Natasha Romanoff alias Black Widow se poprvé objevila na stránkách komiksu v roce 1964. Její filmovou verzi v podání Scarlett Johansson vídáme na plátnech kin od roku 2010, kde se ukázala ve druhém díle Iron Mana. Její sólový příběh se právě od tohoto roku začal plánovat a cesta to nebyla jednoduchá. Po miliardových Avengers: Endgame před dvěma lety uvedl Marvel dalšího Spider-Mana a se superhrdinskými filmy si dal na nějaký čas pauzu, která byla nezáměrně prodloužena na ještě delší dobu, a tak se po všemožných přesunech dostává Black Widow na stříbrná plátna až nyní.

Děj se odehrává mezi filmy Captain America: Občanská válka a Avengers: Infinity War, takže se s Natashou setkáváme ve chvíli, kdy si celý tým Avengers mezi sebou zrovna dvakrát nerozumí. Tím ale celý film nezačíná. Sólové filmy jednotlivých hrdinů v první řadě představují jejich minulost. Ani v Black Widow tomu není jinak. Natasha žije se svou rodinou – sestrou Jelenou (Florence Pugh), matkou Melinou (Rachel Weisz) a otcem Alexejem (David Harbour) - docela poklidný život v Ohiu. Ten se během několika vteřin změní ve zběsilý útěk, ve kterém se stane hned několik zásadních událostí. Život obou sester byl totiž klam a jejich rodiče nejsou těmi, za které je dívky měly. Jejich cesty se rozdělí a Natasha s Jelenou musí absolvovat výcvik v Rudé komoře, která nemá zrovna dobrou pověst. Ta z nich udělá perfektní agentky. To na nich zanechá nejen fyzické, ale i psychické následky. Po letech se opět sestry setkávají. Ve světě, kde jsou právě tyto vycvičené agentky ovládány vlivným Dreykovem (Ray Winstone) a procitnout z tohoto deliria mohou pouze pomocí protilátky. Natasha se už jednou s Dreykovem setkala, proto se ne zcela s nadšením spojí se svou starou „rodinou“ a pokusí se ve světě opět nastolit pořádek.

Celou dějovou linkou se táhne pevné sesterské pouto, které (ač to tak možná často nevypadá) je velice silné a troufám si říct, že drží celý film pohromadě. Ať už jde o ochranitelský pud Natashi vůči Jeleně v dětství, hledání si vzájemné cesty k sobě nebo o vtipné špičkování, kdy si Jelena dělá legraci z Natashiných superhrdinských póz a velice vtipně je paroduje. Krůček po krůčku tak sledujeme cestu dvou zrazených dívek, které se snaží najít pravdu a sebe samotné. Postupně se k nim přidává jejich falešná „rodina“ z dřívějška, ke které si i divák lehce najde sympatie. Bohužel tím trošku trpí hlavní zápletka dobra proti zlu, která jde kvůli tomu do pozadí a dostatečně nevynikne. Samotný příběh není ničím objevný ani překvapivý, ale celkové zpracování jej dostává na úroveň povedené podívané, která nemá čas nudit.

Jak už to u filmů od Marvelu bývá, může se film pyšnit perfektními digitálními triky a bezchybnou choreografií bojových scén. Takových je ve filmu hned několik. Ať už jde o úvodní útěk v oprýskané plechové helikoptéře nebo o první nepříliš dojemné setkání sester po letech (tam lítá jedna facka za druhou).

Tyto scény nejsou bezvýznamné a díkybohu posouvají děj kupředu, divák tak sedí jako přikovaný před plátnem a neví, kam koukat dřív. Ač jde u Marvelu v této oblasti o kvalitní standard, v Black Widow jsou bojové scény pojaty trošku jinak. Často připomínají špionážní thrillery jako Mission: Impossible nebo příběhy Jasona Bournea, což je určitě plusem a příjemným oživením. Klasickým marvelovským soubojům se nejvíce přibližuje ten závěrečný, který je perfektní gradací všech předchozích bojů a obdivovatelé digitálních triků a epické akce si přijdou na své.

