhampýrka je bi! Akce je jinak pořád stejně marná, rozpočet bych viděl zhruba v řádu nějakého lepšího českého televizního filmu a lokace (nádraží s jedním vlakem, opuštěná továrna, několik interiérů a cesta v lese) i výprava tomu odpovídají. Mimochodem natáčelo se v Chorvatsku. Celé to ale ubíhá docela svižně, takže pokud budete mít náladu na nějakého Bolla, zkuste to. V partě kamarádů, se zásobou alkoholu, proč ne. BLUBBERELLA Čemu se ale vyhnout rozhodně musíte, je druhý ze současně natáčených snímků, Blubberella. Boll totiž dostal nápad vpravdě edwoodovský, a tak spolu s Bloodrayne: The Third Reich rovnou točil i její parodii. Dějová linie je víceméně stejná, včetně některých totožných záběrů, ale sexbombu Malthe v hlavní roli nahradila "bomba" Lindsay Hollister. Jestli je něco horšího než vážný Uwe Boll, je to Uwe Boll pokoušející se o komedii. Proti téhle neuvěřitelné přehlídce trapnosti je i náš Zdeněk mistrem sofistikované zábavy. Já vím, jak laciné. Vznik (dvoj)filmu si představuji stylem - 1. natočíme scénu Bloodrayne. 2. Natassiu pošleme si odpočinout do karavanu a zavoláme Lindsay, ostatní herci zůstávají. 3. Uwe dává režijní pokyn - teď znovu to samé, akorát říkejte a dělejte něco strašně legračního. Máte na to jeden, maximálně dva záběry, pak jedem dál. 4. Aby to bylo ještě vtipnější, dotočíme nějaké "originální scény" - parodii na Precious nebo hrdinčin sen, kde se zjeví sám Hitler v podání pana režiséra. Někdy je názorný příklad lepší tisíce slov, a tak se radši podívejte na trailer. A přesně takový je ten "film" celý. Uff. AUSCHWITZ Ale čert to vem. Kdo viděl teaser na Bollův další kousek Auschwitz (Osvětim), kde se režisér v uniformě znuděně opírá o dveře plynové komory, na které z druhé strany buší desítky lidí, musel si říct, že tohle už je opravdu moc. Sám tvůrce se samozřejmě zaklíná těmi nejčestnějšími úmysly: Jde mu o to, aby se na holocaust nezapomnělo. Chce, aby lidi konečně viděli, jak to v koncentrácích normálně chodilo. Už žádné utěšující příběhy o hrdinech jako Schindlerův seznam. Na druhou stranu tak zbyly jen mučivé záběry na skupinky přepravovaných, posléze vysvlékaných a v komorách usmrcovaných lidí. Nevím, jestli třeba názorné ukazování nahoty starých lidí nebo vytrhávání zubů v detailu něčemu bohulibému pomůže nebo nás něčím obohatí. Hrůzné scény z Osvětimi ale tvoří jen zhruba polovinu snímku. Zbytek je záznamem rozhovorů na dané téma s německými středoškoláky, z nichž občas padají skutečné perly (a nemyslím si, že by to o něčem mělo vypovídat, vezměte kameru na průměrnou českou střední školu a taky se dobře pobavíte). Režisérův proslov na počátku a konci snímku dojem laciné exploatace citlivého tématu nezažene. To už snad radši ty tlusté dhampýrky, Uwe. MAX SCHMELING Boxer Max Schmeling je německý národní sportovní idol, a tak bylo natočení filmu o jeho životě pro režiséra - bijce zjevně osobní záležitostí. Jde sice zároveň o jednoznačně nejlepší z dnes propíraných snímků, na druhou stranu v Německu v kinech jednoznačně propadl. Po právu. To nejlepší, co o něm můžu říct je, že by to byl dobrý relaxační biják na sobotu po obědě, kdy si u televize možná místy zdřímnete a rozhodně vám nebude vadit, jestli jste o něco přišli. Hlavní problémy produkce jsou tři: Boll nesehnal na dobový snímek dost peněz, Boll není dobrý režisér a Boll obsadil do hlavní role bývalého boxera Henryho Maskeho. Film vypadá opravdu dost chudě, zejména v okamžicích, kdy se hrdina prochází po skoro vyprázdněných ulicích, kde projede jedno auto a minou ho dva tři lidé. Schmeling musí chodit pořád do jednoho klubu a mám silný dojem, že se díváme ve všech zápasech na ten stejný ring, i když se má děj odehrávat na různých místech v Německu i Americe. Režisér nedokáže prodat vděčné momenty známé z podobných snímků (neumí ani solidní tréninkovou montáž!), souboje v ringu jsou nudné a nemají vůbec šťávu. Nesportovní momenty zase podrývá brutální herecká nemohoucnost Maskeho, který připomene trapasení Arnieho Schwarzeneggera v jeho nešťastných komediích. Schmeling si zasloužil určitě lepší film, už jen proto, že jeho životní partnerkou byla známá česká herečka Anna Ondráková alias Anny Ondra.
Když to shrnu: Uwe Boll už prostě jiný nebude. Horší je, že ani jeho filmy nejspíš jiné, lepší, nikdy nebudou. Ale kdo ví, třeba ho diváci i kritika jednou konečně pochopí. A nebo se můžeme aspoň škodolibě těšit, jaký další skandál nám příště zase ztropí.