BÍDA
Kauza Scorsese
První omyl, jehož se oscarová Akademie dopustila, který mě napadá, se odehrál v roce 1981, kdy byly na Nejlepší filmy nominovány filmy Zuřící býk, Sloní muž, Tess, První dáma country music a Obyčejní lidé. Právě toto posledně jmenované obyčejné drama vyhrálo. Z dnešního hlediska, ale i tehdy muselo být každému jasné, že větší uměleckou a tím pádem i trvalejší hodnotu měly jiné dva filmy, Zuřící býk a Sloní muž. Vyhrát měl jeden z nich. Osobně se tedy více přikláním k boxerskému biopicu. Ještě markantnějším omylem se pak jeví Oscar za režii pro Roberta Redforda, kterého měl získat právě Martin Scorsese.
Tomuto režisérovi Akademie dlouho nemohla přijít na chuť. V roce 1991 se situace opakovala. V nominacích se za režii ocitl Scorsese za gangsterku Mafiáni, ale Oscara dostal Kevin Costner za režii westernu Tanec s vlky. Shodou okolností Costner byl podobně jako před deseti lety Redford také režijní debutant. Akademie se nad tímto režisérem "slitovala" v roce 2007, kdy mu konečně udělila Oscara za režii kriminálky Skrytá identita. Scorsese pak byl na Oscara nominován ještě dvakrát, za filmy Hugo a jeho velký objev a Vlk z Wall Street, ale pokaždé odešel s prázdnou. V prvním případě ho porazil Michel Hazanavicius s filmem The Artist, v tom druhém Alfonso Cuarón za sci-fi Gravitace. Za Huga ho měl Scorsese dostat. Klidně tak dnes mohl mít i čtyři Oscary za režii. Mimochodem, jediným režisérem se čtyřmi Oscary je legendární John Ford. 
Své zkušenosti s neproměněnými nominacemi má také David Lynch. Poprvé byl nominován za režii filmu Sloní muž. O šest let později se ocitl v nominacích znovu za režii thrilleru Modrý samet. Nebýt toho, že v tom roce natočil Oliver Stone své válečné mistrovské dílo Četa, měl by Oscara v kapse. Takhle měl prostě smůlu. Nicméně v roce 2002 byl Lynch nominován potřetí a opět neúspěšně za svůj magnum opus Mulholland Drive. Spolu s ním byl nominován ještě veterán Robert Altman za stylovou kriminálku Gosford Park. Oba ale museli sledovat, jak si Oscara přebírá Ron Howard za drama Čistá duše. Oscara měl získat buď Lynch, nebo Altman. Mým osobním favoritem byl v tomto případě Lynch, jehož Mulholland Drive byl nedávno v jedné anketě označen jako "Nejlepší film 21. století", možná, na Oscara to ale bylo málo.
Ani Dennis Hopper se zlaté sošky nikdy nedočkal. Nominován byl na ni dvakrát. V roce 1970 za scénář kultovní road movie Bezstarostná jízda a o 17 let později za vedlejší roli v dramatu Hráči z Indiany, kde hrál opilce milujícího basketbal. Ve stejném roce ale Hopper vytvořil kultovní roli Franka Boothe v Modrém sametu, v níž předvedl nezapomenutelný a ojedinělý herecký výkon. Právě za tuto roli měl být Hopper nominován a měl za ni také Oscara získat. To, že Akademie tento geniální herecký výkon naprosto ignorovala, je neomluvitelné. A kdo si dnes vzpomene na zapomenuté Hráče z Indiany?
Ve stejném roce jako Dennis Hopper byl nominován za svou první velkou roli ve válečném dramatu Četa Willem Dafoe, který si tu zahrál postavu lidského seržanta Eliase. Byl to úžasný výkon a ze zcela nepochopitelných důvodů za něj Oscara nedostal. Akademie místo něj ocenila Michael Cainea za vedlejší roli v dramatu Hana a její sestry. V roce 1990 hrál Dafoe ve filmu Davida Lynche Zběsilost v srdci, kde vytvořil postavu Bobbyho Perua, který zkříží cestu dvěma hlavním postavám, Sailorovi a Lule. Dafoe tu brilantně vystřihl démonicky zlou postavu, ale podobně jako Hopper čtyři roky před ním zůstal Akademií ignorován, ačkoliv by cenu zasloužil. Když už jsme u toho, tak i Nicolas Cage tu byl herecky mimořádný, ale ani on nebyl za tento film nominován. V roce 2002 byl Dafoe nominován podruhé za roli upíra Maxe Schrecka v hororu Ve stínu upíra. I za tuto roli by si herec zasloužil Oscara, ale porazil ho Benicio del Toro v dramatu Traffic - nadvláda gangů. Dafoe byl potřetí nominován loni za vedlejší roli v dramatu The Florida Project, kde ale neměl šanci proti Samu Rockwellovi. Oscara měl získat už dávno za Četu a také za Zběsilost v srdci.
