Outlaw King navazuje tam, kde Statečné srdce končilo, popravou skotského rebela Williama Wallace, která vyburcuje skotského šlechtice Roberta Bruce (Chris Pine) k odporu proti anglickému králi Eduardovi I. (Stephen Dillane), jehož kvůli zdravotnímu stavu zastupuje jeho syn Edward, princ Waleský (Billy Howle). Robert Bruce se snaží spojit se svým sokem Comynem (Callan Mulvey), jehož ale v afektu zákeřně zabije. Konfliktu Bruce s Angličany nezabrání ani účelový sňatek Roberta s anglickou Elizabeth Burgh (Florence Pugh). Vše spěje k rozhodujícímu střetnutí, kterému se Bruce snaží předejít tím, že vyzve na souboj hraběte z Pembroke (Sam Spruell). Ten na oko výzvu přijme, ale potom zákeřně v noci přepadne Bruceův tábor. Ten se zachrání útěkem, ale Angličani zajmou Elizabeth a jeho dceru. Bruce se chystá k nerovnému souboji s mnohonásobnou přesilou. Když navážu na první odstavec, tak Outlaw King je jen stínem toho, co bylo Statečné srdce. Robert Bruce není zdaleka tak heroická postava, jakou byl William Wallace. Bruce je v mnoha směrech postavou nepříliš sympatickou a jen těžko ho lze bezvýhradně obdivovat a fandit mu. Také Chris Pine nemá takové charisma a není tak herecky strhující, jako byl Mel Gibson. Problém je také s výpravností a historickou věrohodností Outlaw Kinga.
Zatímco Statečnému srdci jsme věřili, že nás přeneslo do doby temného středověku se vší svou špínou, bahnem a krví, Outlaw King působí nadměrně kašírovaně. V úvodu jako bychom sledovali místo historických událostí jen hru v kulisách, kde postavy na sobě nosí až nevěrohodně čisté a vyžehlené kostýmy. Chybí tomu syrovost a špína. V jednom záběru, který je ve filmu zhruba třikrát a je furt stejný, sledujeme z dálky kulisy Londýna, které na první pohled vypadají digitálně. Místo poctivě postavených historických kulis se nám dostane lacině působícího digitálního záběru. Pouze v jednom aspektu se Outlaw King blíží dokonalosti Statečného srdce, ve scénách krvavého násilí a brutality, i když ani zde ho nedokáže překonat. Ale alespoň v tomto bodě dokáže Outlaw King na chvíli zaujmout pozornost, kterou jinak nezaujmou komorní scény, v kterých se nic neděje a které postrádají napětí. Stačí vzpomenout na Statečné srdce, kde i v neakčních scénách, ať už mezi Wallacem a jeho milovanou Murron nebo později ve scénách mezi ním a francouzskou princeznou Isabellou se bylo na co koukat, a především co prožívat. Zde není co prožívat. Postavy působí ploše a jejich osudy nestrhnou. Chybí tu emoce.
No, alespoň závěrečná finální scéna to částečně vynahradí. I když jí chybí dynamika a velkolepost podobné bitvy ze Statečného srdce (vítězná bitva u Stirlingu), kterou nepokrytě kopíruje, i tak jde o dobře natočenou akční scénu, v níž si konečně na chvíli přestaneme uvědomovat nedostatky filmu a můžeme se kochat krvavou řeží, při níž se Mackenzie mohl předvést jako solidní inscenátor bitevní scény. Tato finální bitva je tím, co jinak tomuto průměrnému filmu trochu zlepšuje kredit. Kromě toho je to pak i Florence Pugh v roli Bruceovy energické manželky, zatímco Pine je v roli Bruce překvapivě mdlý, a také Aaron Taylor-Johnson v roli berserkera Jamese Douglase.Jinak je ale Outlaw King zklamáním. Pokud by neexistovalo Statečné srdce, pak by Outlaw King obstál jako slušná, trochu nákladnější televizní adaptace, ale Statečné srdce nejen že existuje, ale udává tón toho, jak mají historické eposy vypadat. Outlaw King je jen jeho matným stínem.
