10. Úplné bezvětří (1989, Phillip Noyce) Stinnou stránku zaoceánských plaveb nám předvedl také Phillip Noyce. Akční veterán, který má na svědomí thrillery jako Vysoká hra patriotů nebo Salt, debutoval roku 1989 komorním, ale zato stísněnějším dramatem, jež těžilo hlavně z bezvýchodnosti situace, že by se hodilo dokonce i parafrázování sloganu Vetřelce: "In space no one can hear you scream". Jen bychom nekonečný vesmír vyměnili za nedozírnou vodní dálavu. Noyce k uchopení jednoduché zápletky nepotřeboval velký rozpočet, přesto dokázal vykouzlit plíživou paranoidní atmosféru. V thrillerové hříčce si osamělý pár v podání Nicole Kidman (jedna z jejích prvních rolí) a Sama Neilla po rodinné tragédii pronajímá jachtu a vydává se s ní na zámořský výlet, při němž doufá, že najde záplatu na svůj zármutek. Jenže jednoho dne narazí na trosečníka, který tvrdí, že jako jediný přežil ztroskotání lodi. Nebyl by to ale thriller, kdyby postava v podání Billyho Zanea nebyla psychopat a nezačala poklidnému páru pořádně znepříjemňovat život. Stav úplného bezvětří jen naznačuje, že hrdinové pravděpodobně prožijí střídavě stavy zoufalství a bezmoci. Jednoduchý, ale tak trochu zapadlý snímek však dokáže solidně pocuchat nervy i těm, kteří netrpí mořskou nemocí.
9. Piráti na vlnách (2009, Richard Curtis) Na lodi strávila dlouhou dobu i banda britských herců a komiků, kteří v roce 2009 řídili vysílání pirátského Radio Rock. To dopřávalo generaci "zlatých šedesátých" salvu nekorektních řečí a zakázané rockové muziky, kterou mohli naplno poslouchat doma pod polštářem. Díky tomu se stalo rádio neskutečně populární a kolovalo kolem něj mnoho zábavných historek. Není tedy divu, že se tohoto nápadu ujal Richard Curtis, tvůrce kultovní Lásky nebeské. V epizodkovitě slepeném příběhu s lehkostí přenáší na diváka retro atmosféru, pocity nostalgie a... radost z filmařiny. Snímek byl snad natočen jako bezstarostná dovolená, při které režisér postavil před kameru přední britské hvězdy, jako jsou Bill Nighy, Nick Frost, Rhys Ifans či Chris O'Dowd, amerického Phillipa Seymoura Hoffmana nebo shakespearovského Kennetha Branagha coby slizkého záporáka, a nechal, ať se sám natočí. Film sice nedrží pohromadě, více než na ucelenost sází na skečovitý humor a vtipné epizodky, ale hlavně díky výbornému soundtracku a přehnanému optimismu se touhle mořskou nemocí zvanou rock'n'roll necháte nakazit rádi. Ale určitě na vás nebude mít trvalejší následky než na jeden večer.
8. Záchranný člun (1944, Alfred Hitchcock) Co by to bylo za žebříček, kdyby v něm nefiguroval i Alfred Hitchcock. Ve svém minimalistickém dramatu z roku 1944 uštědřuje divákům další lekci z filmařiny, tentokrát na téma "banda lidí je uvězněna na člunu". Téma filmu se otírá o druhou světovou válku, kdy se po potopení americké lodi německou ponorkou na malém člunu zachrání rozmanitá skvadra přeživších - od zástupců různých společenských vrstev a povolání přes rozmanité charaktery žen až po německého vojáka. Následující Hitchcockova hodina a půl se pro všechny stane tvrdou zkouškou přežití a hlavně silnou studií rozmanité škály charakterů. Naivní poselství o spojení se přes celkové neshody proti společnému nepříteli bylo v době vzniku určitě velmi nosnou myšlenkou, dnes už si u ní jistě spousta diváků nechutně odfrkne. Nehledě na to, že se snímek nachází až někde v dolní třetině Hitchovy filmografie. Nelze mu ale upřít jistou dobovou kvalitu a inspirační zdroj, ze kterého mohou filmaři čerpat dodnes, kdy se zajímavě minimalistických filmů rojí stále čím dál víc.
