Blízká budoucnost roku 2020. Zemi terorizuje skupina brutálních monster (není definováno, jestli celou Zemi, kolik těch monster je a odkud se vzala), která usmrtí každého, kdo vydává hlasité zvuky. Přeživší členové rodiny Abbottových (matka, otec a tři děti), žijící na odlehlé farmě, proto přizpůsobili svůj život tomu, aby žádné zvuky vydávat nemuseli. Cestu do města mají vysypanou jemným pískem a chodí po ní naboso, všechny pracovní úkony vykonávají ve zvukové izolaci a dorozumívají se znakovou řečí, kterou se kvůli neslyšící dceři naučili používat už dříve. Takže žijí relativně v bezpečí. Nicméně maminka je znovu těhotná, což se od jistého okamžiku bez hluku neobejde. Porod je jedna věc, ale jak donutíte novorozeně, aby nekřičelo?Film Tiché místo kombinuje psychologické drama s hororem, který hodně vypráví obrazem a pozoruhodně pracuje s tichem. Středobodem vyprávění je trauma rodiny z nedávné ztráty jednoho z potomků, kdy zbylí příbuzní nemohou příliš truchlit či dávat průchod emocím, protože by to bylo moc hlučné a nebezpečné, a tudíž musejí dusit svou bolest v sobě. Nesmějí se projevovat pláčem ani smíchem, nemohou používat hlas, hudba pro ně existuje jen ve sluchátkách. Přestože dialogy film příliš neoplývá, z chování postav a výrazů v jejich tvářích lze vždy odvodit, co zrovna prožívají, což je především zásluha výborných hereckých výkonů – matku s otcem ztvárnili Emily Blunt a John Krasinski, kteří jsou manželé i v reálném životě, a John Krasinski film navíc i spolunapsal a režíroval.
Ztvárnění stylizovaného rodinného zázemí a komplexních psychologických pochodů jeho členů a vůbec celé dramatické roviny příběhu s důrazem na prokreslené postavy je o trochu působivější než jeho hororová část, stojící zejména na znepokojivé atmosféře podobné zejména Shyamalanově Znamením či Vesnici (akorát že tentokrát není potřeba o existenci monster pochybovat) a na pár intenzivnějších scénách, připomínajících zas třeba sklepní scénu ze Spielbergovy Války světů, v níž si Tom Cruise hrál na schovávanou s mimozemským chapadlem. Jinak příběhově je Tiché místo poněkud monotónní a možná by se i dalo říct, že prakticky nemá žádný pořádný děj – jde jen o zacyklený sled událostí, kdy hrdinové nemohou jinak než způsobit nějaký hluk (nebo ho způsobí omylem) a pak se buď potichu krčí někde v koutě, nebo se snaží dělat hlasité zvuky jinde, na odvrácení pozornosti.
Krasinski režíruje psychologické drama bezchybně, v oblasti hororu si nicméně často dovolí uhnout k lacinému klišé, přičemž některé momenty mohou působit i nechtěně legračně. Monstra samotná (ano, jsou vidět dost) nebo občasné lekačky nejsou ani z poloviny tak děsivé jako postupné budování strachu jinými prostředky (třeba hřebík trčící ze schodu je v tomto směru ideální, byť se s ním jako s rekvizitou nepracuje úplně dobře a podobných nápadů ve filmu není mnoho). Vyloženě tiché je Tiché místo ve skutečnosti jen málokdy, hlavně kvůli padnoucí hudbě Marca Beltramiho, i tak ale donutí diváky ani nedutat, ať už úspěšným vtáhnutím do prostředí a atmosféry nebo tendencí jít spolu s hrdiny filmu a nevydávat hlasité zvuky, aby se to ticho nepřerušilo (křupavé občerstvení v šustivých obalech tentokrát raději vynechte).Tiché místo je působivé drama o rodině prožívající tragickou ztrátu, obohacené o hororové prvky a děsivou atmosféru unikátního fikčního prostředí a končící přesně na hraně okamžiku, kdy začne ztrácet reputaci coby ztichlá hra o přežití a začne přecházet do žánru béčkového akčního sci-fi. Příběh je sice slabý a až příliš spoléhá na samospásnou výchozí situaci, herci a vrstevnatí hrdinové jej nicméně tahají nahoru a přinejmenším celá pasáž s porodem je dokonalá. Celkově velký zážitek, i když napodruhé už to pravděpodobně nebude takové terno.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
