Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
Bibliotheque Pascal

Recenze: Bibliotheque Pascal

Vydáno: 27.09.2010 12:00 v sekci Recenze | Premiéry - Daniel Patras | foto: facebook tvůrce

Bibliotheque Pascal je svěží maďarský umělecký film, který chce oslovit fanoušky magického realismu a surrealismu a daří se mu to. Svou pestrostí a hravostí si ale zadělává na problémy spojené s nevyvážeností diváckého zážitku.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Po chmurném severském dramatu Submarino se krátce nato čeští distributoři rozhodli zařadit na program českých kin další evropský umělecký počin, který zaujal na letošních evropských filmových festivalech. Na Letní filmovou školu v Uherském hradišti si Bibliotheque Pascal přijel uvést sám nadějný maďarský režisér Szabolcs Hajdu, doposud nejvíc známý snímkem Bílé dlaně.
Jakoby se však Szabolcs Hajdu viděl ve starším bardovi maďarského filmu, Bélovi Tarrovi. Alespoň co se týče drobně pohrdavého vztahu k příběhu, který v tomto snímku plní druhořadou úlohu, ačkoliv, na rozdíl od Tarra, se nedá přehlédnout. Dle slov režiséra už byla podobná témata zpracována tisíckrát a velmi snadno v minulosti sklouzávala do klišé. Příběhová kostra tak slouží především jako základní nit, na kterou jsou postupně věšeny kilogramy hravých, především vizuálních, nápadů, které tendence ke klišé zdařile zadupávají.
Tahle nit je utkána z několika nesourodých částí, takže snímek působí takřka jako povídkový film, jehož jednotlivé epizodky mají na diváka úplně jiný dopad. Mám takovou žánrovou nevyhraněnost (respektive směsku) celkem rád, ačkoliv zde to působí malinko křečovitě. Je tu část jak z akčního thrilleru, pak je tu komedie, trocha absurdity, gangsterka, drama nebo erotický mysteriózní thriller, a to všechno v obalu podivné road-movie pohádky stavějící na četných surrealistických vložkách, které nepostrádají přirozenost (většinou), efekt překvapení, vtip a krásu. Je jen na divákovi, jestli na tuhle hru přistoupí.
Nedá se říct, že by zmíněná nesourodost měla být nějakým zásadním negativem, ačkoliv tak může působit. Zapadá totiž do koncepce filmu, jehož příběh vypráví hlavní hrdinka Mona. Ta se snaží svým pestrým vyprávěním u rumunského úředníka získat zpátky svou dcerku poté, co se stala obětí obchodu s bílým masem a dostala se tak postupně až do Anglie, kde byla zavlečena do ujeté Pascalovy bibliotéky, “literárního“ klubu pro velmi náročné zákazníky.
Rozdílnosti jsou tedy odkazem na fakt, že dvacet let od pádu totality stále panují kulturní rozdíly napříč Evropou. Nejde však jen o nesourodost žánrovou, ale i vizuální a hudební. Některé záběry jsou vypiplané do posledního detailu, plné barev, další zase syrové. Hudba hrající během scén ve východní Evropě je typická balkánská muzika říznutá jazzem (nebo tedy spíš typický jazz říznutý balkánskou muzikou) a na západě zase šanson říznutý jazzem bez balkánské muziky, a to je rozdíl!
Přesto všechno ale je i čas na nudu, protože to skvělé trvá většinou krátce a to nezajímavé déle. Ačkoliv se může z traileru zdát, že je film neutuchající jízda na horské dráze, není to tak úplně pravda. Problém tedy vidím v nevyváženosti snímku. Vlastně jedna věc vyvážená je, ale ta mě trápí ze všeho nejvíce. Bibliotheque Pascal neví, jestli být bláznivou jízdou vizuální extravagance, která si nebere servítky, nebo zda má být seriózním dramatem o trhu s lidským masem a sondou do problémů společnosti.