V roce 1980 se zdálo, že má Sellers Oscara jistého za exkluzivní výkon v politické satiře Byl jsem při tom, kde ztvárnil retardovaného zahradníka Chance. Jenže odešel s prázdnou. Akademia Oscara dala Dustinu Hoffmanovi za roli starostlivého otce v jinak konvenčním dramatu Kramerová versus Kramer. Hoffman je skvělý herec, ale Oscara by si zasloužil více o tři roky později za roli v komedii Tootsie. Tento film pak získal i obě hlavní ceny, za Nejlepší film a režii. Přitom v tomto roce natočil Francis Ford Coppola svůj válečný opus magnum Apokalypsa. Nebylo to poprvé ani naposledy, co Akademie dala přednost konvenčnímu filmu před výjimečným.
Důkazů, že Oscara za Nejlepší film ve skutečnosti nejlepší film nedostane, je spousta. Jedním z nich byl i Zamilovaný Shakespeare, který se v roce 1998 octnul v konkurenci výjimečných a lepších snímků, kterými byly Zachraňte vojína Ryana, Tenká červená linie, Královna Alžběta a Život je krásný. Pomineme-li Život je krásný, který zvítězil v kategorii zahraniční film, pak všechny zde uvedené filmy by si Oscara zasloužily více než právě Zamilovaný Shakespeare. Rovněž v herecké kategorii měla být oceněna Cate Blanchett za Královnu Alžbětu místo Gwyneth Paltrow. Akademie šla zase jednou cestou nejmenšího odporu.
Tento výjimečný herec měl v 70. letech, kdy vytvořil celou šňůru pozoruhodných hereckých výkonů ve filmech Kmotr, Serpico, Kmotr II, Psí odpoledne a ...a spravedlnost pro všechny, pověstnou smůlu. Pokaždé mu Oscara "vyfoukl" někdo jiný. Nejméně zasloužené to bylo v roce 1975, kdy byl Pacino nominován podruhé za roli Michaela Corleoneho v druhém Kmotrovi. Že za něj nedostal Oscara poprvé, budiž, zastínil ho legendární Marlon Brando, ale že ho nedostal ani napodruhé, to je skandální. Zvláště, když si uvědomíme, že ocenění dostal Art Carney za road movie s kocourem Harry a Tonto. Nic proti němu, ale kdo si dnes vzpomene na Arta Carneye nebo na tento film? Zatímco Pacino je dnes legenda, stejně jako Kmotrové. Pacino si tak musel počkat až do roku 1992, kdy ho Akademie konečně ocenila za roli slepého poručíka ve Vůni ženy.
Smůlu na Oscary mělo i "geniální dítě" Orson Welles, jehož prvotina Občan Kane je už po mnoho let mnohými povážována za "Nejlepší film na světě". V době svého vzniku to ale nikdo nepoznal. Občan Kane byl sice nominován v roce 1942 za Nejlepší film i režii, ale Oscara získal na jeho úkor film Bylo jednou jedno zelené údolí a John Ford. A vzpomene si dnes někdo na tento snímek? Jak je vidět, Oscaři do budoucna nehledí a na historii nemyslí. Ocení prostě film, který se jim toho roku zrovna nejvíce líbí. A Občan Kane to nebyl. Welles se tak musel spokojit s "cenou útěchy" za scénář, což se dá také přečíst "Jako režiséra tě nebereme, tak tady máš aspoň Oscara za scénář". Welles musel tehdy v duchu skřípat zubama, když si Oscara za scénář spolu s Hermanem J. Mankiewiczem přebíral. Mnohem radši by byl oceněn jako režisér tohoto přelomového díla. Welles obdržel "čestného" Oscara až v roce 1971. V pohodě, ale za Občana Kanea ho dostat měl, za režii i Nejlepší film.
