Nejsilnější stránkou Místa u moře jsou jednoznačně herecké výkony, k čemuž očividně přispívá vedoucí ruka režiséra, a o čemž vypovídaji i tři nominace pro Caseyho Afflecka, Michelle Williams a Lucase Hedgese. Zatímco dva zkušenější zmínění herci excelují jako rozvedený manželský pár vyrovnávající se s rodinnou tragédií, která je před roky stihla, méně známý Hedges se vyrovnává s úmrtím svého otce poněkud svérázně. Mezi ním a postavou jeho strýce Leea v podaní Afflecka pak ve filmu funguje výborná dynamika, přestože jsou nesourodým duem, které je spolu nuceno žít poté, co je Lee jmenován opatrovníkem svého synovce.Chvála a pozornost se zaslouženě dostává taktéž i Williams, která má na svůj výkon mnohem limitovanější prostor na plátně z celkové dvouhodinové stopáže. Zvládá ale z toho mála, kdy je k vidění, ve velmi intenzivních scénách vytěžit, co jen může. A i když je dost možné, že někdo z nich díky těmto excelentním výkonům svou nominaci doopravdy promění, budou se o zlatou sošku všichni muset utkat s drsnou konkurencí.
Značně celému příběhu, který se potýká s jedním neštěstím za druhým, pomáhá i mistrný vypravěčský styl Lonergana jako režiséra i scenáristy. Autor si přímo dokonale hraje s divákem, tak aby jej držel napjatého a v nevědomosti, načež přesně ví, kdy použít jaký flashback na to, aby vybudoval v Místě u moře precizní gradaci. Od diváka ale kupodivu toto komorní drama vyžaduje rozhodně vysokou soustředěnost a dedukci. V nelineárně řazeném ději se totiž dá snadno ztratit a strukturou ani tematikou to rozhodně není nějaký jednoduchý kousek na oddech. Z atmosféry nevyřešené tragédie, ale i té nové visící nad hlavou, pak přímo čiší chlad prolínající se celým filmem, což značně umocňuje i vizuální stránka filmu. Jako celek je sice Místo u moře nelehkou podívanou, ty dvě hodiny za to ale jistě stojí.
