Martin Scorsese (Irčan)

Žijící legenda je na zlatou sošku nominována už podeváté ve své kariéře, doma má ale jen jednoho "plešouna" za kriminální drama Skrytá identita. To ovšem vzniklo už před třinácti lety. Letos se do vybrané společnosti dostala s gangsterkou, která je esencí její tvorby, spolupracovala na ní se svými oblíbenými herci a od produkční společnosti Netflix dostala volnou ruku při její realizaci. Vzniklo tak tří a půlhodinové drama, které má pozitivní recenze, zároveň mu je vytýkána právě nesoudná délka. Nejvíc reakcí ale vyvolalo revoluční použití digitální omlazovací technologie, díky které nemuseli být Joe Pesci, Robert De Niro a Al Pacino nahrazováni jinými herci, ale "stačilo" je jen upravit počítačem. Zda se to povedlo, si musí každý zodpovědět sám, nicméně i díky tomu se slavný tvůrce dočkal nominace na Oscara. Letos ale ke své sošce bratříčka nepřidá.

Todd Phillips (Joker)

Dosud méně známý tvůrce zdařilých komedií v loňském roce všechny šokoval a překvapil komiksovým originem, který je temný, komiks moc nepřipomíná a nabízí i poměrně mrazivý sociální přesah. Je pravda, že rodák z Brooklynu se v něm až moc inspiruje vrcholnými díly jeho výše zmiňovaného kolegy a letos i konkurenta, to ale moc nevadí, protože jeho první ryze dramatický počin je natolik zdařilý, syrový a působivý, že jeho nominace a ostatně ocenění celého filmu na festivalu v Cannes je naprosto oprávněné. Právě on by se mohl stát černým koněm celé kategorie, i když největším favoritem na zisk sošky není.

Bong Joon-ho (Parazit)

Jednoznačně největším překvapením ve finálním kvintetu nominovaných režisérů je padesátiletý Jihokorejec, který ve své vlasti patří k největším hvězdám a i mezi festivalovým publikem je řazen k velkým oblíbencům. Širšímu diváckému spektru se ale naplno předvedl až loni svým sofistikovaným žánrovým mixem, který překvapuje v každé minutě, je výtečně napsaný, završený skvělou pointou a navíc říká o současné společenské situaci v Jižní Koreji úplně všechno. O tom, že si odnese Oscara za nejlepší cizojazyčný film, prakticky nemůže být pochyb, jeho účast ve skupině uchazečů o toho režijního je ale dost nečekaná. Pokud by svou nominaci proměnil ve vítězství, byl by to obrovský šok a největší překvapení za poslední roky.

Quentin Tarantino (Tenkrát v Hollywoodu)

"Magor z videopůjčovny", jak se knoxvillskému rodákovi přezdívá, už doma dva Oscary má, oba jsou ale za scénář. Ten za režii mu dvakrát unikl, letos má šanci potřetí. Jeho pocta zlatému věku Hollywoodu a šedesátým létům sice není jeho úplně nejlepším počinem, je ale zábavná a dojemná zároveň a obsahuje hned několik nezapomenutelných momentů, z nichž přímo čiší jeho velká láska ke kinematografii. I když k favoritům kategorie určitě nepatří, bez šancí úplně není a snad se nenajde nikdo, kdo by mu v případě vítězství sošku nepřál. Letos to tedy nejspíš znovu nevyjde, triumf je ale asi nejblíže ze všech jeho nominací.

Sam Mendes (1917)

Sotva po sedmi letech opustil čtyřiapadesátiletý rodák z anglického Readingu svět Jamese Bonda, hned sbírá všemožné vavříny a ocenění. Jelikož "jednozáběrovky" Akademie miluje, o čemž by Alejandro González Iñárritu mohl dlouze povídat, je největším favoritem na zisk zlaté sošky právě on. Válečné drama odehrávající se v reálném čase sklízí pouze chválu a režijní kategorii ovládlo už na Zlatých glóbech a cenách BAFTA, proto se dá očekávat, že trojúhelník se završí ziskem Oscara. Pokud se předpoklady potvrdí, nebude to pro autora nic nového, protože před dvaceti lety triumfoval se satirou Americká krása. Jen pro zajímavost doplňme, že od té doby nominován nebyl, takže v případě vítězství bude mít jako jeden z mála stoprocentní bilanci.

... and the Oscar goes to

Jasným favoritem na vítězství je Sam Mendes, triumf někoho jiného by byl větším, či menším překvapením.