"Detektivka severského střihu se skvělým obsazením," píše český e-zin TotalFilm. "Výborně zrežírovaný thriller, rychlá akce a trojrozměrné postavy", tvrdí polský list Gazeta Wyborcza. "Mílník slovenskej žánrovky!" extaticky vykřikuje Denník Pravda. Co je však pravda, když se na zadní straně obalu nosiče Rudého/Červeného kapitána dočteme, že jde jak o detektivku severského střihu, tak i o thriller s rychlou akcí? Položme si zásadní otázku (od 55. sekundy): co je to za žánr? A přidejme neméně podstatnou: respektuje ten žánr? (Varování: následující řádky mohou obsahovat spoilery.)
Celovečerní režijní debut Michala Kollára je adaptací v pořadí šesté knihy z více než dvacetidílné série bestselleristy Dominika Dána, bývalého policisty, který pod uvedeným pseudonymem píše detektivky zasazené do jím dobře známého slovenského prostředí. Rudý kapitán sice obsahuje určité prvky typické (zdaleka nejenom) pro detektivku, jako je postava umanutého "detektivka" odhodlaného vyřešit případ za každou cenu. Už ale neodpovídá vztah mezi jednotlivými prvky a výstavba díla, protože identita pachatele je odhalena před hodinou času projekce a stejně tak se dozvídáme, že za celou věc byli zodpovědní konkrétní lidé na vyšších místech. Vyšetřující je navíc velmi netradičně domestikován, protože je ukázán v domácím prostředí, jak dělá palačinky, či na návštěvě u lékařky s dcerou, aniž by s ohledem na normy žánru došlo k ohrožení rodiny.
O detektivku tedy úplně nejde, protože jí odpovídá jenom jeden prvek (protagonista), který můžeme nalézt i v jiných žánrech (western, thriller), zatímco vzorec vyšetřování je podvracen (brzké odhalení, navzdory jemu neuzavření případu a pouze morální vítězství). Zklamané reakce, které zazněly v některých kinorecenzích (nedostatečně motivovaný protagonista, překombinovanost případu), byly odvislé právě od mylného očekávání detektivky a nenaplnění jejich konvencí navzdory příklonu k žánrovému vyprávění.
Rudý/Červený kapitán není detektivkou, za kterou byl vydáván propagací a takto chápán nedostatečně kritickými publicisty a publicistkami, nýbrž kombinací dvou jiných žánrů. Určujícím je western (potažmo eastern, chcete-li), z kterého přebírá jak jednotlivé prvky, tak i jejich uspořádání. Máme ústřední postavu ve službách zákona (s ne zcela jasnou minulostí jakožto možnou motivací), která navzdory ztrátě iluzí chce vyřešit případ, přičemž vše se odvíjí na pozadí "modernizace". Nikoliv však výstavby železnice, která symbolizuje zánik starých časů a příchod nových, nýbrž (obchodního?) domu, díky/kvůli jehož výstavbě je odhalen nález mrtvoly se zaraženým hřebíkem v hlavě. Jsme v době transformace: nápis STB na policejním autě je v úvodu přelepován na odpadávající VB, média v podobě zapnuté televize či rádia v pozadí informují o blížícím se rozdělení Československé republiky na Česko a Slovensko, moc přebírají noví lidé (divadelní ochotníci za rudé), ale staré struktury pouze převlékly kabát (fízl je nyní policista, straník špiclující a fyzicky likvidující ostatní podnikatel). Díky této lokalizaci bychom měli na základě tradice pojmenovávat národní odnože žánru westernu dle tradičních jídel (spaghetti western ad.) uvažovat o vhodnějším označení: "halušky western".
Snímek i přebírá taktiku (leoneovských) westernů, která je založena na zdržování (ve) vyprávění, čímž je vytvářeno napětí. Déle se při schůzce s informátorem vyčkává, než trvá samotná akce, i střet s Rudým kapitánem obsahuje dlouhou promluvu s různými odbočkami, než dojde k souboji dvou zraněných osob. Nejenom během rozmluv je kladen důraz na rekvizity, které zprvu působí jako odbočky, ať už jde o pití vylévané archivářkou, hůl sloužící k podepření se "černoprdelníka", pivo po policistovi hozené amnestovaným zločincem, klíče v autě při schůzce s informátorem, počítání při zašívání rány ad. Všechny tyto a další rekvizity, které zprvu retardují narativ, jsou však dříve či později zužitkovány ve vyprávění, když slouží jako motivy ustavující scénu, spojující ji s postavou a stmelující několik sekvencí k sobě. Archivářka vyleje pití, "agent" jí ho přinese; hůl si spojujeme s církevním hodnostářem, jehož pozdější účast na "schůzi" je holí uvozena; počítání slouží nejenom k přečkání zašívání, ale i při schovávačce před útočníkem atd.
Italské spaghetti westerny navíc experimentovaly s možnostmi stylu, a tak se v návaznosti na ně Rudý kapitán nezdá být až tak excesivní, jak se mohl jevit ve srovnání s převážnou většinou tuzemské nejenom žánrové (ko)produkce. Zvlášť když všechny odchylky, jako například výše zmíněné (makro)detaily na rekvizity, jsou nakonec ve vyprávění zužitkovány. Snímek ale není zcela uspokojivý, pokud je chápán jako "halušky western", protože očekávání spojená s vývojem a především završením narušuje, i když v závěru variuje známé duely/triely.
Představte si, že máte počin, který svými prvky (šerif, bandita, kůň, pistol, banka, dostavník) i jejich uspořádání (šerif uhánějící na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku) odpovídá definici westernu/easternu. Bystřejší nejspíš zaregistrovali/y, že přebývá zmíněný dostavník, který je třeba zakomponovat: šerif uhání na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku, jenže šerifa srazí dostavník. Nebyl by to "čistý" western/eastern (byť fakticky nic jako čistý žánrový film v podstatě není), ale třeba komediální western, pokud jste se tomu nečekanému zvratu uchechtli. A teď vezměte v potaz, že Rudý kapitán je taktéž western s adjektivem. Má westernové prvky i jejich uspořádání, jenže do toho se začnou vkládat prvky a postupy jiného žánru, až ten nakonec zvítězí.
Okázalé zadní protisvětlo, odzoomování do velkého celku, vertigo efekt ve zlomovém momentu s dopadem na ústřední postavu, rvačka, při které se používají rekvizity předkamerového prostoru. Pasáže neomezené na protagonistu, které nejenom vytváří očekávání a napětí, ale především rozšiřují případ do podoby neodhalitelné chobotnice a posilují obavy, že klaďas je sledován a ohrožen. Ano, Rudý kapitán je neonoirový (halušky) western, jehož inspirační zdroje jsou na ose Hodný, zlý a ošklivý a Čínská čtvrť.
Není zcela divácky uspokojivý, protože popře westernové vyvrcholení s očekávatelným výsledkem (vítězství dobra) a nahradí ho společenskou deziluzí. Může tak mít na některé stejný dopad jako na postavu "informátora" jedna moravská vesnice začínající na B: "Ještě dneska, když slyším Brno, tak bych blil!" Autor těchto řádků však tyto halušky (western) s brynzou (neonoirem) považuje za lepší než jakékoliv vepřo-knedlo-zelo po rozdělení Východu (Slovensko) a Západu (Česká republika). S výjimkou Modrých stínů, které svým podřízením vyprávění potřebám stylu zastínily i Rudého kapitána. (8/10)
Oficiální česká upoutávka k filmu Rudý kapitán (2016)
BLU-RAY:
Rudý/Červený kapitán vyšel na nosičích pro domácí kino začátkem listopadu minulého roku. Již balení dává najevo, že se modrý disk bude podobné jako film snažit dostát ne-li světovým, tak alespoň evropským standardům. Blu-ray se nachází ve vzhledem k názvu stylovém rudém/červeném amarayi (plastovém balení), u kterého si můžete zvolit, jakou jazykovou verzi preferujete, protože vnější strana vloženého papíru má českou, vnitřní zase slovenskou variantu obalu. Podobně bilingvní je i samotný disk, který po spuštění nabídne výběr mezi českou, slovenskou a česko-slovenskou verzí (u posledních dvou nejen jazyk menu, ale i snímku) a vedle anglicky mluvených (titulky) se nezapomnělo ani na nevidící (slovenský komentář). Hůře je na tom už podpora bonusů (přídavné materiály jsou, titulky k nim nikoliv) a authoring, protože po skončení se disk při přehrávání v noteboocích/lifeboocích namísto běžného návratu do menu vypne.
Featurett Jak vznikaly triky k filmu Rudý kapitán (2016)
Klip Zdroje tvý skrytý bolesti od Davida Kollera k filmu Rudý kapitán (2016)
BONUSY:
Celovečerní režijní debut Michala Kollára je adaptací v pořadí šesté knihy z více než dvacetidílné série bestselleristy Dominika Dána, bývalého policisty, který pod uvedeným pseudonymem píše detektivky zasazené do jím dobře známého slovenského prostředí. Rudý kapitán sice obsahuje určité prvky typické (zdaleka nejenom) pro detektivku, jako je postava umanutého "detektivka" odhodlaného vyřešit případ za každou cenu. Už ale neodpovídá vztah mezi jednotlivými prvky a výstavba díla, protože identita pachatele je odhalena před hodinou času projekce a stejně tak se dozvídáme, že za celou věc byli zodpovědní konkrétní lidé na vyšších místech. Vyšetřující je navíc velmi netradičně domestikován, protože je ukázán v domácím prostředí, jak dělá palačinky, či na návštěvě u lékařky s dcerou, aniž by s ohledem na normy žánru došlo k ohrožení rodiny.
O detektivku tedy úplně nejde, protože jí odpovídá jenom jeden prvek (protagonista), který můžeme nalézt i v jiných žánrech (western, thriller), zatímco vzorec vyšetřování je podvracen (brzké odhalení, navzdory jemu neuzavření případu a pouze morální vítězství). Zklamané reakce, které zazněly v některých kinorecenzích (nedostatečně motivovaný protagonista, překombinovanost případu), byly odvislé právě od mylného očekávání detektivky a nenaplnění jejich konvencí navzdory příklonu k žánrovému vyprávění.Rudý/Červený kapitán není detektivkou, za kterou byl vydáván propagací a takto chápán nedostatečně kritickými publicisty a publicistkami, nýbrž kombinací dvou jiných žánrů. Určujícím je western (potažmo eastern, chcete-li), z kterého přebírá jak jednotlivé prvky, tak i jejich uspořádání. Máme ústřední postavu ve službách zákona (s ne zcela jasnou minulostí jakožto možnou motivací), která navzdory ztrátě iluzí chce vyřešit případ, přičemž vše se odvíjí na pozadí "modernizace". Nikoliv však výstavby železnice, která symbolizuje zánik starých časů a příchod nových, nýbrž (obchodního?) domu, díky/kvůli jehož výstavbě je odhalen nález mrtvoly se zaraženým hřebíkem v hlavě. Jsme v době transformace: nápis STB na policejním autě je v úvodu přelepován na odpadávající VB, média v podobě zapnuté televize či rádia v pozadí informují o blížícím se rozdělení Československé republiky na Česko a Slovensko, moc přebírají noví lidé (divadelní ochotníci za rudé), ale staré struktury pouze převlékly kabát (fízl je nyní policista, straník špiclující a fyzicky likvidující ostatní podnikatel). Díky této lokalizaci bychom měli na základě tradice pojmenovávat národní odnože žánru westernu dle tradičních jídel (spaghetti western ad.) uvažovat o vhodnějším označení: "halušky western".
