Zároveň jde o snímek, který strká hluboko do kapsy nedávnou Debbie a její parťačky a nabízí pro změnu pořádný „ženský“ zlodějský film, jaký si ženy zaslouží – nepase se po povrchním pozlátku a akt samotné loupeže dokonce víceméně upozaďuje ve prospěch toho, že se zevrubně zabývá tím, co jsou jeho hrdinky zač, z jakých poměrů pocházejí a jak vedou či vedly své životy, a nechává je zazářit v konfrontaci s nečekanými překážkami, jimž jsou nuceny čelit, aniž by přitom riskoval ztrátu efektnosti. Nicméně je to efektnost vyplývající z osudového údělu hrdinek potýkajících se s psychicky i fyzicky náročnou zkouškou, z psychologicky vybudovaných situací, spletitě propojených dějových vláken, hereckých výkonů všech zúčastněných a z dojmu opravdovosti, nikoli z audiovizuálních prvků. Vizuálně jsou Vdovy naopak výrazně utlumené a neokázalé, stejně jako nezvykle minimalistický hudební doprovod Hanse Zimmera.

 

Při vší té chvále je však ještě potřeba zmínit, že vedlejší dějové linie s Colinem Farrellem, Robertem Duvallem a černošskými gangstery (mimo jiné Daniel Kaluuya z filmu Uteč) nejsou tak výrazné a poutavé jako hlavní příběhová rovina s trojicí/čtveřicí žen, že v závěru nejsou všechny ty dějové meandry kvůli mírně zkratkovitému finále dostatečně ukončeny a že jeden skvělý zvrat film sám vyzradí až příliš brzy, přestože v pozdější fázi příběhu by zapůsobil podstatně silněji. Nicméně to jsou jediné zásadnější výtky, které lze k Vdovám mít.