O stále narůstajícím trendu sdílených filmových vesmírů by se v podstatě dalo psát v úvodu jakéhokoliv textu o současném blockbusteru. Riskantní, ale výdělečný model, s nímž roku 2008 přišlo studio Marvel, se nyní pokouší následovat téměř každé hollywoodské studio ve snaze tento úspěch zopakovat. Na filmech nepracuje jeden, ale rovnou několik scenáristů, kteří po vzoru seriálového modelu tzv. „the writer’s room“ plánují rozlehlé série plné sequelů, spin-offů nebo prequelů, v nichž se jeden film nebo postava stává součástí mnohem většího celku.
Nyní se svým pokusem přichází studio Universal, ve třicátých letech minulého století slavné zejména produkcí nízkorozpočtových hororových snímků v hlavní roli s klasickými monstry. Žánrové dědictví se nyní snaží po vzoru Warner Bros. nebo Disney přivést k životu pomocí reimaginací slavných děl pro současné publikum. Pod hlavičkou „Dark Universe“ (Temné univerzum) se jako první do kin dostává Mumie, čímž studio zcela ignoruje předešlý film Drákula: Neznáma legenda, který měl tuto sérii původně započít, nicméně naprosto propadl jak u diváků, tak u kritiky.
Rozpadlý koncept
Nyní jsou větší ambice znatelnější, a to zejména obsazením hollywoodské megahvězdy Toma Cruise, který v současnosti platí za jednoho z nejjistějších tahounů komerčních projektů. Ten je zde ale paradoxně podivně upozaděný jako stereotypizovaná postava bez charismatu, která se shodou okolností připlete do plánů egyptské princezny Ahmanet (Sofia Boutella z filmu Kingsman: Tajná služba) toužící po tisíci letech ovládnou svět. Podobně stereotypní je i celý děj, v němž se míchá hned několik žánrových přístupů, nicméně žádný z nich natrvalo nevyužije.
Začátek s objevením hrobky v Iráku je přitom skvělým úvodem ve stylu dobrodružného filmu, nejvíce odkazujícím právě k Mumii z roku 1999 nebo k videohře Uncharted, kterou připomene například napínavá sekvence pádu letadla. Od přesunutí do Londýna se však děj přesouvá do převážně interiérových lokací a stává se nekoherentní. Snímek režiséra Alexe Kurtzmana, který dosud natočil jen jeden film a byl spíše scenáristou hollywoodských blockbusterů (Star Trek, Transformers), zcela podléhá nedostatku dramaturgie, kdy různé scény připomínají různé žánry (gotický horor, akční béčko, třetí akt plný trikových sekvencí jako z libovolného současného blockbusteru), nicméně jednotící prvek schází.
Úvod k většímu celku
Jako počátek nového univerza je opět evidentní snaha do filmu vměstnat co nejvíce postav, podzápletek a motivů, které budou později zúročeny v dalších filmech. Film tak částečně vypráví jednoduchý příběh s odvrácením hrozby konce světa, zároveň je záměrně neuzavřeným celkem lákajícím na věci budoucí. Například Russell Crowe v roli doktora Jekylla je zde jen proto, aby vysvětloval, co bude čekat diváky v dalších pokračováních série.
Kromě povinných prvků, které se musí objevit, film nefunguje ani jako pouhá žánrová zábava nebo atrakce (mj. na svůj rozpočet 125 milionů dolarů snímek vypadá velmi podfinancovaně). Děj je velmi podivně rytmizovaný, respektive obsahuje spoustu zdlouhavých vysvětlovacích scén a rychle sestříhané akční scény, v nichž schází prostorová orientace, která vytváří dojem nesoudržnosti fikčního světa.
Film sestavený jen z klišé, šablonovitých postav a schematického vývoje s tradičními žánrovými modely nepracuje, jen na sebe schematicky a bez vnitřní návaznosti vrší scény. A to zcela bez nadsázky či humoru, jakožto elementu zábavy.
Absentují i přímé odkazy ke zdroji čili starým hororům studia. Universal jakoby se snažil vybudovat nové filmové univerzum bez pevných základů, z nichž vycházejí originální snímky. Zdaleka nejhorší ale je, že Mumie nefunguje ani jako odpočinkový letní popcornový film – hlavní hrdina v něm sice stále volá po velkém dobrodružství, ale to se za celých sto minut ani jednou nedostaví.