Snímek i přebírá taktiku (leoneovských) westernů, která je založena na zdržování (ve) vyprávění, čímž je vytvářeno napětí. Déle se při schůzce s informátorem vyčkává, než trvá samotná akce, i střet s Rudým kapitánem obsahuje dlouhou promluvu s různými odbočkami, než dojde k souboji dvou zraněných osob. Nejenom během rozmluv je kladen důraz na rekvizity, které zprvu působí jako odbočky, ať už jde o pití vylévané archivářkou, hůl sloužící k podepření se "černoprdelníka", pivo po policistovi hozené amnestovaným zločincem, klíče v autě při schůzce s informátorem, počítání při zašívání rány ad. Všechny tyto a další rekvizity, které zprvu retardují narativ, jsou však dříve či později zužitkovány ve vyprávění, když slouží jako motivy ustavující scénu, spojující ji s postavou a stmelující několik sekvencí k sobě. Archivářka vyleje pití, "agent" jí ho přinese; hůl si spojujeme s církevním hodnostářem, jehož pozdější účast na "schůzi" je holí uvozena; počítání slouží nejenom k přečkání zašívání, ale i při schovávačce před útočníkem atd. Italské spaghetti westerny navíc experimentovaly s možnostmi stylu, a tak se v návaznosti na ně Rudý kapitán nezdá být až tak excesivní, jak se mohl jevit ve srovnání s převážnou většinou tuzemské nejenom žánrové (ko)produkce. Zvlášť když všechny odchylky, jako například výše zmíněné (makro)detaily na rekvizity, jsou nakonec ve vyprávění zužitkovány. Snímek ale není zcela uspokojivý, pokud je chápán jako "halušky western", protože očekávání spojená s vývojem a především završením narušuje, i když v závěru variuje známé duely/triely.
Představte si, že máte počin, který svými prvky (šerif, bandita, kůň, pistol, banka, dostavník) i jejich uspořádání (šerif uhánějící na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku) odpovídá definici westernu/easternu. Bystřejší nejspíš zaregistrovali/y, že přebývá zmíněný dostavník, který je třeba zakomponovat: šerif uhání na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku, jenže šerifa srazí dostavník. Nebyl by to "čistý" western/eastern (byť fakticky nic jako čistý žánrový film v podstatě není), ale třeba komediální western, pokud jste se tomu nečekanému zvratu uchechtli. A teď vezměte v potaz, že Rudý kapitán je taktéž western s adjektivem. Má westernové prvky i jejich uspořádání, jenže do toho se začnou vkládat prvky a postupy jiného žánru, až ten nakonec zvítězí.Okázalé zadní protisvětlo, odzoomování do velkého celku, vertigo efekt ve zlomovém momentu s dopadem na ústřední postavu, rvačka, při které se používají rekvizity předkamerového prostoru. Pasáže neomezené na protagonistu, které nejenom vytváří očekávání a napětí, ale především rozšiřují případ do podoby neodhalitelné chobotnice a posilují obavy, že klaďas je sledován a ohrožen. Ano, Rudý kapitán je neonoirový (halušky) western, jehož inspirační zdroje jsou na ose Hodný, zlý a ošklivý a Čínská čtvrť.
Není zcela divácky uspokojivý, protože popře westernové vyvrcholení s očekávatelným výsledkem (vítězství dobra) a nahradí ho společenskou deziluzí. Může tak mít na některé stejný dopad jako na postavu "informátora" jedna moravská vesnice začínající na B: "Ještě dneska, když slyším Brno, tak bych blil!" Autor těchto řádků však tyto halušky (western) s brynzou (neonoirem) považuje za lepší než jakékoliv vepřo-knedlo-zelo po rozdělení Východu (Slovensko) a Západu (Česká republika). S výjimkou Modrých stínů, které svým podřízením vyprávění potřebám stylu zastínily i Rudého kapitána. (8/10)
BLU-RAY:
Rudý/Červený kapitán vyšel na nosičích pro domácí kino začátkem listopadu minulého roku. Již balení dává najevo, že se modrý disk bude podobné jako film snažit dostát ne-li světovým, tak alespoň evropským standardům. Blu-ray se nachází ve vzhledem k názvu stylovém rudém/červeném amarayi (plastovém balení), u kterého si můžete zvolit, jakou jazykovou verzi preferujete, protože vnější strana vloženého papíru má českou, vnitřní zase slovenskou variantu obalu. Podobně bilingvní je i samotný disk, který po spuštění nabídne výběr mezi českou, slovenskou a česko-slovenskou verzí (u posledních dvou nejen jazyk menu, ale i snímku) a vedle anglicky mluvených (titulky) se nezapomnělo ani na nevidící (slovenský komentář). Hůře je na tom už podpora bonusů (přídavné materiály jsou, titulky k nim nikoliv) a authoring, protože po skončení se disk při přehrávání v noteboocích/lifeboocích namísto běžného návratu do menu vypne.