7. Dokonalá bouře (2000, Wolfgang Petersen) Do "rozbouřených" vod katastrofického žánru přispěl také roku 2000 německý rodák Wolfgang Petersen. Tvůrce kultovní Ponorky nechal tentokrát psychologii stranou a pokusil se nám naservírovat efektní hollywoodskou podívanou točící se kolem jedné tragédie. Samozřejmě v okovech "ultramainstreamu". Do takzvané "dokonalé bouře" nechal spolu se svou rybářskou lodí napochodovat posádku pod vedením George Clooneyho a Marka Wahlberga. Všední výlet za lovem ryb se tak znenadání změní v živoucí peklo, když se loď Andrea Gail ocitá ihned uprostřed mocného hurikánu Grace, který v roce 1991 brouzdal Atlantským oceánem. Někdo by řekl "instantní tragédie", jenže Petersen dokázal z tohoto na první pohled slzopudného tématu vydolovat i spoustu precizní akce pod vedením špičkových vizuálních efektů (komu se zvedal žaludek u ohromných třicetimetrových vln, dá mi za pravdu) i funkčních dramatických a sugestivních momentů. Komu však vadí lavina katastrofických klišé, patosu a celkově neoriginální scénář, rád si do snímku během sledování rýpne. Dokonalá bouře tak je nikoliv dokonalý, ale přinejmenším dobrý a kvalitně odvedený žánrový film.
6. Master & Commander: Odvrácená strana světa (2003, Peter Weir) K posádce královského loďstva se připojil v roce 2003 i filmový klasik Peter Weir. Na pozadí napoleonských válek tak vznikl jeden z nejlepších námořnických filmů, které kdy spatřily plátno. Režisér zde má možnost vyvolat osudový příběh, spoustu akce a také mnoho příležitostí pro herectví hlavních představitelů. Z něho vyniká hlavně Paul Bettany nebo Russell Crowe, který dává vzpomenout na své brilantní výkony z L.A. Přísně tajné nebo Gladiátora a předvádí nám zase jednou dokonalou přeměnu charakteru. Najdou si zde to své jak milovníci šermířských soubojů či velkolepých námořních přestřelek z děl, tak i ti, kteří se rádi nechají pohltit silným příběhem a dobovou atmosférou. Středobodem filmu však i přes všechno není audiovizuální stránka, nýbrž vcelku intimní pohled pod palubu jedné lodi. S postavami to režisér umí, tak si budete za chvíli připadat, jako byste byli sami členy posádky. Zkrátka, tvrzení, že Peter Weir netočí špatné filmy, se zase potvrdilo.
5. Vzpoura na Bounty (1962, Carol Reed, Lewis Milestone) Oblíbený velikonoční film televize Prima byl zpracován již ve třech verzích. Příběh inspirovaný skutečnou událostí si poprvé do parády vzal režisér Frank Lloyd a hned z toho byl v roce 1932 Oscar za nejlepší film, který sklidil i dalších sedm nominací. Jednoduchý příběh o vzpouře na obchodní lodi, kde se tvrdě střetává disciplína a morálka s rebelií, se dočkal roku 1962 remaku v hlavní roli s Marlonem Brandem. Tato pravděpodobně nejznámější verze s vrubem času vyrostla v romanticko-dobrodružnou klasiku, jejíž roztáhlost a utahanost (celková stopáž tři hodiny) vynahrazovaly herecké výkony v popředí s už zmíněným Brandem jako důstojníkem Fletcherem nebo Trevorem Howardem jako kapitánem Williamem. Hollywood se však ještě jednou pokusil o remake a roku 1984 vznikl snímek s prostým názvem Bounty, který se chlubil hereckou účastí Mela Gibsona nebo Anthonyho Hopkinse. Z toho za zmínku stojí tak maximálně velkolepá výprava nebo tradičně "mytická" hudba řeckého skladatele Vangelise, protože se jedná téměř o totožný přepis svého o dvacet dva let staršího bratříčka s jiným obsazením.
4. Piráti z Karibiku (2003, Gore Verbinski) Nesmíme samozřejmě opomenout ani samotné Piráty z Karibiku, kteří znovu nastartovali zájem o dobrodružné podívané a pirátské filmy. Vždyť jde o téměř ideální letní blockbuster, který si zdatně okolo prstu obmotá jak náctileté diváky, tak i maminky s jejich maminkami. Režisér Gore Verbinski v prvním díle Prokletí Černé perly ukázal smysl pro akci, dobrodružství a romantiku, která se nevyhýbala klasickým hollywoodským popcornovkám. Stávající idol Orlando Bloom se dal dohromady s mladičkou Keirou Knightley a myslel si, že utáhne tento velkofilm na vlastní pěst. Jenže veškerou pozornost mu ukradla jedna nenápadná vedlejší role. Kapitán Jack Sparrow se tak (možná) proti své vůli stal vývozním zbožím a fenoménem, který je zbožňován dodnes, a jako správný pirát si ukradl celý film pro sebe. Škoda jen že následující pokračování už na jedničku nedokázala navázat.
