Na „rajském ostrově“ Themyskyra, kde vládnul matriarchát, se kmen Amazonek nerušeně rozvíjel naprosto odděleně od světa lidí až do té doby, než je dostihly události 2. světové války. Válečné události byly v 60. letech vypuštěny a řecká mytologie byla vypuštěna, ale boj proti zločinu „Dianě Prince“ zůstal. Později se v moderním pojetí New 52 řecké reálie vrátily a postava získala současnou podobu.Tolik ke komiksové předloze, jejíž zfilmování skýtalo pro tvůrce DCEU velkou výzvu. Jelikož se Diana Prince v podání Gal Gadot již objevila v poněkud hůře přijímané týmovce Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, přišel čas na sólovku, která poodhalí původ dlouhověké válečnice, kterou Bruce Wayne/Batman rozeznal na staré fotografii z první světové války a díky tomu poznal, že s touto krásnou ženou je cosi v nepořádku. Příběh o původu Wonder Woman dostala za úkol zfilmovat režisérka Patty Jenkins podle příběhu Allana Heinberga, Zacka Snydera a Jasona Fuchse.
I v nové verzi DCEU vyrůstá princezna Diana na počátku 20. století na ostrově Amazonek, Themyskyře, kde jednoho dne zachrání špiona Steva Trevora (Chris Pine) z americké armády. Poté, co se od něj dozví, že svět lidí se potýká s hrůznou světovou válkou, se rozhodne že Themyskyru opustí a učiní konfliktu přítrž.
Již nyní lze říci, že Wonder Woman je v rámci zatím nijak světoborné franšízy DCEU tím lepším, co se téměř přibližuje obecně o třídu lepším filmům z konkurenční stáje Marvel Cinematic Universe. Malinko se podobá dojmu z Muže z oceli, ale to patrně proto, že jde o jedinou další sólovku, na rozdíl od Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti a Sebevražedného oddílu (což byly týmovky). Divákovi neobeznámenému s komiksovou historií může mnoho prvků připadat nevhodných, nebo přímo opsaných z marvelovek Thor („božské“ schopnosti, objevování lidského světa „kulturním šokem“) a Captain America: První Avenger (válečné reálie, vedení speciálního týmu, boj hlavního hrdiny za pomoci štítu), avšak to jsou pouze některé vnější znaky.
Sluší se podotknout, že na rozdíl od komiksové předlohy nezačíná příběh za druhé světové války, ale (kromě krátkého „rámovacího“ prologu a epilogu v současnosti) byl přesunut o dvacet let dříve, na sklonek první světové války. Důvod k tomu kromě dalšího odlišení od výše zmíněných konkurenčních snímků je pak to, že právě ve spojitosti s první světovou válkou se díky technickému pokroku začal konflikt označovat jako „válka, která ukončí všechny války“. Osobně si myslím, že to vytváří jeden velmi podstatný problém se zasazením příběhu do naší historie, především pak s vědomím, že se po dvou dekádách objevil jiný, a ještě horší, světový konflikt (při snaze nespoilerovat nelze prozradit více).
V porovnání s oběma týmovkami má Wonder Woman čistší narativní linku zaměřenou na jednu konkrétní postavu bez vedlejších zápletek. To z ní dělá lehce předvídatelnou, ale zase nesrovnatelně vřelejší podívanou, která ostře kontrastuje s odosobněným nihilismem týmovek DCEU. Poutavé je zejména zasazení Wonder Woman do kontextu Amazonek z řecké mytologie a uvést úlohu tamních bohů. Role vedoucích Amazonek, královny Hippolyty a generálky Antiopy, přiřknuté herečkám Robin Wright a Connie Nielsen tomu také výrazně napomáhají. Příběh pak Dianu provádí peklem první světové války, v níž vystřízliví ze své naivity a přiblíží se protřelejšímu pojetí, které jsme viděli v Batman v Superman. Překvapivě je to dost možná zásluha režisérky Patty Jenkins, protože mladá izraelská herečka Gal Gadot i přes své půvaby, charisma a viditelnou fyzickou přípravu na dokonalé bojové scény, stále ještě nepatří k hereckým esům.
Nedostatky jejího herectví se projeví hlavně v rozpačitě vtipných scénách poznávání lidského světa v Londýně (Chris Hemsworth byl v tomto několikanásobně lepší), které i bez toho působí ve své zřídkavosti až skoro nepatřičně. Gadot na plátně pomáhá hlavně Chris „kapitán Kirk“ Pine, často nedoceňovaný herec, jakožto Steve Trevor, který překvapivě není jen mužskou verzí marvelovské agentky Peggy Carter (ta byla „styčnou důstojnicí“ kapitána Steva Rogerse). Mezi nimi na plátně vzniká celkem slušná chemie. Sám Trevor se pak snaží dělat bez ohledu na všudypřítomné hrůzy války to, co je správné a je obecně příjemným zpestřením. Jednotka, kterou na pomoc Dianě Prince poskládá, je pak zřetelnou snahou o odlehčení filmu, nicméně nevím, zda se dá dostatečně obhájit přínos všech členů týmu. Nedá a mám takový dojem, že ve filmu jsou pouze proto, aby bylo učiněno zadost oné výše zmíněné černobílé fotografii.
Záporné postavy zastoupené německým generálem Erichem Ludendorffem (Danny Huston) a vědkyní dr. Maru /Doctor Poison (Elena Anaya) nejsou úplně nevýrazné, ale do jejich marvelovských protějšků jim přece jen něco málo chybí. Obzvláště opět v lehce přepálené stopáži 141 minut. Na vizuální stránce filmu je vidět velký vklad hlavního tvůrce celého DCEU, Zacka Snydera. Patřičně tmavá barevná paleta, a hlavně v závěru přehršle digitálních triků (které jsou však jinak celkem zdařilé). Tak jako tak se s tímto odkazem režisérka porvala se ctí, a ani v té největší digitální vřavě nezapomíná na obyčejný lidský prvek. Hudba Ruperta Gregson-Williamse je poměrně povedená a úspěšně staví na hudebním tématu Wonder Woman, které mají na svědomí skladatelé Hans Zimmer a Junkie XL, které bylo poprvé představeno ve snímku Batman v Superman.Wonder Woman je svým pojetím svěží film v rámci DCEU se silnou ženskou představitelkou, která nastavuje pomyslné zrcadlo roli žen před rozšiřováním emancipace a ukazuje úspěšně to, proč byla Diana Prince v průběhu desetiletí idolem nespočtu dívek, které si tuto první superhrdinku zamilovaly. Obsahuje několik nezapomenutelných akčních scén, ale jinak ztrácí body hlavně určitou okoukaností syžetu (jde ale ještě vůbec vymyslet něco úplně nového?) a s tím související předvídatelností. Vyplatí se tedy jít na film do kina? Za mě určitě ano (překvapivě tentokrát i 3D verze).
