Kdo by neznal příběh philadelphského outsidera, který dostal životní šanci utkat se s mistrem světa v boxu v těžké váze? Dnes už legendární snímek, který byl ve své době velmi úspěšný jak komerčně tak i umělecky. Snímek si odnesl tři Oscary a hlavní představitel Sylvester Stallone se stal přes noc hvězdou. Sám Stallone učinil z Rockyho postavu, ke které se vracel nejraději. První Rocky je ale stále nepřekonaný kult, který za více jak 40 let od doby, kdy vznikl, ani příliš nezestárnul.
Dobrodružný fantasy snímek Souboj titánů čerpající z řeckých bájí a pověstí, který vypráví příběh Diova syna Persea (Harry Hamlin) se snahou zachránit krásnou Andromedu (Judi Bowker) od jejího prokletí, je také jedním z věčných a nestárnoucích filmových evergreenů jež se neomrzí. I přesto, že v době svého vzniku nebyly triky na dnešní špičkové úrovni, strčí tento originál do kapsy remake, který doplatil na přeplácanost digitálními triky. Původní Souboj titánů je tak paradoxně mnohem modernější a poetičtější než jeho remake na jedno použití.
Jestli na nějaký film sedí termín "evergreen", pak je to tato legendární komedie Miloše Formana. Snímek, i přes časté reprízování v televizi, neztrácí nic ze svého vtipu a ostrosti, s jakou vypráví jednu anekdotu z nepodařeného hasičského plesu. Forman se tu spolehl na hru neherců a dobrovolných hasičů z Vrchlabí, kde se film natáčel a mezi nimi jsou k nepřeklédnutí Josef Šebánek a Jan Vostrčil, kteří si herectví vyzkoušeli i v předešlých dvou českých filmech Miloše Formana, v Černém Petrovi a Láskách jedné plavovlásky.
Tato filmová fantasy podle knihy Michaela Endeho režírovaná Wolfgangem Petersenem patří také mezi nestárnoucí snímky. Dojemný i vtipný příběh o chlapci Bastianovi (Barret Oliver), jenž je stále více vtahován do své knihy a stává se v ní hlavním hrdinou, tvoří kouzlo tohoto původního filmu jedinečně a neopakovatelně. Následující druhý díl The Neverending Story II: The Next Chapter byl jen "jakž-takž", ten třetí The Neverending Story III byl už příšerný.
Tento legendární snímek Davida Lynche rovněž odolává zubu času už přes třicet let a nejspíše mu ještě dlouho odolávat bude. Příběh o mladíkovi Jeffrey Beaumontovi (Kyle MacLachlan), který jede do rodného města za nemocným tátou a přitom se zaplete do únosu syna barové zpěvačky Dorothy Vallens (Isabella Rossellini), jehož unesl Frank Booth (Dennis Hopper), lze vidět mnohokrát, aniž by přestal bavit a fascinovat.
Snímek Hala Ashbyho vyprávějící příběh retardovaného zahradníka Chance (Peter Sellers), souhrou náhod vpleteného do společnosti bohatého obchodníka (Melvyn Douglas), jeho ženy (Shirley MacLaine) a samotného prezidenta (Jack Warden), je filmem, který od doby vzniku v roce 1979 neztratil nic ze svého kouzla a jeho nadčasovost je až mrazivá.
Ve své době způsobil tento snímek legendárního Stanleyho Kubricka skandál kvůli zobrazovanému násilí. Od té doby však uplynulo spousta času a násilí je dnes ve filmu zobrazováno daleko brutálnějším a názornějším způsobem. Působivost Mechanického pomeranče spočívá v Kubrickově jedinečném vizuálním stylu a také v životním hereckém výkonu Malcolma McDowella v hlavní roli.
Legendární snímek Buzíci francouzského režiséra Bertranda Bliera pojednávající o dvou mladících (Gérard Depardieu a Patrick Dewaere), kteří se bezcílně potulují po Francii a přitom provokují spořádané občany, patří rovněž mezi ty, které lze označit jako kultovní a nestárnoucí. Blierův dráždivý snímek oplývá mladickým nadšením všech zúčastněných a spolehlivě pobaví i dnes, pokud jste ovšem ta správná cílová skupina.
Tato komedie režisérky Věry Chytilové rovněž za celá léta dokázala, že s věkem nic neztratila, ba naopak. Zatímco domácí česká filmová tvorba po roce 89 sklouzávala často k odpadu, tento snímek vydržel a září stále. Může za to kongeniální spojení scenáristky a režisérky Chytilové se scenáristou a hercem Boleslavem Polívkou, který tu předvedl svůj vůbec nejlepší herecký výkon vůbec. V Hollywoodu by za něj získal minimálně Zlatý glóbus.
Geniální filmový debut Quentina Tarantina, kterým na scénu vstoupil originální filmař, také dosud nepřišel o nic ze své jedinečnosti. Báječné dialogy, "zpřeházená" dějová linka a skvělí herci, které si Tarantino vždy pečlivě vybírá, tvoří dohromady spolehlivý vyprošťovák z chmurné nálady. Sledovat ansámbl herců, v nichž figurují jména jako Tim Roth, Steve Buscemi, Chris Penn, Michael Madsen nebo Harvey Keitel právě v nejlepší formě i letech, se neomrzí nikdy.
Zatímco původní film Ridleyho Scotta byl ultimátním sci-fi hororem, který děsil především tušením slizkého vetřelce, sequel Jamese Camerona vsadil na záplavu monster, kterým se tým "zkušených" vojáků musí postavit. Akční řež, nezapomenutelné hlášky, skvělí herci v čele s jedinečnou Sigourney Weaver jako Rippleyovou a strhující tempo prošpikované hutnou atmosférou činí z Vetřelců filmovou lahůdku.
Tato společenská satira, za kterou získal španělský režisér Luis Buñuel Oscara za nejlepší cizojazyčný film, je stejně legendární jako jeho tvůrce. Buñuel si tu tradičně pohrává se strukturou vyprávění, které libovolně propojuje sny s představami několika postav marně se snažících někde v klidu navečeřet. Jejich putování odnikud nikam je dodnes zábavné sledovat, stejně jako Buñuelův unikátně "nenápadný" režijní styl.
Jedinečná atmosféra originálního sci-fi Terryho Gilliama 12 opic je nenapodobitelná. Příběh o cestování časem s Brucem Willisem v hlavní roli sběratele vzorků Jamese Colea také nemá šanci zestárnout. Po každém dalším zhlédnutí je film 12 opic stejně originální jako předtím. Jak to pan Gilliam udělal, dodnes nemám tušení. 
Také tato legendární komedie už prokázala, že s přibývajícími léty neztrácí nic ze svého šarmu, inteligence a především vtipu, kterým ji dokázal tvůrčí tým ve složení Bill Murray, Dan Aykroyd, Harold Ramis a režisér Ivan Reitman obdařit. Když k tomu ještě připočtete výbornou Sigourney Weaver, pak není co řešit. Krotitelé duchů jsou klasikou hravě válcující většinu současné komediální produkce.
Držitel Českého lva za nejlepší film roku 1999 byl snímek Saši Gedeona Návrat idiota. Marně od té doby čekám(e) na další snímek pana Gedeona, který se z buhvíjakého důvodu filmově odmlčel. Nezbývá tak než se znovu a znovu vracet k tomuto překrásnému filmu, který patřil a patří k tomu nejlepšímu, co český film nabízí. Zvláštní zmínku, kromě geniálního scénáře, zaslouží také výjimeční herci, zvláště pak Pavel Liška, pro něhož byl tento film tím samým, čím byl Rocky pro Sylvestera Stallona. Jen s tím rozdílem, že pokračování Návratu idiota se dočkáme jen stěží. A nejspíše se stěží dočkáme i nějakého nového filmu pana Gedeona, což je velká škoda.
To o Dannyho Boyla strach nemám. Jeho Trainspotting byl a je kultovní záležitostí, a i když jeho sequel nebyl špatný, tu jedinečnou atmosféru originálu nemůže už nic překonat. Boyle udělal z adaptace knihy Irvina Welshe jedinečnou vizuální smršť s plejádou vycházejích hvězd (hlavně Ewan McGregor) a s démonickým Robertem Carlylem, z jehož psychotického primitiva Begbieho jde dodnes strach, tak sugestivní dokázal Carlyle být.
Oficiální trailer filmu Trainspotting17. Angel Heart
Z filmů, v nichž vystupuje satan/lucifer/ďábel, je mysteriózní thriller Alana Parkera ten nejlepší. Robert De Niro byl v roli Louise Cyphera neuvěřitelně charismatický a své minimalistické herectví tu dotáhnul k dokonalosti a Mickey Rourke jako Harold Angel, který pátrá po ztraceném muži v temné laděném příběhu s voodoo atmosférou, nikdy nebyl lepší. Angel Heart je filmová dokonalost, která nemůže zestárnout. 
Báječná komedie. Rozhodně vůbec to nejvtipnější a nejnápaditější, co kdy Woody Allen natočil. Vidět Woodyho, kterak se ještě nebral vážně a neřešil ani lásku ani smrt, nýbrž si z nich utahoval, to je k nezaplacení. Láska a smrt hýří nápady a vtipy a jak na Allena v roli Borise Grušeňka, tak na Diane Keaton jako Soňu je radost pohledět. Nejednou. 
Také tento rozmáchlý, skoro tříhodinový mafiánský snímek, který se suverenitou sobě vlastní natočil Martin Scorsese, snese mnohačetná opakování. Na rozdíl od podobně laděných Mafiánů je Casino, abych tak řekl, filmem "veselejším", ačkoliv tam samozřejmě není nic k smíchu, přesto působí tak nějak optimističtěji, či snad nostalgičtěji než Mafiáni. Rozhodně tedy hýří více barvami. Ať je to, jak chce, jde rozhodně o brilantní ukázku Scorseseho umu a navíc tu naposledy ve vrcholné formě zachytíme herecké duo De Niro a Joe Pesci. A Sharon Stone zde předvedla svůj životní výkon.
Paul Verhoeven natočil neobyčejně krvavou, i když ta krev evidentně není pravá a nesnaží se o to, a neobyčejně zábavnou sci-fi, která mě bavila a baví, kdykoli se na ni znovu podívám. Arnold Schwarzenegger jako svalnatý Doug Quaid je skvostný, stejně jako béčkový veterán Michael Ironside jako jeho pronásledovatel. Nemluvě o dvojici Sharon Stone a Rachel Ticotin jako dvě femme fatale. Po všech stránkách se jedná o super zábavné béčko s áčkovým rozpočtem a áčkovými hvězdami. 
Joel Schumacher natočil spoustu filmů, některé lepší, některé horší, ale jeho snímek Volný pád z roku 1993 se z jeho tvorby nápadně vyniká tím, o jak nadčasový a mistrovský kousek se jedná. Michael Douglas ve svém životním hereckém výkonu hraje chlapíka jménem D-Fens, kterému jednoho dne rupnou nervy. A tak se vydá na cestu bez návratu. Schumacher tu neobyčejně sugestivně vystihl psychiku postavy, kterou bychom se nechtěli stát, ale s níž lze sympatizovat. A Douglas je v této roli společenského outsidera překvapivě výborný a přesvědčivý. Volný pád je znamenitý film, na který se dá dívat mnohokrát, aniž by tím něco ztratil.
22. Mzda strachu
Francouzské drama Mzda strachu z roku 1953 natočené francouzským režisérem Henrim-Georgesem Clouzotem je možná staré, což ale neznamená, že zestárlo. Naopak, jde o jeden z těch snímků, které neztratily nic ze své tenze. Zápletka je jednoduchá a spolehlivě fungující. Několik mužů má za úkol dopravit výbušný náklad na korbách náklaďáků. Stačí jediná malá chyba a muži můžou i s nákladem vyletět do vzduchu. Málokdy se povede skloubit napínavé akční scény s psychologií postav tak, aby to nevyznělo křečovitě a povrchně. A málokdy se podaří natočit tak silný závěr, jaký má právě tento snímek. Film, na který rozhodně nelze zapomenout.
23. Lovec jelenů
Další legendární epos, který se vám zaryje hluboko pod kůži. Dost už bylo napsáno o tomto vietnamském tříhodinovém pekle, do něhož byli uvrženi tři kamarádi z ocelárny v malém městečku v Pennsylvánii. Všechno je na tomto díle obdivuhodné, od hereckých výkonů, přes kameru Vilmose Zsigmonda, hudbu až po režii Michaela Cimina. Lovec jelenů na vás zanechá trvalou stopu, ale není filmem pro každého.