OBRAZ A ZVUK:
Rudý/Červený kapitán patří mezi nejlépe vypadající a znějící modré disky. Je ovšem třeba vzít v potaz, že hodnocení je odvislé od toho, nakolik obraz a zvuk koresponduje se záměry (stylistickými i technickými volbami, post-produkčními úpravami), nikoliv s ohledem k tomu, nakolik odpovídá nárokům na referenční disk či demo materiál.
V prvé řadě je potěšující, že zatímco v českých kinech byla uváděna převážně dabovaná verze (některé původně slovensky mluvící postavy hovoří česky, přičemž to bylo i kvůli ne zrovna padnoucím post-synchronům znát a působilo to rušivě), na nosiči je česká (Dolby Digital 5.2 a stereo) i česko-slovenská (DTS-HD 5.1 a Dolby stereo) varianta. Plus slovenský komentář pro nevidomé, který je opravdu detailní (faktické popisy prostředí, rekvizit, dění...), a audiokomentář režiséra a spoluscenáristy (Michal Kollár), producenta (Viktor Tauš) a kritika/blogera (Kamil Fila), který nenaleznete v menu bonusů, ale bude hodnocen až v následující sekci. Původní česko-slovenské znění v DTS-HD 5.1 je velmi dobré, a to nejenom v akčních pasážích (především bitka v olomouckém bytě a finále na vlakovém nádraží), které dávají zabrat basům, ale hlavně v těch klidnějších, v nichž je díky zvukovým efektům a jejich rozprostření do různých kanálů uvěřitelně vykresleno prostředí (zejména hospoda, střet v chatce). Mírně ovšem zanikají dialogy/monology.
Obrazový přepis odpovídá tomu, jak film vypadal v kině. Desaturovaná barevná paleta v první polovině, spíše teplé barvy v polovině druhé; zrno v interiérových scénách na větších plochách (stěny); místy neostré postavy či ztráta detailů "vinou" obrazového přepalu (okázalé zadní protisvětlo, přirozené svícení pravděpodobně s umělým dosvěcováním) či snímání zpoza odrazových ploch, oproti tomu práce s velkou hloubkou ostrosti, širokoúhlými objektivy a změnami typu skel i v rámci jedné scény. Tohle všechno Rudý/Červený kapitán reprodukuje věrně, na modrém disku navíc s velmi detailními (makro)záběry různých rekvizit.
Výjimečně v tomto případě zmíním i titulkovou podporu. Je dobře, že se myslí i na zahraniční trhy (anglické) či na sluchově postižené (české a slovenské pro neslyšící). Jenom by bylo dobré, aby byla velikost písma větší, protože titulky nejsou moc čitelné. A české titulky doporučuji i těm, kteří umí česky a slovensky a pustí si česko-slovenskou verzi, protože rozdělení republiky evidentně mělo své následky. Například ve slovenštině vyřčená nadávka "Kokot" je do češtiny přeložena jako "To je debil!". (8/10)V prvé řadě je potěšující, že zatímco v českých kinech byla uváděna převážně dabovaná verze (některé původně slovensky mluvící postavy hovoří česky, přičemž to bylo i kvůli ne zrovna padnoucím post-synchronům znát a působilo to rušivě), na nosiči je česká (Dolby Digital 5.2 a stereo) i česko-slovenská (DTS-HD 5.1 a Dolby stereo) varianta. Plus slovenský komentář pro nevidomé, který je opravdu detailní (faktické popisy prostředí, rekvizit, dění...), a audiokomentář režiséra a spoluscenáristy (Michal Kollár), producenta (Viktor Tauš) a kritika/blogera (Kamil Fila), který nenaleznete v menu bonusů, ale bude hodnocen až v následující sekci. Původní česko-slovenské znění v DTS-HD 5.1 je velmi dobré, a to nejenom v akčních pasážích (především bitka v olomouckém bytě a finále na vlakovém nádraží), které dávají zabrat basům, ale hlavně v těch klidnějších, v nichž je díky zvukovým efektům a jejich rozprostření do různých kanálů uvěřitelně vykresleno prostředí (zejména hospoda, střet v chatce). Mírně ovšem zanikají dialogy/monology.
