Animovaných příběhů ze života zvířátek, která toužila uniknout ze zajetí zlých lidí, vznikla dlouhá řada - a ani Rio není výjimkou. Prostoduché a jasně čitelné poselství, že svoboda, byť i provázená všelijakým nebezpečím, je cennější nežli zamřížovaný příbytek, nechybí ani zde. Tentokrát je hlavním hrdinou vzácný modrý papoušek zvaný Blu, jenž bezstarostně žije se svou paničkou Lindou kdesi v zasněžených končinách Spojených států - ale jen do té doby, než se ocitnou v nezkrotné Brazílii, přímo v Riu chystajícím se jako každoročně na svůj proslavený karneval. Přesvědčil ji k takové cestě tamní ornitolog, zjistivší, že Blu je posledním žijícím samečkem svého druhu - a bylo by proto žádoucí seznámit ho s jedinou stejně zbarvenou samičkou Perlou. Jenže obou vzácných ptáků, složitě si hledajících cestu k sobě, se zmocní bezohlední pašeráci cenných opeřenců, podporovaní veskrze ničemným velepapouchem, jenž se chová stejně útočně jako dravec. Ten dokonce do svých zločinných plánů zahrne - nepříliš úspěšně - i zlodějské opičky. Do záchrany obou ohrožených jedinců se zapojí nejen oba páníčci, kteří v sobě záhy nalézají líbezné zalíbení, ale také spousta zvířátek, avšak o svou volnost se nejvíce musejí přičinit samotní hrdinové. Má to jen jeden háček: jsou k sobě připoutáni řetízkem a Blu neumí létat. Nikdy to nepotřeboval. Bude muset v sobě sešikovat všechny síly, aby ráznou a nedůvěřivou Perlu přesvědčil, že není pouhý budižkničemu. Ale nakonec překoná strach, když mu nic jiného nezbývá, a navíc jako tvor obeznámený s civilizačními vymoženostmi (i nástrahami) dokáže otevřít jak klec, tak dveře letadla... Režisér Carlos Saldanha (podílel se na všech částech Doby ledové) obratně propojuje komediální nadsázku s dojemnými okamžiky, čerpá z pestrobarevných pouličních slavností, zavítá do chudinských čtvrtí i do přilehlé džungle, dívá se na hemžení z výšky i proniká přímo do něho. Scény útěků a prchání pečlivě promýšlí, aby diváka strhly rozvířené kaskády nápadů. A snaží se, aby vyprávění bylo co nejatraktivnější - proto nabídne oslnivě rozpohybované taneční výstupy s popěvky (s texty pravda dosti přiboudlými a v češtině i trochu škobrtavými). Zejména hned úvodní sekvence je strhující: kamera prolétává členitým prostorem, ať již se dívá očima letícího ptáka či se ocitá v jeho závěsu, bleskově se přibližuje i vzdaluje, opájí se jako při akvabelách nápaditými sestavami rozdováděných ptáků, které připomínají rozkládající se květy. Tvůrci si pečlivě hlídají, aby příběh plynul vzrušivě, stále nabízejí nová a nová překvapení, jakkoli se tato situační překvapení ne vždy řetězí, mnohdy mají rozměr jednorozměrného gagu - jako třeba toho se slintajícím psem nebo vzápětí s kotoučovou pilou. Výtvarně je však snímek hodně konvenční, upřednostňuje hlaďounce vypulírované zevnějšky jednotlivých postaviček, které tak ze všeho nejvíc připomínají rozdováděné hračky s roztomile vypoulenýma očima. Formální nápodoba akčního hraného filmu - včetně pojetí postaviček, včetně jakoby bez zábran poletující kamery, včetně barevné podmanivosti a včetně klipovitě vířivé vyprávěčské struktury - je jasně čitelná a ve výsledku docela ohromující.