Rok odkládané pokračování hororového filmu režiséra a scenáristy Johna Krasinského Tiché místo začíná krátkým a efektním prologem o počátku invaze monster citlivých na zvuky a následně dějově navazuje přibližně tam, kde jeho tři roky starý předchůdce skončil. Rodina Abbottových – matka (Emily Blunt), dvě skoro dospělé děti a jeden kojenec – společně opouštějí svou farmu a vydávají se hledat pomoc. Daleko však nedojdou, protože synek hned po chvíli přehlédne nášlapnou past a poraní si nohu. Nové útočiště pak všichni naleznou v podzemním bunkru svého dávného rodinného přítele (Cillian Murphy) a jejich naděje se upnou k setkání s dalšími potenciálními přeživšími na nedalekém ostrově.
První Tiché místo bylo pozoruhodnou směsicí sci-fi hororu, survival thrilleru a psychologického dramatu, opíralo se o práci s hlukem a tichem a spoléhalo na znepokojivou atmosféru unikátního prostředí a na prokreslené postavy, které se naučily přizpůsobit svůj život tomu, aby nemusely vydávat žádné zvuky, a tak v sobě byly nuceny dusit emoce i bolest. Šlo o napínavou ztichlou hru o přežití, která se až v úplném závěru otřela o žánr béčkového akčního filmu, v němž si jeho hrdinové uvědomili, že na zabijácké příšery platí kombinace akustické zpětné vazby a nabité brokovnice. 

S touto výbavou se Tiché místo: Část 2 vydalo cestou béčkového akčního sci-fi hororu (avšak s áčkovými proporcemi) hned zkraje, jelikož na konfrontacích s monstry stojí tentokrát o dost víc než na psychologii postav a na budování jejich strachu. S tím, že John Krasinski (manžel Emily Blunt, mimochodem) má režii akčních scén pevně v paži, nicméně s ničím působivějším, co by překonalo úvodní prequelovou pasáž se začátkem invaze a následnou panikou v ulicích, se bohužel v celém zbytku filmu již nevytasí. A stejně tak se nevytasí ani s žádnými novými nápady, což není způsobeno ani tolik tím, že by se jeho fikční svět již zcela vyčerpal, nýbrž tím, že se Krasinski v podstatě spolehl pouze na recyklaci všeho, co bylo na prvním Tichém místě dobré. 

Jedinou novou rekvizitou je tak podzemní protiatomový kryt, do nějž se postavy mohou schovat, avšak kvůli nedostatku kyslíku v něm smí strávit jen omezené množství času – a nesmí jim zvenčí zapadnout západka, jinak se nedostanou ven. Další novinkou je vyprávění pomocí neustálého přestříhávání mezi dvěma až třemi dějovými liniemi, k němuž se ze začátku poněkud arytmická narace uchýlí poté, co se cesty hlavních hrdinů částečně rozdělí. Příběh je koncipován tak, aby se každý člen rodiny Abbottových (vyjma nemluvněte) pokusil o splnění určité výzvy a překonal tak sám sebe, a to včetně rozpačitě napsané postavy Cilliana Murphyho, jenž v ději figuruje především jako záplata za zesnulého otce.

Víc toho ale snímek nenabízí a ke svému předpokládatelnému konci se tudíž sune tak trochu na automatický pohon. Příšery nechává útočit z neznámého důvodu vždy jen po jedné, napětí na ničem jiném nebuduje a kupodivu ani nijak nápaditě nevyužívá podnětnou perspektivu neslyšící dcery. Pár slušně umístěných lekaček potěší, leč na dobrý horor to nevystačí. 

Příznivce Tichého místa přesto jeho pokračování pravděpodobně uspokojí, neb představuje do značné míry další nálož toho samého, co se minule osvědčilo, včetně používání znakové řeči a schovávání dítěte do krabice s kyslíkovou maskou. Akorát je to svým nepříliš invenčním zpracováním trochu už nastavovaná kaše, z níž se navzdory schopným hercům oproti předchozímu dílu téměř vytratily emoce, a naopak přibylo scenáristických berliček.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Český trailer k filmu Tiché místo: Část II