Carter Burwell, dvorní skladatel bratří Coenových, se soundtracku k jejich poslednímu filmu True Grit zhostil netradičním způsobem. Rozhodně nejde o muziku, jakou byste běžně u westernu čekali - přesto JE westernová a dokonale vystihuje náladu celého snímku. Ve filmu zní hudba většinou jen v zásadnějších scénách - když Mattie přijíždí do města, vyráží na "lov mývalů", při přestřelce... Album má půlhodinovou stopáž a sestává z dvaceti krátkých skladeb, variací na americkou "kostelní" klasiku z devatenáctého století Leaning On The Everlasting Arms, která mimochodem zazněla i v The Night Of The Hunter, mrazivém snímku z roku 1955 režiséra Charlese Laughtona. Burwell si s ním chytře vyhrál hlavně po zvukové stránce - někdy máte pocit, že posloucháte stařičké a protřelé piáno v saloonu, jindy znějí klavírní tóny tak, jako by je nesměle vybrnkávala mladinká začínající pianistka. Jednotlivé variace zpracoval Burwell velmi různorodě, aranžmá jednotlivých skladeb sahá od jednoduchých klavírních etud po bohatší orchestrální přednes. Melancholické, něžné skladby jsou prokládány ráznějšími, živějšími kousky. Výběr nástrojů je mimimalistický, nikoliv však chudý - i s klavírem, jednoduchými smyčci, téměř nepostřehnutelnými dechy, harfou a trubkou se dají dělat kouzla. Soundtrack otevírá skladba The Wicked Flee, která ve filmu doprovází úvodní vyprávění hlavní hrdinky. K pomalým, rozvážným, jednoduchým klavírním tónům se v poslední půlminutě přidají smyčce. Ty dominují také v následující Father's Gun, piáno zde ustupuje do pozadí. Ve čtvrté Your Headstrong Ways se ústřední melodie stane spíš podprahovou, téměř zaniká pod náporem smyčců, jejichž triumfální zvuk utichne po půldruhé minutě. A Methodist And A Son Of A Bitch je temnější, podbarvená výraznějšími basovými tóny, po ní následuje poměrně svižná Talking To Horses. A Turkey Shoot zejména svým výbušným začátkem možná trochu nešťastně nabourává dosud tichý, intimní, melancholický ráz celého alba. V Taken Hostage bojovně, pochodově zvučí bubny, které prošlapávají cestičku následující heroické a rázné skladbě One Against Four, která nepostrádá dramatické ladění. V The Snake Pit se Burwellovi perfektně podařilo vykreslit stupňující se napětí. Leaning On The Everlasting Arms je jedinou zpívanou skladbou na celém albu. O výrazně "nosově" znějícím hlase zpěvačky Iris DeMent toho bylo posluchači v nejrůznějších diskusích napsáno více než dost a nejspíš nemá cenu to dále rozebírat. Mně se zalíbila na třetí poslech a zatím mě neomrzela. Carter Burwell nemá ambice ani potřebu hrát si na druhého Morriconeho. Soundtrack k westernu Opravdová kuráž je nádhernou ukázkou toho, jakým způsobem se lze zhostit hudebního doprovodu k žánru, aniž by celek působil jako Morriconeho vykrádání. Působivá hudba k působivému snímku, přičemž jedno bez druhého není zdaleka tak dobré. Zlí jazykové tvrdí, že western coby žánr - jak po hudební, tak po filmové stránce - upadá. Pokud mají pravdu, pak tenhle soundtrack (stejně jako film samotný) je zatraceně kvalitní labutí písní.


Album: Carter Burwell - True Grit OST
Celkový čas: 36:57
Skladby: The Wicked Flee // Father's Gun // Little Blackie // Your Headstrong Ways // A Great Adventure // River Crossing // We Don’t Need Him Do We? // The Hanging Man // A Methodist and a Son of a Bitch // Talking To Horses // A Turkey Shoot // Talk About Suffering // La Boeuf Takes Leave // Taken Hostage // One Against Four // The Snake Pit // Ride to Death // I Will Carry You // A Quarter Century // The Grave // Leaning on the Everlasting Arms.