Také v našem normálním světě je 25 let dlouhá doba a, jedním slovem, vše se změnilo. David Lynch začal svou tvorbu experimentálním černobílým surrealistickým dramatem Mazací hlava a nyní se na sklonku své životní a profesní dráhy ke svým surrealistickým a experimentálním kořenům úspěšně navrací. To, co Lynch natočil mezi tím, zhruba od Sloního muže až po Mulholland Drive, byla série více či méně úspěšných (více úspěšných) filmů a jeden seriál, z nichž většina je dnes považována za klasická díla moderního (postmoderního, chcete-li) amerického filmu. Městečko Twin Peaks je pak považováno za přelomové dílo televize.
Už Inland Empire ale oznamoval novou, vysoce a hrubě experimentující pozdní éru v tvorbě samorostlého génia, který tím oznámil svůj odchod z "klasické scény" celovečerních hraných filmů. Lynch poté točil především experimentální krátké filmy, videoklipy a reklamy. Twin Peaks 2017 pak měl znamenat Lynchův návrat do první filmové (televizní) ligy. Lynch je stále na vrcholu svého umění, ale dnes už se nesnaží mazat divákům med kolem úst jako tomu bylo v případě původního Městečka Twin Peaks, dnes už tuto fázi divácké vstřícnosti rovnou přeskočil.
Právě proto, je nový Twin Peaks tak jiný a s původním Městečkem Twin Peaks ho spojuje snad jen úvodní nostalgicky laděná titulková sekvence doprovázená původním hudebním motivem Angela Badalamentiho a postavou speciálního agenta Coopera, kterého jsme ale dosud v osmi epizodách mohli vidět v mnoha různých podobách, jen ne té, na kterou jsme čekali, a čekáme dále.
Bezmocného Coopera jsme měli možnost vidět v prvních dvou epizodách, kdy dlel ještě uvězněný ve svém pětadvacetiletém exilu na druhé straně vesmíru (ačkoliv dříve to býval červený pokoj nebo černý vigvam). Zlý Cooper (jeho dvojník) s charakteristickými černými zorničkami a dlouhými černými vlasy mezitím páchal škodu v našem světě a pak je tu ještě obchodník Dougie, který propůjčil "našemu" hodnému Cooperovi svou identitu.
Už víme, že Twin Peaks vlastně není Twin Peaks. Všechny "staré" postavy jako zástupci Andy (Harry Goaz), Hawk (Michael Horse), nově i Bobby Briggs (Dana Ashbrook), Lucy (Kimmy Robertson), James (James Marshall) nebo Norma (Peggy Lipton) a Shelley (Mädchen Amick), které hrály v původním Městečku Twin Peaks důležitou roli, jsou v novém Twin Peaks odsunuty na zcela vedlejší kolej. Jsou zde jen z nostalgie, proto, aby "se neřeklo", aby alespoň něčím Lynch uspokojil divákovy nostalgické choutky a vzpomínky na dávno zašlou minulost. Příjemným překvapením, i když dle mého soudu nikoliv nezbytně nutným, je zhmotnění postavy Diane (Laura Dern), kterou jsme v původním Městečku Twin Peaks znali jen jako diktafon, k němuž Cooper promlouval ve svých monolozích.
Ale co naplat, v novém Twin Peaks hraje hlavní prim sám Lynch, který si jednoduše natáčí to, co chce a jak chce. Míra autorské svobody, kterou Showtime Lynchovi poskytla, je dle mého soudu v kontextu jak filmovém, tak televizním v dnešní době nevídaná. Opravdu to vypadá, že měl Lynch zcela volné ruce a šéfové mu tentokrát, na rozdíl od doby, kdy byl jako umělec omezován, což krásně ukázal ve scénách v Mulholland Drive, kde byl režisér Adam Kesher (Justin Theroux) jen loutkou v rukou mnoha lidí, do jeho díla vůbec nezasahovali.
A Lynch nám za to "na oplátku" nabídl v poslední zatím odvysílané Epizodě 8 prozatimní vrchol celé třetí série známé také jako The Return. (Následující odstavce obsahuje SPOILERY!) V osmém díle, který se neodehrává ani v Twin Peaks, ani v Las Vegas, ani v New Yorku, dosavadních třech dějištích nové řady, se Lynch pustil do zatím nejodvážnějšího uměleckého experimentu, chce se mi napsat, své dosavadní umělecké dráhy. Ale i jen v rámci The Return jde o mimořádně umělecky odvážný a ambiciózní počin.
Zcela nečekaně se Lynch vrací do roku 1945, kdy byla v pouštích Nového Mexika vyzkoušena první atomová bomba. Podle Lynche je právě ona původem všeho zla. Z ní pochází Bob (zde už jen jako bublina s obrázkem tváře Franka Silvy), a z ní pochází všechno a absolutní zlo, které tu Lynch manifestuje jakýmisi démony a duchy, kterým se v titulcích říká "woodsmen".
Jeden takový woodsman, který snad musel přijít z pekla, a také že byl z pekla, atomového, zrozen, vnese do idyly roku 1956, které Lynch znovustvořil v několika roztomilých, i když černobílých scénách, které jakoby z oka vypadly z cestování strojem času v Návratu do budoucnosti, totální chaos a zkázu. A pak je tu ještě trip a lá 2001: Vesmírná Odysea a levitující Carel Struycken, který ze sebe vyplivne zlatý opar, v němž je tvář Laury Palmerové.
Divák původního Městečka Twin Peaks by řekl, že Carel Struycken je Obr, alespoň tak jsme ho znali, jako dobrého Obra, který pomáhal Cooperovi chytit vraha Laury nebo ho varoval před dalším nebezpečím, ale už v prvním díle nové řady jsme zjistili, že zde nevíme, koho Struycken představuje. Už to ale není ten "hodný Obr". Lynch ho v titulcích označuje jen jako "???????". Takže zlo bylo zplozeno a zrozeno dávno předtím, než se dostalo do Městečka Twin Peaks. Jeho původ byl Lynchem v osmém díle osvětlen. A osvětlen byl vysoce originálními a vizuálně hypnotickými obrazy. (Konec SPOILERŮ)
Šílenější to snad už ani být nemůže. Vzhledem k tomu, že nás ale čeká ještě dalších deset dílů, trochu se obávám, čeho se ještě od mistra obrazové originality a suchého černého humoru dočkáme. Další, devátou epizodu uvidíme 9. července.
P.S.: V tomto díle si sám sebe zahrál Trent Reznor, který tu hraje novou skladbu "She´s Gone Away" se svou skupinou Nine Inch Nails.