Je třeba zmínit i soundtrack, který zaujme už při úvodních titulcích, kdy se z plátna ozývá velice povedená upravená verze Smells Like Teen Spirit od kapely Nirvana. Hudbu má na svědomí Lorne Balfe (hudba k Mizerové navždy), který byl studentem Hanse Zimmera a vystřídal na této pozici Alexandreho Desplata (Oscar za hudbu ke Tváři vody a Grandhotelu Budapešť). Milovníci rozmanitých lokací si také přijdou na své. Obzvláště maďarská Budapešť je nasnímána opravdu skvostně.

Teď už k samotným postavám. Scarlett Johansson se pro tuto roli snad narodila a je tak Black Widow tělem i duší. Přiznám se, že jsem měl strach, jak sama utáhne celý film, protože ji řadím k těm méně výrazným postavám marvelovského univerza, ale obavy byly zbytečné. Scarlett Johansson je stoprocentně ztotožněná se svou postavou a dává jí vše potřebné jak v akčních scénách, tak v těch emočně vypjatých. Na paty jí solidně šlape její sestra Jelena v podání Florence Pugh (Malé ženy, Slunovrat), která roli hláškující sestry s prořízlou pusou plní na jedničku. Uvidíme, jak s její postavou Marvel naloží, ale určitě by nebylo na škodu ji v nějakém z dalších filmů zase ukázat (nebo v sólovce?).

Tyhle dvě se zároveň perfektně doplňují a chemie mezi nimi nemá chybu. Velice silný je i David Harbour (Stranger Things) v roli Alexeje – Red Guardiana, který plní spíše roli komické figurky, která ale nepřekročí čáru a nesklouzne k trapné křečovitosti a celý film baví. Rodinnou čtveřici doplňuje Rachel Weisz v roli matky Meliny, která snad neumí hrát špatně, a kromě toho vypadá opravdu božsky. Zápornou složku filmu tvoří Ray Winstone (Skrytá identita) jako Dreykov, který i přes své nesporné herecké kvality dostatečně nevynikne, stejně jako Taskmaster po jeho boku, jehož identitu prozatím nechám skrytou. Tajemnost právě této postavy je i přes její potenciál vykreslena pouze okrajově, a to je bohužel škoda.

Na režisérskou stoličku usedla Australanka Cate Shortland, která má na kontě filmy jako Berlin Syndrome nebo Lore. Že je neznáte? Nevadí! Obzvláště druhý zmíněný snímek je hlavně rodinným dramatem, tak možná právě proto je ve filmu tolik kladen důraz na rodinu a její vazby. Ač jde pro Cate Shortland o první snímek tohoto ražení, popasovala se s ním se ctí.

Black Widow je teprve druhý film Marvelu, ve kterém je hlavní hrdinkou žena a díky svému temnějšímu vyznění (alespoň v první polovině filmu) hravě strčí do kapsy jak Wonder Woman, tak i Captain Marvel, které jsou žánrově stejné. Dějově jde o přímočarou zábavu, ve které hraje prim určitě sesterské duo, kterému zdatně sekundují falešní „rodiče“ a perfektní chemie mezi touto čtveřicí. Slabinou je určitě hlavní záporák, který není dostatečně výrazný a možná příliš jednoduchý scénář, ve kterém by překvapivější zápletku určitě uvítal každý komiksový fanoušek i lajk. V každém případě jde o další z povedených filmů od Marvelu a já bych právě Black Widow přál, aby opět dokázala zaplnit útulné klimatizované sály kin, divákům nabídla pořádnou popcornovou zábavu a provozovatelům kin přinesla konečně zisk, na který takovou dobu čekali.

Oficiální český trailer filmu Black Widow / Black Widow