Obrazový přepis odpovídá tomu, jak film vypadal v kině. Desaturovaná barevná paleta v první polovině, spíše teplé barvy v polovině druhé; zrno v interiérových scénách na větších plochách (stěny); místy neostré postavy či ztráta detailů "vinou" obrazového přepalu (okázalé zadní protisvětlo, přirozené svícení pravděpodobně s umělým dosvěcováním) či snímání zpoza odrazových ploch, oproti tomu práce s velkou hloubkou ostrosti, širokoúhlými objektivy a změnami typu skel i v rámci jedné scény. Tohle všechno Rudý/Červený kapitán reprodukuje věrně, na modrém disku navíc s velmi detailními (makro)záběry různých rekvizit.
BONUSY:
Bonusy jsou až na čestné výjimky určeny pouze pro ty, kdo ovládají češtinu/slovenštinu. Onu čestnou výjimku tvoří trailer (každý dvě min.) a teaser (každý trvá necelou minutu) s anglickými titulky a mezititulky. Ke zhlédnutí je i slovenská a česká podoba, ale liší se v podstatě pouze v překladu (mezititulky, titulky, jazyk). Ačkoliv upoutávky a "dráždiče" zabírají v menu nejvíc místa, neznamená to, že Rudý/Červený kapitán nemá co nabídnout. Navzdory prvotnímu zdání převládá kvalita nad kvantitou, a to i přesto, že čas věnovaný přídavným materiálům dělá s ohledem na audio i video bonusy dobře tři a půl hodiny.
Nejvíc času zabere audiokomentář Michala Kollára (režisér a spoluscenárista), producenta (Viktor Tauš) a kritika/blogera (Kamil Fila), který by měl být povinností pro filmové teoretiky/teoretičky a praktiky/praktičky. Nejčastěji mluví Kollár, který prozradí nejenom to, jak se ta která scéna realizovala, ale i to, proč se uchýlil zrovna k této stylistické volbě, jaké jiné tituly ho inspirovaly apod. Fila spíše otevírá jednotlivá témata (a s přibývající minutáží ustupuje čím dál tím víc do pozadí), přičemž sám se výrazněji vyjadřuje pouze ke změnám oproti předloze. Bohužel nejméně prostoru zaberou Taušovy informativní vstupy, z kterých je patrné, jak je těžké "u nás" zafinancovat kvalitní žánrový film. U posledních dvou je mírně ke škodě i jejich hlasový projev (kombinace spisovné a hovorové češtiny s výplňkovými slovy u Fily, velká spousta výplňkových slov u Tauše).
ZÁVĚR:
Rudý/Červený kapitán patří k jedněm z nejlepších koprodukčních žánrových filmů posledních let, ne-li rovnou těch porevolučních. Něco podobného lze napsat o vydání na modrém disku, který sice vykazuje authoringové nedostatky příznačné pro ambicióznější tituly (komentáře s vadami u Samotářů, komentáře a faktografické titulky jako samostatné stopy u Obecné školy - recenze BD zde), ale jinak je ve všech ohledech nadprůměrný. Obraz a zvuk odpovídají tomu, jak film vypadal a zněl v kině (minusem je leda to, že pouze česko-slovenská verze jako jediná je v DTS HD Masteru); nedabovaná varianta může někomu i zlepšit názor. Bonusy nejsou ohromující co do množství (mrk mrk 3DVD Tobruk či BD Alois Nebel), nýbrž informační přínosnosti - a jsou vhodné jak pro začínající filmaře/filmařky, tak i studenty/studentky filmových věd jakožto výukový materiál. Jednoznačné doporučení.
