Psal se rok 1982 a do kin vstoupilo nové dystopické sci-fi režírované Ridleym Scottem, který před třemi lety získal světový věhlas díky jiné vědeckofantastické podívané, a to Vetřelci, který navždy redefinoval žánr hororu. Snímek Blade Runner (u nás dříve překládaný vcelku nesmyslně jako „Ostré komando“) inspirovaný románem Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách? však překvapivě v kinech celkem pohořel jakožto příběhově chudý film s minimem akce a s velmi ambivalentním vyzněním.

Děj se odehrával ve futuristickém Los Angeles roku 2019 (!), kde se kromě multikultury rozmáhá i používání syntetických bytostí, tzv. replikantů. V době děje filmu se do města z kolonií vrátila skupina vražedných replikantů vedených Royem Battym (Rutger Hauer), kterou dostal za úkol vypátrat speciální policejní detektiv (tzv. blade runner) Rick Deckard (Harrison Ford).

Teprve pozdější uvedení na domácím videu a v televizi udělala z tohoto snímku evokujícího retro-styl filmů noir kultovní počin. Velmi kladně byla kromě atmosféry a přemýšlivého stylu hodnocena audiovizuální stránka s Vangelisovými hudebními motivy. Uvádění na domácím videu je pak nechvalně známo svou četností různých verzí filmu, kdy některé celkem zásadně mění vyznění filmu a argumenty na otázku, zda je Deckard člověk, či replikant (nápověda: poslední verze zvaná „The Final Cut“ silně napovídá tomu, že jde o druhou možnost).

V roce 2011 bylo oznámeno, že se Ridley Scott pustí do nového filmu, přičemž dlouho nebylo jisté, zda se bude jednat o pokračování a už vůbec ne, zda se objeví Harrison Ford. Nakonec se ukázalo, že tomu tak bude a snímek začal v roce 2015 pod kreativním dohledem Scotta natáčet kanadský režisér Denis Villeneuve, který se do žánru sci-fi nedávno zapsal hlavně povedeným snímkem Příchozí.  

Příběh filmu Blade Runner 2049 je zasazen do doby třicet let po původním snímku Blade Runner. Ústředním protagonistou je blade runner nazývaný detektiv K (Ryan Gosling), který odhalí tajemství, které by mohlo ohrozit celé lidstvo. Ve snaze zastavit hrozbu, kterou představuje výrobce replikantů Niander Wallace (Jared Leto), se proto vydává hledat Ricka Deckarda, blade runnera, jenž zmizel před třemi desetiletími.  

Není třeba chodit kolem horké kaše. Nový Blade Runner je vskutku výjimečný film, kterých rozhodně nevzniká dvanáct do tuctu. Jedná se o velmi syrové drama z dystopické budoucnosti, kdy je svět kompletně pokryt smogem, a kromě měst kypících životem a pulzujících neony a hologramy jsou zde i oblasti pustiny pokryté troskami civilizace zničené pohromami. Klíčovým prvkem je, podobně jako v prvním filmu, hledání vlastní totožnosti a úlohy vzpomínek, které jsou buď skutečně prožité, anebo uměle implantované. Filozofické otázky navozované tímto filmem se zdají zrcadlit ty z původního Blade Runnera, přesto však jsou nové a svěží a odpovídají tomu, jak se za uplynulých třicet let změnila lidská civilizace.

Příběhový oblouk i zde slouží jako pojivo pro velmi pocitově vyprávěný děj, který se místo na nadbytek slov zaměřuje na atmosféru audiovizuálního prožitku. Nedá se říct, že by příběh jako takový nebyl důležitý, ale velmi čerpá z vědomí návaznosti na události prvního dílu (které jsou pro pochopení tohoto filmu nezbytně nutné!). Celková stavba mi pak možná díky postaršímu Fordovi, který se zapojuje do akce po letech po boku mladších hlavních hrdinů, přišla ne nepodobná Star Wars: Síla se probouzí. Hlavně pak z celého snímku dýchá depresivní nálada a určitý smutek a vtipných momentů film mnoho nenabídne.

Herecké výkony jsou na velmi slušné úrovni a je dobře, že si Ryan Gosling drží svůj vlastní herecký styl a nesnaží se imitovat roli mladého Deckarda. Skvěle mu sekunduje holografická „společnice“ Joi (Ana de Armas) a z replikantské ranařky Luv (Sylvia Hoeks) jde velký respekt. Jared Leto coby záporák Wallace je pak spíše hrozivý svou „divností“ a nevyzpytatelností, než aby představoval fyzickou hrozbu (od toho je tu právě Luv). Edward James Olmos (Gaff z minulého dílu) se pouze mihne v cameo scéně, která má zjevně pouze hrát na nostalgickou notu. A Harrison Ford? Nu, ten má většinu (z nedlouhého) času svou obvyklou (a už okoukanou?) hereckou polohu nabručeného stárnoucího muže, kterého zachraňuje hlavně právě nostalgický pocit, že tohle je Deckard a „teď se o něm něco dozvíme“.

Audiovizuální stránka filmu prostě bere dech a pokud můžu doporučit, najděte si kino s co největším plátnem, pro tento film se to určitě vyplatí. Řada záběrů je komponována jako samostatná umělecká díla, která nejsou statická a z nichž přímo čiší atmosféra klíčová pro tu-kterou scénu. Zvláštní efekty (na nichž se podíleli i čeští programátoři) pak už díky své dokonalosti nemají kam jít směrem vzhůru, a proto je zde celkem významný prvek nedokonalé synchronizace hologramu Joi, který však paradoxně pocit z realističnosti ještě posouvá mnohem dál (podobně, jak se to kdysi v případě „oprýskaných“ fyzických filmových rekvizit povedlo Star Wars).

Hudba Benjamina Wallfische je taktéž zdařilá a úspěšně evokuje Vangelisovy původní monumentální motivy i akčnější momenty původního filmu. Malinko nesourodým dojmem pak působí zkombinování s tvorbou Hanse Zimmera, která ponejvíce připomíná majestátní témata z filmu Interstellar (tj. jeden z nejlepších Zimmerových počinů za poslední roky). 

Blade Runner 2049 je audiovizuálně úchvatný počin, který se vyrovnává původnímu Blade Runnerovi téměř ve všech stránkách a v některých ho dokonce převyšuje. Primárně sice jde o pokračování, avšak velmi pozorný divák si v něm potřebné informace dokáže s trochou snahy najít, takže film dokáže existovat i sám o sobě. Po všech stránkách velmi povedený snímek rozhodně není „odpočinkovým“ filmem. Díky hloubce svého poselství nejde o podívanou na ospalé nedělní odpoledne, u které se dá žehlit, naopak je nutné se na ně plně soustředit. Pokud se vám tedy přehršle bezduchých spektáklů začínají zajídat a chcete něco složitějšího, tento film je skvělou volbou.

Český trailer na film Blade Runner 2049