24. Blade Runner
Tímto dnes legendární sci-fíčkem se na piedestal nesmrtelných tvůrců vyšvihl tehdy ještě mladý Ridley Scott, který měl v té době už za sebou geniálního Vetřelce. Blade Runner je dílo mnohovrstevnaté, vizuálně novátorské a myšlenkově bohaté. V hlavní roli hraje úsporný Harrison Ford, ve vedlejší roli ještě úspornější Rutger Hauer, což jen zesiluje efekt na diváka. O tom, že není lehké vstoupit dvakrát do stejné řeky, svědčí i nevyvedený sequel Blade Runner 2049, který je možná vizuálně opulentnější než originál, jinak ale za ním těžkopádně pokulhává.
25. Tootsie
Tootsie je komedie, která je ale mnohem více než jen tím. Jde o peripetie nezaměstnaného herce Michaela Dorseyho (jedinečný Dustin Hoffman), který jde ve stavu největšího zoufalství v převleku ke konkurzu na roli ženy a práci dostane. Jeho účinkování v seriálu nastartuje překotný sled událostí, kvůli němuž se naopak snaží z role vymanit. Hoffman vzbuzuje smích i slzy, z Tootsie dělá zábavu, která není na jedno použití, naopak pod vedením Sydneyho Pollacka spolu s Billem Murrayem a Jessicou Lange tvoří dojemně úsměvný lidský film. Aneb, jak praví klasik, každé drama má v sobě komedii stejně jako každá komedie má v sobě velké drama. 
26. Terminátor
Ani toto akční sci-fi, které natočil pozdější režisér Titanicu a Avatara James Cameron, nelze opomenout v tomto výběru. První Terminátor je skutečný kult, léty zrající jako víno. V zásadě ho už Cameron ničím nepřekonal, ani opulentním sequelem. Nemluvě o dalších dílech této série. Terminátor je stále dosud nepřekonaným mistrovským kouskem nejen daného žánru, ale i kinematografie jako takové. 
27. Spoorloos
Tento málo známý holandský thriller pojednává o obyčejném páru Rexovi a Saskii na dovolené. Na čerpací stanici Saskia náhle beze stopy zmizí. Zoufalý Rex teprve po třech letech marného pátrání začne dostávat dopisy od jejího únosce s indiciemi k nalezení Saskie. Režisér George Sluizer tentýž film natočil o pár let později s americkými herci pod názvem Záhadné zmizení. Tento originální snímek je ale mnohem sugestivnější a ve všech ohledech remake překonává. Vrcholem je pak naprosto šokující závěr, který patří k nejděsivějším okamžikům zachyceným ve filmu vůbec. Psychopata si zde velmi civilním způsobem zahrál Bernard-Pierre Donnadieu. 
Originální trailer filmu Sporloos28. Vysvobození
V tomto "ekologickém" thrilleru Johna Boormana se čtveřice městských frajerů vydá na víkend sjet divokou řeku. Jenže bezstarostná jízda na člunech se mění v boj o přežití, když je čtveřice konfrontována s několika místními burany, kteří je šikanují a pronásledují. Po zhlédnutí tohoto filmu si nějaký výlet do divoké přírody dvakrát rozmyslíte. Z Boormanova thrilleru budete mít dlouhou dobu zvláštní mrazení v zádech ještě dlouho po jeho zhlédnutí. V obsazení se blýskli Burt Reynolds a Jon Voight. 
29. Vymítač ďábla
O tomto hororu už bylo také mnoho napsáno, tak jen dodejme, že jde právem o jeden z nejděsivějších snímků, které vůbec byly natočeny. Dost možná, že William Friedkin zaprodal duši ďáblu, aby mohl takovýto film natočit. Jak jinak vysvětlit jeho stále přetrvávající kvalitu a děsivost? A jak jinak vysvětlit, že nic z toho, co tento režisér natočil potom, se k významu jeho legendárního filmu nepřiblížilo ani omylem?
30. Tenkrát na Západě
Asi nejznámější filmový western vedle Sedmi statečných, co byl kdy natočen, vznikl v roce 1968 a natočil ho italský filmový mág Sergio Leone. Ten vytvořil monumentální dílo, které dodnes uchvacuje a zůstává nepřekonáno. Ať už je to kongeniální spojení Leoneho s hudebním skladatelem Enniem Morriconem nebo herecké výkony Charlese Bronsona a Henryho Fondy v hlavních rolích. Bronsonův kamenný výraz a Fondův nelítostný padouch patří k nejikoničtějším filmovým postavám vůbec. 
