Velice příjemným překvapením je technické zpracování filmu a zejména pak animace, která se směle může srovnávat se současnými evropskými 3D animovanými filmy a i s některými lacinějšími americkými, což je úspěch skutečně nade všechna očekávání. Občas se sice nějaká postava sem tam pohne trochu moc kostrbatě a trhaně, některé pohyby virtuální kamery nejsou úplně plynulé a v některých případech vůbec nefunguje mechanika či fyzikální chování objektů, takže když se třeba hrdinové nacházejí v domě padajícím z velké výšky volným pádem a ocitají se v tu chvíli v beztížném prostoru, tak celá ta sekvence nevypadá ani trochu realisticky, ale to jsou v podstatě jen drobnosti a celkovým dojmem z technických aspektů animace je velká spokojenost.
Zejména v porovnání s esteticky odpornými a nevzhlednými Kozími příběhy disponuje Hurvínek a kouzelné muzeum zcela bezproblémovými texturami, perspektivou, stíny, přirozeně vypadajícími 3D modely, příjemně vytvořeným prostředím a i stylizované ztvárnění postav dopadlo výtečně (Hurvínek a spol. ve filmu představují normální lidi, nikoli loutky). Na film se díky tomu rozhodně dívá moc hezky, takže animátorům a výtvarníkům v každém případě patří velká gratulace a chvála. Velice povedená je i rozverná hudba Jiřího Škorpíka.
Jiná věc ovšem je, o čem vypráví děj filmu. Námět je přitom ještě zcela v pořádku – Hurvínek zmešká školní výlet, protože mu ujede autobus, a Mánička, která je kamarádka a nechce v tom Hurvínka nechat samotného, si ho nechá ujet taky. Společně se pak vydávají do muzea loutek, kde pan Spejbl pracuje jako noční hlídač. Muzeum se má na příkaz zlého starosty zbourat, ale demoličním dělníkům se na poslední chvíli porouchá bagr a v zemi vznikne propadlina. Hurvínek s Máničkou do ní spadnou a ocitnou se v prostoru pod muzeem, kde objeví magický disk. Hurvínek si s ním začne hrát, načež v muzeu obživnou loutky a prohlásí Hurvínka za svého mistra. Pak je ale nedopatřením probuzen i bývalý mistr, který je šílený a zmutovaný, zmocní se disku a plánuje udělat jedno velké loutkové divadlo z celého města a všech jeho obyvatel. K tomu se do toho ještě připlete Spejbl a na Hurvínkovi zůstává, aby celou situaci zachránil.
Problém je v tom, že tento příběh je ve filmu realizován naprosto nahodile, těkavě a bez nějakých zjevných pravidel, jimiž by se řídily jak postavy filmu, tak magické prostředky a rekvizity, jež jsou jimi používány:
- Onen magický disk se chová značně nekonzistentně, takže někdy se jím oživují loutky, jindy se díky němu naopak stane loutka z toho, kdo jej používá. V jiných případech se jím dají měnit jiní lidé na loutky (nebo na zvířata, předměty, či jídlo), a když se disk vloží do jistého magického portálu, tak díky tomu někdy odletí celé muzeum do oblak a někdy zas ne. A v jednu chvíli na něm svítí velké číslo 3, ale není vysvětleno proč.
- V jedné scéně Hurvínek s Máničkou proletí na zádech loutkového draka skrz divadelní zákulisí do jakéhosi prostorného fantazijního světa, celého vytvořeného z loutek (je to zjevně něco jako průchod do Narnie skrz kouzelnou skříň). Během asi patnácti vteřin si to tam proletí a pak se vrátí zpátky a dále už to nijak nekomentují a ten svět se ve zbytku filmu už nijak neřeší a je zapomenut.
- Mánička a paní Kateřina jsou pro děj v podstatě zcela zbytečné, protože za celý film neudělají ani neřeknou nic zásadního, čím by příběh obohatily. Mánička se celou dobu akorát s vykulenýma očima podivuje tomu, co se kolem ní děje, a paní Kateřina nabízí ve dvou scénách Spejblovi sušenky.