Koho oscarová Akademie také nemá ráda, je Ridley Scott. Jeho historický velkofilm Gladiátor sice zvítězil v kategorii Nejlepší film (nezaslouženě, měl vyhrát krimisnímek Traffic - nadvláda gangů), ale Scott odešel opět s prázdnou. Oscara za režii, kterého měl už skoro v rukou, nakonec dostal režisér Trafficu Steven Soderbergh. Zvláštní. Proč tedy Akademie neudělila Oscara Scottovi, když se jim jako Nejlepší film jevil Gladiátor? Scott byl na Oscara nominován poprvé až v roce 1992 za road movie Thelma a Louise. Tehdy ho porazil Jonathan Demme za Mlčení jehňátek. Ale co Scottovy geniální kousky Vetřelec a Blade Runner? Jaktože nebyl nominovaný za ně? To se tehdy Akademie nacházela v hibernaci, když se tyto filmy hrály v kinech? Neuvěřitelné. Scott byl pak nominován ještě dvakrát, za válečné drama Černý jestřáb sestřelen a za sci-fi Marťan, ale opět neuspěl. Je ostudou Akademie, že Scott na svého prvního Oscara stále ještě čeká a kdoví, zda se ho vůbec někdy dočká.
V roce 1974 měl u oscarového dělení nakonec smůlu i Vymítač ďábla, který je dnes mnohými považován za "Nejlepší horor vůbec". Tehdy ale Akademie upřednostnila mnohem pohodovější snímek, nostalgické retro Podraz, u kterého si člověk na rozdíl od sledování Vymítače ďábla nedrásá nehty vlasy a kůži, ale může v klidu srkat colu a ujídat popcorn. Není sporu o tom, že z hlediska historického má Vymítač ďábla daleko trvalejší hodnotu než Podraz, ale Akademie, jak jsem už jednou napsal, na toto hledisko nebre zřetel. Oscara dostane pouze to, co se v daném roce zrovna její většině více zamlouvá.
Také za režii byl místo Williama Friedkina oceněn George Roy Hill. Bylo to snad proto, že Friedkin byl oceněn dva roky předtím za Francouzskou spojku? V historii Oscarů ale není výjimkou, že tvůrce dostane Oscara třeba i dvakrát za sebou. John Ford, Katharine Hepburn nebo Tom Hanks o tom ví své. Legendární horor pak bral opět jen onu "cenu útěchy" v podobě Oscara za adaptovaný sénář, který získal autor předlohy k filmu William Peter Blatty. Správně si měl ale tehdy Vymítač odnést ještě Oscary za Nejlepší film a režii.
LESK
Ale oscarová Akademie má občas i své světlé chvilky, abych jí úplně nekřivdil. Předně je třeba jako velké plus brát to, že byly už ve své době rozpoznány trvalé kvality filmů jako Kmotr (Nejlepší film), Kmotr II (Nejlepší film a režie), Přelet nad kukaččím hnízdem (Nejlepší film, režie, herec, herečka a scénář), Annie Hallová (Nejlepší film, režie, herečka a scénář), Lovec jelenů (Nejlepší film, režie, herec ve vedlejší roli) a nebo Amadeus (Nejlepší film, režie, herec).
Jedním ze světlých momentů byl také zasloužený Oscar za režii pro Romana Polanského za válečné drama Pianista, ačkoliv to nic nemění na tom, že Polanski je stále v myslích Američanů "zakázanou osobou". Příjemným momentem byl také Oscar za režii pro Kathryn Bigelow za válečný film Smrt čeká všude. Bigelow je stále první a jedinou ženou oceněnou Oscarem za režii, která je jinak výhradně mužskou záležitostí, což také není úplně v pořádku. Příjemným "ozvláštněním" bylo také nedávno vítězství dramatu Moonlight nad favorizovaným muzikálem La La Land. Za režii byl ovšem už "po zásluze" oceněn režisér La La Landu, nikoliv režisér Moonlight, který jako mnozí jiní před ním odešel s "cenou útěchy", Oscarem za scénář. 
Oscarová Akdemie má zkrátka občas také své dny, ale většinou sází na jistotu, nikoliv na risk. Uvidíme, jaká překvapení, či naopak nepřekvapení si připravila na letošní ročník. To se dozvíme už za necelý měsíc, 24. února.