3. Dobrodružství Poseidonu (1972, Ronald Neame, Irwin Allen) Na pravý kult bylo ale zaděláno už v roce 1972. Tehdy se na svou zaoceánskou plavbu vydal luxusní parník Poseidon, který mohutná přílivová vlna převrátí o 180 stupňů. Začalo tak nekonečné drama skupinky přeživších a také jeden z nejlepších katastrofických filmů, které mohlo publikum v dané době zhlédnout. Když nepočítáme klasické Skleněné peklo, dostane se nám rovnou typický zástupce kvalitní "sedmdesátkové" filmařiny s odérem velkoleposti. Poctivá žánrová podívaná se mohla chlubit výbornou stísněnou atmosférou, parádní prací s charaktery a slušnými hereckými výkony (Gene Hackman, Ernest Borgine), z nichž jeden byl dokonce nominován na Oscara (Shelley Winters). I po letech tak vypadá Dobrodružství Poseidonu lépe než leckterý nynější velkofilm. Což se už ale nedá říct o remaku z roku 2006, o který se postaral Wolfgang Petersen. Na jeho Poseidonu se dá pochválit tak maximálně triková scéna s přílivovou vlnou, všechen další materiál je jen sbírka nudných a odhadnutelných klišé. Holt, comeback Kurta Russella na scénu se nepodaří každý den.
2. Čelisti (1975, Steven Spielberg) Laťku filmového děsu však nastavil roku 1975 Steven Spielberg. Jeho žraločí thriller byl nejenom obří kasovní trhák a vůbec jeden z prvních blockbusterů, ale také v divácích vyvolal takový strach, že se báli sami vlézt do vany. Dokonalý pocit děsu a strachu z neznáma dokázal Spielberg jednoduše navodit plastovou ploutví vyčuhující z vody a díky burácejícímu hudebnímu doprovodu Johna Williamse, který stvořil jednu z nejslavnějších filmových melodií. Kultovní počin, který doprovázejí historky o omdlévajících a prchajících divácích z kina, však vyvolal celosvětovou senzaci a režiséra ihned katapultoval mezi špičku. Dobrou půlku filmu však zabírá plavba na rybářské lodi, ve které se skupinka ve složení Roy Scheider, Robert Shaw a Richard Dreyfuss snaží odchytit lidožravého bílého žraloka. Zde je atmosféra budována do maxima a divák si ani neuvědomuje, že nesleduje nějaký nadpřirozený horor, nýbrž film, kde chtějí tři chlápci ulovit přerostlou rybu. Samotná scéna vynoření žraloka (ač mechanického, který by byl v dnešní době k smíchu) patří právoplatně mezi nejděsivější scény celé kinematografie. Jen si vzpomeňte, když jste se na finále snímku dívali schovaní pod dekou v obýváku...
1. Titanic (1997, James Cameron) Když se řekne Uwe Boll, musí se říct také James Cameron. Když se řekne Nebezpečná rychlost 2: Zásah, musí se říct také Titanic. Monstrózní a nesmrtelný projekt, který v tom nejvelkolepějším stylu zrekonstruoval největší lodní tragédii v dějinách, si připsal na svůj účet také největší kasovní úspěch historie. Titanic se líbil všem. Kdo ho viděl dvakrát, šel potřetí. A počtvrté vzal rodiče. A popáté rodiče vzali kamarády. Když Rose skočila, brečely dcery, maminky, babičky - a možná i tatínci. Leo se na nás usmíval z každého dívčího časopisu a pokojíčku. "Král světa" James Cameron přesně zacílil na nejširší publikum a stvořil filmovou událost, která nikdy neměla obdoby. Minimálně až do Avatara. Kdo neviděl, byl automaticky "out". Mimo tuto filmovou mánii se musí Cameronovu snímku připočíst i absolutní triumf na Oscarech a především jeho dokonale precizní smysl pro vyprávění epického příběhu. I po letech můžeme jeho plavbu považovat za absolutní etalon jak romantických filmů, tak těch katastrofických, do kterého si však každý rád (jako do Avatara) samolibě rýpne.
Jak sami vidíte, na různých druzích plavidel se již v kinematografii odehrálo mnoho rozmanitých příběhů, a to jsme vám ani neřekli všechny. To bychom ale nemohli sestavovat žebříček těch nejlepších. Pokud Piráti z Karibiku tentokrát "na vlnách podivna" uspějí, určitě se s nimi minimálně ještě dvakrát potkáme. Kdo ví, třeba se někdo inspiruje a bude se snažit rozjet další úspěšnou sérii. Komu se ale nechce čekat, může si už nyní na DVD sehnat Titanic II nebo vyčkávat, až někdo natočí blockbusterový třetí remake Vzpoury na Bounty. Nic není nevyhnutelné...