Osobně preferuji upřednostnění první varianty, neboť souhlasím s režisérem o nadužívání podobného tématu v řadách nejen festivalových filmů. Ono rutinní drama však přesto dostává poměrně hodně prostoru a po namlsání některými scénami jsem se těžko přemáhal k udržení pozornosti, zvlášť když samotní herci (jinak standardní kvality) většinou charismatem zrovna nepřetékají, včetně hlavní postavy ztvárněné Orsolya Török-Illyésovou, která je sice stylová, ale nějaký soucit a sympatie nevzbudí. Jiná káva je to u Andi Vasluiana alias Viorela, který plní v příběhu zásadní roli, ale na plátně se bohužel moc dlouho nezdrží.
Další kopanec nastává na závěr filmu, kdy se snímek opět vrací k úředníkovi a převrátí celkové vyznění Bibliotheque Pascal vzhůru nohama a vlastně není úplně jasné, jestli je to vzhůru nohama, nebo hlavou dolů. Divák aby si asi vybral, co je mu milejší.
Celkově se však jedná o nevšední snímek, který si zaslouží pozornost zejména pro své krásně ztvárněné snové záběry, hravost, výtečnou imaginaci samotné Pascalovy bibliotéky, některé roztomilé absurditky připomínající tvorbu Roye Anderssona (nepřátelské pohledy na pláži nebo dechový orchestr v Anglii) a žánrovou pestrost. A tohle všechno jsou bonusové prvky jinak vcelku průměrně povedeného dramatu o trhu s lidmi, které ho činí nadprůměrným.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Vánoční kronika 7/10
Vánoční kronice dominuje hláškující Santa Claus v podání Kurta Russela Před pár dny vypustil Netflix mezi své diváky druhý díl vánoční komedie Vánoční kronika, ve kterém si Santa Clause opět zahrál Kurt Russel. Byl první díl tak dobrý, že si zasloužil pokračování? čtěte zde
Vydáno: 01.12.2020 07:30 v sekci Recenze | Stroj času
0
Box office: 48. víkend
Box office: Den díkůvzdání byl ve znamení Croodsových Americký svátek Den díkůvzdání byl ve znamení pokračování animovaného filmu Croodsovi: Nový věk, který neměl žádnou vážnou konkurenci a jehož tržby se poprvé za dlouhou dobu blížily hranici deseti milionů dolarů. čtěte zde
Vydáno: 30.11.2020 07:30 v sekci Komentáře | Box office
0
Sám doma slaví třicet let od premiéry! Kolik dílů vlastně tahle komedie má?
Sám doma slaví třicet let od premiéry! Kolik dílů vlastně tahle komedie má? 10. listopadu 1990 proběhla premiéra vánoční komedie Sám doma. Nikdo tehdy netušil, že se z filmu stane takřka kultovní záležitost. Z populární značky těžila spousta dalších filmových tvůrců. Dokázal se některý z nich... čtěte zde
Vydáno: 29.11.2020 12:00 v sekci Články | Publicistika
0
Predátor od nejhoršího k nejlepšímu
Téma: série Predátor řazena od nejhoršího k nejlepšímu Režisér Dan Trachtenberg potají čtyři roky pracoval na novém dílu Predátora, a proto se zatím můžeme poohlédnout po sérii čítající čtyři filmy a dva crossovery. čtěte zde
Vydáno: 28.11.2020 13:30 v sekci Články | Publicistika
4
Portrét: Bruce Lee
Téma: portrét: Bruce Lee - cesta Malého draka Před osmdesáti lety se narodil americko-hongkongský herec Bruce Lee, který navždy ovlivnil svět bojových umění i filmu a po předčasné smrti ve dvaatřiceti letech se stal legendou. čtěte zde
Vydáno: 27.11.2020 12:30 v sekci Články | Publicistika
0

PREMIÉRA TÝDNE   41/2020

Chlast
8/10

Kritický portrét společnosti, v níž je všudypřítomný alkohol součástí národní kultury, a zároveň vyvážené drama o čtveřici středoškolských učitelů, kteří si v rámci vědeckého pokusu udržují konstantní hladinku půl promile.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

VYCHÁZÍ NA BLU-RAY

Kompletní seznam vycházejících BD naleznete zde.

VYCHÁZÍ NA DVD

Kompletní seznam vycházejících DVD naleznete zde.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver