Válka ve Vietnamu tvoří stále velmi citlivé období amerických moderních dějin, a proto není divu, že se tématika probírá ze všech možných směrů v přehršli filmů. Od těch zjevných pohledů přímo na frontu ve válečných filmech (například Apokalypsa, Četa, Olověná vesta) až po důsledky a dopady války v zázemí. Zde přicházejí ke slovu zejména politické thrillery, které si berou na paškál prezidenta Richarda Nixona a jeho impeachment (Všichni prezidentovi muži, Duel Frost/Nixon). Nový film Stevena Spielberga Akta Pentagon: Skrytá válka je příkladem té druhé jmenované skupiny.   

Píše se rok 1966 a jistý vojenský analytik Daniel Ellsberg (Matthew Rhys) je ve Vietnamu kvůli expertíze pro kabinet prezidenta Johnsona. Když se obsáhlá analýza (tzv. Pentagon Papers) mine účinkem, rozhodne se Ellsberg o pět let později za prezidenta Nixona dokumenty zveřejnit. Ústřední roli v příběhu hraje kromě novin The New York Times hlavně konkurenční The Washington Post. Jejich majitelka a ředitelka vydavatelství Katharine Graham (Meryl Streep) společně s ambiciózním šéfredaktorem Benem Bradleem (Tom Hanks) musí řešit vlastní finanční problémy a represivní snahy o cenzuru ze strany Bílého domu, které se protnou v záležitosti s přísně tajnými dokumenty o Vietnamu.

Jako i další Spielbergovy historické filmy podle skutečných událostí ani Akta Pentagon nejsou filmem pro všechny diváky. Je sice lépe přístupný, než např. Lincoln, ale i tak je nutné mít k orientaci v ději základní povědomí o okolnostech, které vedly k válce ve Vietnamu, o jejím průběhu a alespoň rudimentární znalosti dotyčných amerických prezidentů (nemělo by vás kupříkladu překvapit, že „Jack“ se neformálně říkalo JFK a „Ike“ Dwightu Eisenhowerovi).

Snímek samotný není až na úvod ve Vietnamu vůbec akční a napětí obstarávají pouze interakce mezi protagonisty. Když už mluvíme o tom úvodu ve Vietnamu, ten působí vzhledem ke zbytku filmu až skoro rušivě. Ano, je to poměrně zajímavý úvod do situace, nicméně není tu nezbytně nutný. Pokud jde o historickou přesnost, pak jde, jako obvykle, o velmi precizní až puntičkářskou práci s tím, že snímek má svým poselstvím o médiích coby strážcích demokracie samozřejmě značný přesah i do současnosti, a dokonce i mimo Spojené státy.  

V této rovině určité účelovosti lze filmu vytknout právě přílišný důraz na paralelu s aktuálními otázkami, které pak zobrazované historické reálie poněkud přiohnou. Například právě celkem upozaděná úloha The New York Times v celé kauze, jež byla historicky mnohem větší, ale pro filmaře rozhodně nebyla tak zajímavá jako úděl ženy na vysoké pozici v konkurenčních novinách na počátku 70. let, která je obklopená předsudky mužů. To jsou však zřejmě jediné sporné body, které bych ke scénáři Liz Hannah a Joshe Singera měl.

Kromě toho snímku nelze vytknout snad už nic. Jistě, divák je od Stevena Spielberga zvyklý očekávat jakýsi vyšší standard, ale zde měl poprvé v rukou dva obrovské trumfy, jimiž jsou Tom Hanks a Meryl Streep. Šéfredaktora Bena Bradleeho hrál už ve Všech prezidentových mužích Jason Robards, který za svůj tamní výkon získal Oscara. Byl jsem proto zvědav, jak se s rolí popasuje Hanks. Lze na rovinu říct, že výborně. To samé lze prohlásit i o Meryl Streep v roli Katharine Graham, kdy je možné pochybovat o celkovém postavení v rámci příběhu filmu, ale nikoli o způsobu provedení a uvěřitelnosti této postavy. Ostatně i další členové hereckého ansámblu odvádějí vynikající práci, například Bob Odenkirk jako editor Ben Bagdikian nebo Bruce Greenwood jako ministr obrany Robert McNamara.

Historicky je, jak už bylo napsáno, film velice věrný, jak se na Spielberga sluší a patří. Výprava, rekvizity, kostýmy a další věci vykazují známky velké pečlivosti. Kamera Janusze Kamińského je skutečnou potěchou oka, kdy si spolu s režisérem neodpustili několik na historický film netypicky zajímavých záběrů, např. „technická“ scéna přípravy novin k tisku v tiskárně. Hudba Johna Williamse je pak tradičně dokonalá, skvěle podtrhuje dění na plátně a dává celému příběhu punc onoho „krásného spielbergovského“ filmu. Určitě se už těším na poslech samostatného soundtracku.

V celkovém zhodnocení jde o film, který bych z pohledu tematického přesahu a univerzálnosti, jež plyne z opakování dějin, doporučil snad každému. Hlavně pak čtenářům těch médií, která zapomínají na důležité poslání, jež mají v demokratické zemi, a pak příznivcům politiků, kteří mají tendenci média vlastnit a ovlivňovat ve svůj prospěch, čímž je mění na nástroj propagandy. Vlastní příběh je možná dosti komplikovaný, avšak herecký koncert a celková režie způsobují, že to jaksi všechno hezky plyne srozumitelně i bez akademického titulu z amerických dějin. Snímek jistě není dokonalý, ale velmi bych mu přál, aby v konkurenci nezapadl a líbil se divákům alespoň tak jako mně.

Český trailer k filmu Akta Pentagon: Skrytá válka