- Hlavní záporák má velmi nejasné nadpřirozené schopnosti, kdy v honbě za magickým diskem si v některých případech k sobě Hurvínka i s diskem přitáhne pomocí nějaké kouzelné síly, ale v jiných okamžicích ho to nenapadne zopakovat a místo toho po něm nešikovně vrhá zelené blesky.
- Naprostá většina děje se odehrává poté, co Hurvínek strávil celou předešlou noc hraním počítačové hry až do rána a Spejbl dělal až do rána nočního hlídače, ale ani jeden z nich není vůbec unavený.
- Zlý starosta je zlý proto, že vypadá jako upír a neustále se zlověstně směje. V průběhu filmu za své padoušství není nijak potrestán.
Obživlé loutky vysvětlí, že aby se Hurvínek stal loutkářským mistrem a dostal se do síně slávy mistrů, tak se o to musí zasloužit. Následně se ale Hurvínek stane mistrem a dostane se do síně slávy, aniž by čehokoli dosáhl, nebo kvůli tomu musel vynakládat nějakou větší námahu.Tento výčet je přitom v podstatě jen špičkou ledovce. Dalo by se říct, že naprostá většina filmu sestává výhradně jen z různých dramaturgických a vypravěčských chyb, což se ostatně týkalo i obou Kozích příběhů nebo třeba celovečerního Čtyřlístku ve službách krále, jejichž příběhy také nedávaly skoro vůbec smysl a trpěly podobnými neduhy (a to se tu přitom bavíme o třech různých skupinách filmařů, to vážně v Čechách nemůže vzniknout animovaný film pro děti, který by nebyl jen snůškou nahodilých a nesmyslných barevných taškařic?). V případě Hurvínka a kouzelného muzea je to chaotické šílenství, které se na plátně odehrává, ještě prokládáno tím, že různé postavy každou chvíli opakují jednu a tu samou informaci několikrát, jako by nestačilo říct ji jednou. Oproti Kozím příběhům je nicméně Hurvínek koncepčně přeci jen o něco soudržnější a oproti Čtyřlístku zas naštěstí není prolezlý otravným product placementem.
Za těmi nejzásadnějšími nedostatky oněch výše zmíněných animovaných filmů je patrně to, že je natáčeli tvůrci, kteří sice byli do projektu ohromně zapálení, pracovali na něm s radostí a měli s ním velké ambice, leč činili tak s žalostným nedostatkem režijního a scenáristického talentu. To se týká i Hurvínka a kouzelného muzea, jehož hlavním režisérem a hybatelem celého projektu je Martin Kotík, poměrně hodně schopný producent, nicméně dost špatný režisér a scenárista. Scénář mimochodem napsal jeho „dvorní“ scenárista Petr Nepovím. Tihle dva pánové stojí za komediemi Pánská jízda (2004), Všechno nejlepší! (2006) a Vy nám taky, šéfe! (2008), které se ve své době s přehledem řadily k tomu nejhoršímu, co v tehdejších letech v rámci české kinematografie vzniklo. A všechny tyto tři komedie byly recenzenty i diváky napadány za to, jak špatně byly natočené, jak špatně byly napsané a jak málo byly vtipné.
Jako fanouškovi Hurvínka, který na něm vyrůstal a dodnes zná některé jeho audio příběhy nazpaměť, mi je dost líto, že filmový Hurvínek nedopadl lépe. A to se mi třeba i dnes líbí ty hurvínkovské večerníčky, které jsou hravé zas trochu jiným způsobem, ale přesto jsou ohromně zábavné a fungují parádně. Film Hurvínek a kouzelné muzeum měl nakročeno k zas trochu jiné stylizaci a jinému druhu zábavy, nicméně pohořel na naprosté absenci příběhové a vypravěčské soudržnosti. Takhle mohu být rád aspoň za to, že je opravdu nadstandardně kvalitně zvládnutý po technické stránce, protože nebýt toho, byla by to ještě podstatně větší bída.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
