Filmy, které mapují historické soudní procesy nebo celkově náročná témata, mají občas dost nevděčnou roli a je umění natočit je tak, aby dokázaly zaujmout, nenudily a nebyly jen otravným převyprávěním učebnice dějepisu. Jen si vzpomeňte na to nadšení, když dějepisář v hodině oznámil, že dnes budeme koukat na video z jednoho soudního procesu v Americe. Vzpomeňte si také na to ospalé ticho ve třídě, které nastalo ve chvíli, kdy zmáčkl play. Možná proto se tento typ filmů neobjevuje tak často. Chicagský tribunál režiséra Aarona Sorkina tohle velké a pro naši zemi možná neznámé téma mapuje, přesto je doslova vymazleným soudním dramatem, u kterého je opravdu těžké najít jedinou chybu. Možná je trefou do černého na oscarovém poli a ideálním kandidátem pro Akademii, možná je snímek ještě něco víc.

Příběh sedmičky obžalovaných aktivistů, kteří byli obviněni za spiknutí a podněcování k nepokojům během protestů proti válce ve Vietnamu v 60. letech minulého století, se připravoval dlouhé roky. Výměna režisérů a obsazení, prodej snímku z Paramount Pictures Netflixu a spousta dalších komplikací léta k jeho realizaci a uvedení prodlužovala. Po všech peripetiích se k projektu vrátil člověk, který u něj stál již na počátku. Aaron Sorkin, režisér, ale hlavně uznávaný scénárista, jehož režijní debut Velká hra jsme měli možnost vidět před čtyřmi lety a alespoň jeden film podle jeho scénáře viděl určitě každý (Steve Jobs, Moneyball, Soukromá válka pana Wilsona, Sociální síť).

Jak už bylo řečeno. V roce 1968 proběhl sjezd Demokratické strany v Chicagu, během kterého byl naplánován pokojný protest, který se změnil ve vlnu násilí a střetu s policií. Organizátoři protestů Abbie Hoffman, Jerry Rubin, David Dellinger, Tom Hayden, Rennie Davis, John Froines a Lee Weiner byli obvinění z podněcování nepokojů a z dalších přečinů. Osmým obviněným byl Bobby Seale, který patřil ke členům Černých panterů. Jeho soudní řízení bylo označeno za zmateční a ze soudního procesu byl vyloučen.

Zcela upřímně se přiznám, že jsem tento proces neznal, ale po zhlédnutí filmu bych se klidně na tohle téma nechal ve škole vyzkoušet. Film po několika počátečních minutách zakotví v soudní síni a po většinu své 130minutové délky ji neopustí. Pro někoho už tohle zjištění zavání nudou, ale není tomu tak. Začátek sice může působit trošku zmatečně a může být těžší se v ději zorientovat, ale po chvíli oceníte, že Sorkin, který je i autorem scénáře, vypráví příběh zcela srozumitelně a lehce se tak opět ocitnete na jeho vlně, kterou se necháte unášet až do samého konce. Dramatičnost celé situace okořeněná o naprosto vhodně použité a na pravá místa vložené vtipy dodává filmu spád, a tak dvě hodiny utečou jako voda.

Celému procesu vévodí soudce Julius Hoffman v podání Franka Langelly, který je prohnilý uvnitř, lehce maniakální až šílený, chladně krutý, často zcela mimo a při jeho verdiktech a názorech zůstává rozum stát. Obzvláště při scénách, ve kterých je bez obalu ukázáno odporné zacházení s jediným černochem procesu, ho celým srdcem s chutí nenávidíte. Celkově jsou všechny herecké výkony na hodně vysoké úrovni. Ať už jde o hlavní role nebo o ty vedlejší. Eddie Redmayne dopiloval svou plachost v očích k dokonalosti a jeho Tom Hayden je správně tichý a uťápnutý a v pravou chvíli umí překvapit a pomůže pochopit, proč jej dav následoval.

Bezchybný je také Sacha Baron Cohen v roli Abbieho Hoffmana. Ten už dávno nemusí dokazovat, jak dobrým hercem je a stačí, aby ve filmu jen promluvil a je jasné, že jeho nominace na Oscara za Chicagský tribunál je zcela zasloužená. Zdatně mu sekunduje jeho parťák Jeremy Strong, který s Cohenem tvoří srdce celého snímku. Za zmínku stojí i velice zásadní minirole Michaela Keatona, který svým charismatem okamžitě ukradne celou scénu pro sebe a je důležitým hybatelem děje, takže i po skončení filmu na něj jen tak nezapomenete.

Hvězdný herecký ansámbl je nejsilnější ve chvíli, kdy vystupují jako skupina. Ať už jde o porady a výměny názorů před procesem nebo o davové scény při protestu. Tyto herecké výkony do jisté míry zastínily jindy skvělého Josepha Gordona-Levitta, který je ve filmu spíše zapomenutelnou postavou, a to i přesto, že na plátně tráví docela dost času. Můžeme se jen dohadovat zda je to jeho vinou, nebo vinou scénáře. 

Záběry ze soudní síně velice přirozeně střídají scény ze samotného sjezdu a pozdějšího střetu policie s aktivisty. Do akčních scén jsou nenásilně a velmi šikovně zapracovány prostřihy ze záznamů z reálného zásahu, a i když v některých filmech tyto záběry slouží spíše jako výplň děje nebo jakási berlička, sem naopak skvěle zapadají a vůbec neruší. Je vidět, že si Aaron Sorkin pohlídal film po všech stránkách. Je znát jeho láska k tématu, cit pro vyprávění a z každého záběru je vidět, že tématu rozumí a umí jej předat. Každý filmový fanoušek se v takových chvílích tetelí blahem.

Chicagský tribunál je určitě jedním z těch filmů minulého roku, který stojí za to vidět. Někteří budou za tímto filmem cítit snahu shrábnout hromadu cen. Další uvidí jen nudné drama, z kterého se Akademie posadí na zadek, ale běžný divák jej neocení. Opak je ale pravdou. Za Chicagským tribunálem je znát hromada práce, která trvala spoustu let. Sálá z něj vědomost tvůrců o tématu, které zpracovávají. Je vidět, že film je do posledního detailu dopracován k dokonalosti a scénář je napsán tak dobře, že by si z něj další soudní dramata mohla vzít příklad. Silný příběh, který dokáže nastolit spoustu otázek k zamyšlení, nezanechá v hlavě prázdno a nenásilně vzdělá. Hvězdné obsazení s perfektními hereckými výkony je jen třešničkou na dortu v podstatě bezchybného filmu. Ať už s hromadou Oscarů, nebo bez.

Český trailer filmu Chicagský tribunál