Hackerka a bojovnice za práva zneužívaných žen, Lisbeth Salander (Claire Foy) dostane zakázku na ukradení nového obranného počítačového programu s názvem Firewall, jehož destruktivního potenciálu chce využít americká NSA. Do celé věci se však připlete kriminální organizace nazývaná Pavouci, která chce Firewall získat také. Lisbeth proto musí kontaktovat svého přítele, investigativního novináře Mikaela Blomkvista (Sverrir Gudnason), aby jí pomohl proti nepříteli, kterému ještě dosud nečelila.
Přiznám se bez mučení, že mě velmi oslovily filmové adaptace trilogie Milénium. A to jak severská trilogie, tak i první díl z dílen studia Sony. Filmy obsahují právě takovou míru zjednodušení, aby se poměrně tlusté romány vešly do stopáže celovečerního filmu. Problém nastal teď, když producenti Sony nemohou dokončit sérii, kterou začal David Fincher v roce 2011. Rozhodli se tedy začít do značné míry znovu, přičemž volba předlohy v podobě čtvrté části od jiného autora poskytla možnost nasadit nové obsazení. Po dějové stránce jde o víceméně samostatný snímek, kdy vědomí minulých událostí je pouze velmi nepřímo naznačeno, ale není důležité pro pochopení tohoto filmu. Je to možná trochu k nevíře, ale ono to v tomto směru poměrně funguje a myslím, že to je nemalá zásluha scenáristů.
Režisér Alvarez buduje tísnivou a syrovou atmosféru, ačkoli na psychologický koncert Davida Finchera ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy prostě nemá. Děj nyní připomíná více hollywoodský krimithriller, přičemž se nevyhýbá některým klišé a také prací s rolí náhody, která je mnohdy až neuvěřitelná, či chybami postav (hrdinů i padouchů), které jsou nelogické až nesmyslné a filmu tím hodně ubírají na druhdy opěvované pseudorealističnosti.
Hlavní protagonistka, kterou představuje Claire Foy, patří jednoznačně ke kladům filmu. Ačkoli jde již o třetí představitelku Lisbeth (první dvě byly Noomi Rapace a Rooney Mara) dokáže tato představitelka svou roli obohatit o nové prvky a také o pohled na o něco starší verzi (přesná doba, která uplynula od příběhu Dívka, která kopla do vosího hnízda, není specifikována) této komplexní postavy. Zato s představitelem Blomkvista spokojený rozhodně nejsem. Sverriru Gudnasonovi je sice rovných čtyřicet let, ale vypadá i působí o hodně mladší, což je u této postavy, kterou hráli Michael Nyqvist a Daniel Craig, kteří byli značně starší, celkem problém a rozhodně jsem měl problém si v hlavě spojit, že se jedná o jednu a tu samou postavu. Ostatní role jsou zvládnuté vcelku obstojně a nemám, co bych vytkl.
Akční scény jsou zpracovány opravdu dobře a patří na tomto filmu k tomu nejlepšímu. Jsou vcelku příjemně koukatelné a nekoná se tedy nepřehledný kulometný střih. Líbilo se mi využití nových bezpečnostních technologických výdobytků i hrozeb, jako je rozpoznávání obličejů nebo hacknutí „chytrého“ auta. Samozřejmě je to, podobně jako třeba ve filmu Jason Bourne podáno hollywoodským způsobem (á la „nahrávám virus“) pro základní ilustraci toho, že takové věci existují, bohužel však to spoustě lidí (i leckterých recenzentských kolegů ;-) ) bude připadat jako prvek science fiction. Co mě poměrně nadchlo, je hudba španělského skladatele Roqua Bañose, která skvěle dokresluje tísnivou a syrovou atmosféru.V celkovém zhodnocení jde o vcelku zdařilý krimithriller, u kterého se divák nenudí a který ostudu svým předchůdcům rozhodně nedělá a nebýt několika prvků, které mají látku zpřístupnit i širokým masám diváků bez znalostí předchozích částí, bylo by to ještě o trochu lepší.
