Malé osobní vyznání takto na úvod. Vypozoroval jsem na sobě, že mi větší radost než kvalitní blockbustery či nezávislé snímky od zavedených značek dělala středněrozpočtová díla. Především taková, jejichž tvůrci jsou žánrově poučení a počítají i s takto vzdělaným publikem, jež chtějí překvapovat tím, že udělají něco, co nečeká. Letos se k takovým přidal Rozpolcený, jímž M. Night Shyamalan po zdařilé found footage The Visit definitivně rehabilitoval svou komerční a kritickou pověst, vloni k důmyslným žánrovkám patřila "sklepní" dvojice Ulice Cloverfield 10 a Smrt ve tmě.

Zatímco první zmíněný pracoval s několika výlučnými předpoklady, z nichž se nakonec potvrdily oba a final girl se díky tomu mohla vyrovnat se svou minulostí, druhý důsledně podvrací (sub)žánrová očekávání, aby skončil docela konvenčně. Začíná jako caper, potažmo heist film, jelikož je nám představena trojice přátel, z nichž každý má dobré důvody pro výhodný poslední lup, aby se dostali z neperspektivního Detroitu. Ačkoliv jsou zloději, jejich motivace jsou pochopitelné a minimálně ke dvěma z nich dovedeme být empatičtí, pokud nám nejsou rovnou sympatičtí.

Nastává první zvrat, protože "zlodějský" snímek se přerodí do home invasion, v rámci kterého na nějakou dobu dojde k morálnímu přepólování. Nejsme na straně oné trojice, ale slepého muže, kterého okrádají o vysoké odškodnění za smrt jeho dcery, která zemřela při autonehodě. Představte si, jako kdybyste sledovali o poznání méně hvězdnou Dannyho jedenáctku, která by se po prvním aktu změnila v Čekej do tmy. Slepá osoba ohrožována ve vlastním domě někým zvenku je vzhledem k okolnostem donucena použít svůj handicap jako výhodu. Až na to, že tentokrát není v nebezpečí Audrey Hepburn, jež si na svou slepotu kvůli nedávné ztrátě zraku teprve zvyká, ale Stephen Lang (podávající podobně znepokojivý i soucit vyvolávající výkon jako John Goodman v Ulice Cloverfield 10) jakožto bývalý válečný veterán plně se orientující ve svém obydlí a s vyvinutým sluchem i čichem. 

Poté se minimálně ještě jednou vše obrátí, ale to by tento text prozrazoval už přespříliš. (O trochu více je v naší kinorecenzi.) Snad nebude za spoiler považováno, že takhle dobrá hra na kočku a myš v uzavřené lokaci tady nebyla od Úkrytu Davida Finchera. Nejenom díky scenáři Roda Sayaguese a Fede Alvareze, který nápaditě variuje a kombinuje několik různých vzorců (heist, home invasion...), ale i Alvarezově režii. Dlouhý záběr po vniku do domu není jenom stylistickou ekvilibristikou, protože podobně jako u Finchera pomáhá orientaci v prostoru a předjímá některé věci příští, když se místy odpoutá od postav a zabere některou z důležitých rekvizit (zahradnické nůžky, převrácená fotografie dcery, skleněné okno). Jindy naopak způsobem záběrování a vůbec rámování informace odpírá, či vede k tvorbě ne zcela spolehlivých závěrů ohledně osudu postav/y. 

Je proto škoda, že dílo pracující s klišé různých žánrů, ale očekávání s nimi spojená podvracející, se přikloní ke konvencím hororu. Je jedno kterým, podstatou je, že film přechytračující žánrově sběhlé publikum je nakonec divákem/divačkou přechytračen. Zamrzí také, že Detroit sice je využit jako uvěřitelné pozadí pro motivace a jednání postav, víc se s ním však nepracuje, čímž se Smrt ve tmě liší od takových klasik či kultů jako Vysvobození, Texaský masakr motorovou pilou, Vymítač ďábla či Mlčení jehňátek. Výsledné hodnocení se u každého či každé bude vedle dalších faktorů odvíjet i od toho, jestli už má za sebou podobné tituly z poslední doby (Ulice Cloverfield 10, Rozpolcený). Žánrovým milníkem se nestane (epilog je na to příliš odvozený), nezačleňuje se ani do rozvinutější franšízy, a tak zůstává u výborné žánrovky, která ví, že víme, což v tomto případě stačí k intenzivnímu zážitku. (9/10)

Upoutávka k příležitosti BD/DVD/Digital vydání filmu Smrt ve tmě (2016)