© Cinemart
© Cinemart
Pověst ostré a netaktní satiry nicméně filmu nepřísluší – z hlediska satirického obsahu Lov působí naopak poměrně mělce a neodvážně, dokonce ani není namířen proti nikomu konkrétnímu. V zásadě jde o pokračovatele snímků, jako jsou Nejnebezpečnější hra z roku 1932 (v níž bohatý hrabě organizuje hon na lidi na svém soukromém ostrově) nebo Hra o přežití z roku 1994 (v níž čtyři bělošští boháči uspořádají ve Skalnatých horách hon na svého černošského zaměstnance), akorát je zasazen do současnosti a je výrazně komediálnější. Přitom nejenže naplňuje žánr ujeté akční zábavy (místy dost krvavé a brutální), ale navíc jej, po vzoru výše zmíněných předchůdců, svým společensky kritickým přesahem posouvá na další úroveň. Jeho zápletka o nic netušících jedincích prchajících před svými lovci je totiž v podstatě jen pouzdrem pro to hlavní, a sice pro metaforu ideologického boje mezi konzervativci a liberály a pokroucenou optiku, skrz kterou na sebe vzájemně nahlížejí.
© Cinemart
Film Lov se tudíž vysmívá spíš jen určitým obecným polarizujícím jevům a trendům ve společnosti a ve veřejné diskuzi než konkrétním osobám. Byť proti sobě v základu staví konzervativce a liberály, tak ani jednomu táboru moc nenadržuje – výrazné nedostatky totiž nachází u obou. Na pohled v něm sice roli padouchů zaujímají vysoce postavení představitelé kapitalistických a politických elit, zatímco jejich oponenti z řad nižší střední třídy jsou naopak stavěni do pozice nebohých obětí, nicméně film obě skupiny vykresluje zásadně jako karikatury zosobňující nejrůznější příslušné stereotypy.
© Cinemart
Díky řadě solidně vypointovaných scén a schopnosti diváka neustále znejišťovat a sem tam jej i zaskočit něčím nepředvídatelným, lze Lov doporučit coby sympatický akční thriller okořeněný černým humorem a drsnými výjevy, u nějž je akorát nutné akceptovat jeho výjimečně dementní námět (proč bohatá elita riskuje vlastní život v nesmyslně naplánované naháněčce ozbrojených protivníků, kteří mohli být zlikvidováni daleko efektivněji a bez rizik) a relativně málo sofistikované satirické rovině, která působí de facto jen jako adaptace vyhrocených debat na sociálních sítích převedená do absurdní nadsázky.
© Cinemart
První skupinu tvoří korporátní fanatici striktně dbající na politickou korektnost, kteří ale zároveň pořádají tajný hon na všechny, kteří se jim z nějakého důvodu znelíbí, a ve druhé skupině dominují nejrůznější xenofobové a rasisti, šiřitelé konspiračních teorií nebo alespoň lovci nosorožců. Díky této zvolené stylizaci a chytře vystavěné vypravěčské struktuře si Lov udržuje konstantní míru napětí, nezapomíná ani na nečekané zvraty a momenty překvapení a humor těží zejména z absurdity určitých situací, satirických dialogů a konfrontací lovců s jejich živými terči, kteří je pozvolna obírají o iluzorní pocit převahy pramenící ze zdánlivě promyšlených příprav.
© Cinemart