Nejvíc času zabere audiokomentář Michala Kollára (režisér a spoluscenárista), producenta (Viktor Tauš) a kritika/blogera (Kamil Fila), který by měl být povinností pro filmové teoretiky/teoretičky a praktiky/praktičky. Nejčastěji mluví Kollár, který prozradí nejenom to, jak se ta která scéna realizovala, ale i to, proč se uchýlil zrovna k této stylistické volbě, jaké jiné tituly ho inspirovaly apod. Fila spíše otevírá jednotlivá témata (a s přibývající minutáží ustupuje čím dál tím víc do pozadí), přičemž sám se výrazněji vyjadřuje pouze ke změnám oproti předloze. Bohužel nejméně prostoru zaberou Taušovy informativní vstupy, z kterých je patrné, jak je těžké "u nás" zafinancovat kvalitní žánrový film. U posledních dvou je mírně ke škodě i jejich hlasový projev (kombinace spisovné a hovorové češtiny s výplňkovými slovy u Fily, velká spousta výplňkových slov u Tauše).
Audiokomentář vhodně doplňuje ostatní videomateriál, který taktéž vypovídá o pečlivé přípravě a celkové promyšlenosti titulu. Pominu-li dvojici vystřižených scén (necelé tři minuty obsahující více rodinného života a delší závěrečnou dialogovou výměnu mezi padouchy), je zde hlavně nadprůměrný film o filmu (25,5 min.) mapující před-produkci (vztah k předloze i změny oproti ní, práce na scenáři) i produkci (vznik stěžejních scén). Dva animatiky s doprovodným režisérovým komentářem (á 5,5 min., první ve formě storyboardů, druhý ve formě vfx) dokladují nejenom to, že bylo vše potřebné dopředu naplánováno, ale i snahu o přiblížení se běžným postupům zahraničních žánrových produkcí s větším rozpočtem. Post-produkci, a to zejména triky, přibliží vfx breakdown s volitelným komentářem trikového supervizora/režiséra (každý cca 3,5 min.), ve kterém je odkryto, co všechno bylo dodatečně upravováno v počítači, přestože se to na první pohled nezdá (budovy, lidé, auta, fontána). Zbytek tvoří slideshow obrázků - šestice plakátů (30s) pro český, slovenský a zahraniční trh a pět poloanimovaných grafických konceptů (20s).
Vhodným studijním materiálem je pak na DVD (údajně) skrytý, na BD v menu běžně přístupný bonus v podobé druhého dílu poloprofesionálního seriálu Blava (33 min.), který Michal Kollár natočil roku 1997 ve svých 19 letech a do jedné z rolí obsadil Mariána Geišberga, jenž v Rudém/Červeném kapitánovi ztvárnil Burgera. Už na Blavě je patrná Kollárova záliba vyprávět lokalizovaný žánrový příběh (hard-boilerd detektivka s post-středoškoláky v díře přezdívané Blava), ve kterém fungují drsné hlášky a pozornost na sebe strhává netradiční volba úhlů záběrů. O bonusech tak rozhodně neplatí, co říká Rudý kapitán Krauzovi: "Víš hovno, hlavně že máš názor." Naopak jsou v nich sdílní lidé, kteří toho omylům navzdory ví dost a nebojí se to dát najevo, a tak nejsou za ještě větší debily, než jsme doufali. (8/10)
ZÁVĚR:
Rudý/Červený kapitán patří k jedněm z nejlepších koprodukčních žánrových filmů posledních let, ne-li rovnou těch porevolučních. Něco podobného lze napsat o vydání na modrém disku, který sice vykazuje authoringové nedostatky příznačné pro ambicióznější tituly (komentáře s vadami u Samotářů, komentáře a faktografické titulky jako samostatné stopy u Obecné školy - recenze BD zde), ale jinak je ve všech ohledech nadprůměrný. Obraz a zvuk odpovídají tomu, jak film vypadal a zněl v kině (minusem je leda to, že pouze česko-slovenská verze jako jediná je v DTS HD Masteru); nedabovaná varianta může někomu i zlepšit názor. Bonusy nejsou ohromující co do množství (mrk mrk 3DVD Tobruk či BD Alois Nebel), nýbrž informační přínosnosti - a jsou vhodné jak pro začínající filmaře/filmařky, tak i studenty/studentky filmových věd jakožto výukový materiál. Jednoznačné doporučení. 
