Kazatel to má vytetováno na čele: průšvih. Několikrát odsouvaná premiéra, žádné novinářské projekce, podprůměrná stopáž, nemluvě už vůbec o obsazení postu režiséra, který svým debutem Legie redefinoval filmařské dno. Ale co, nastavil jsem druhou tvář, zkusil vnímat snímek s otevřenou myslí a... Scott Charles Stewart mi vrazil další facku. To je život. Nevím, jestli budu přesný, ale snímek se odehrává v alternativní realitě, kde lidstvo věky válčilo s upíry. Ti byli poraženi díky bojovným kněžím, kteří mají cool tetování kříže na obličeji a kromě ovládání různých smrtících serepetiček a bojových umění umějí občas létat a vůbec dělat divné věci. Lidé žijí v uzavřených opevněných městech, kterým vládne přísnou rukou církev. "Boží bojovníci" byli zbaveni licence zabíjet a svět se k nim nezná. Teď se ale situace mění, protože to vypadá, že upíři jsou zpět. Hlavní bezejmenný hrdina (Paul Bettany) porušuje slib a vydává se zachraňovat svoji neteř, kterou krvežíznivá monstra unesla. Na Kazateli jsou nejzajímavější věci kolem. Třeba soutěž studentů londýnské univerzity, kteří měli za úkol přestříhat trailer ke snímku a odprezentovat ho tvůrcům. Zajímal by mě také dokument o natáčení, které mimochodem skončilo už v roce 2009, a následné postprodukci. Film je totiž zjevné torzo, důsledek nesmlouvavého sestříhání do co nejtuctovějšího tvaru. Nenajdete zde jediný moment překvapení, jediný zajímavý zvrat, jakoukoliv postavu, o kterou byste se mohli zajímat (tedy divák by se mohl zajímat o výstřih unesené neteře Lucy, kdyby si ho ovšem hned v úvodu nezapnula). Na druhou stranu tušíte, že western smíchaný s krvavou akcí, melodramatickým pozadím a náboženskou polevou by mohl mít něco do sebe. Těžko říct, čí je to vina, předlohou to ale nejspíš nebude. Původní grafický román totiž už jen z popisu děje vypadá dost komplexně a komplikovaně (odehrává se mimochodem v několika časových rovinách, převážně však na Divokém západě, a zápletka pojednává o boji hlavního hrdiny s padlými anděly), na každý pád zajímavě. Naprostý protiklad snímku, kde každá scéna končí tím nejočekávanějším a nejprůhlednějším způsobem, jako by scenárista a režisér nikdy žádný film neviděli, protože vršit jedno klišé na druhé by jim snad jinak muselo přijít trapné. O nadhledu, případně nějakém duchovním nebo satirickém rozměru nemůže být řeč, v těchto kategoriích snímek nefunguje vůbec, resp. není jasné, co chtěli tvůrci sdělit. Jestli se mi něco líbilo, tak výprava, která není originální, ale oko občas potěší - ať už jsou to obří sochy v poušti, westernové zapadákovy nebo blade-runnerovské město. Stejně tak herecké obsazení by v rukou lepších tvůrců mohlo leccos předvést. A to nemyslím jen Paula Bettanyho, který spolupracuje se Stewartem už podruhé (proč proboha?), ale také Maggie Q a především Karla Urbana, který nemá naprosto žádný prostor, aby předvedl své padouchovské charisma jako například naposledy v důchodcovské akčňárně RED. Pozitivní je, že to celé bez závěrečných titulků trvá osmdesát minut, z čehož těch posledních dvacet je sice stále ukázkově tupých, ale zároveň docela svižných, takže to určitě přežijete. Nejnapínavější pro mě ale stejně byl okamžik, kdy jsem si nejspíš v důsledku znuděnosti ulomil nožičku prostorových brýlí a snažil se ji ve tmě připevnit zpátky. Což mi připomíná, že konvertované 3D je zase jednou úplně zbytečné, hlavně když se většina snímku odehrává ve tmě. Ty brýle jsem mimochodem nakonec spravil. Dobrá zpráva nakonec: Režisér Scott Charles Stewart už čile připravuje svůj další celovečerní počin. Mělo by se jednat o adaptaci teenagerovské knižní fantasy série Nástroje smrti americké autorky Cassandry Clare.