Mel Gibson jde tentokrát ve šlépejích Stevena Spielberga a jeho Zachraňte vojína Ryana a také ve stopách Clinta Eastwooda a jeho válečného diptychu Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy. I když ne tak docela. Mel Gibson kupodivu nenatočil příběh, který by oslavoval hrdinství mužů ve zbrani, i když i toto tu je, ale naopak si vybral hrdinství muže beze zbraně. Desmond Doss (Andrew Garfield) odmítal z osobních, ba co více, náboženských důvodů nosit zbraň (i se jí jen dotknout), přesto neodmítal službu vlasti v armádě, ve které sloužil jako medik. Pozoruhodný paradox, který dává Gibsonovu filmu punc výjimečnosti a dělá z něj netuctový (proti)válečný snímek s pacifistickým poselstvím.
Gibson v nezbytném prologu dává jasně najevo, co dovedlo malého Desmonda k jeho pevnému přesvědčení, že se nikdy "nedotkne" zbraně a neporuší nejhlavnější z božích přikázání, kterým je, že "nezabiješ". Dost prostoru je tu věnováno jeho rodinnému zázemí, v němž vyniká tragická postava jeho otce, válečného veterána z první světové války Toma Dosse (Hugo Weaving), který je rozpolcený mezi svou násilnickou povahu a sebelítost i strach o život svých synů, kteří se oba dobrovolně přihlásí, aby sloužili své vlasti.
Zatímco Desmondův bratr Hal nemá s nošením zbraně problém, Desmond budí pobouření svým vyhraněným pacifisimem, což mu dávají v jednotce, k níž je přidělen, dostatečně "sežrat" jak jeho "bratři", tak i jeho velící důstojníci, seržant Howell (Vince Vaughn) a kapitán Glover (Sam Worthington). Do toho se zamiluje do zdravotní sestry Dorothy (Teresa Palmer), kterou požádá o ruku. Brzy je jeho jednotka odvelena na místo zvané Hacksaw Ridge, které Japonci brání se vší vervou, při níž jsou ochotni těch největších obětí. Ty je ale ochotný přinést i Desmond.
Mel Gibson opět dokázal, že jako režisér má zvláštní cit pro vyprávění velkých epických příběhů, přičemž příběh Desmonda Dosse je sám o sobě dost pozoruhodný. Gibson natočil opravdu skvěle především prostřední válečnou pasáž, která velmi připomíná úvodní scénu Spielbergova "Vojína Ryana", v níž se Hanksova jednotka vrhne přímo do válečného pekla, z něhož není úniku. Stejně i Gibson vrhá svou jednotku nováčků, kteří prošli jen výcvikem v táboře, do první skutečné akce, která pro mnohé z nich znamená smrt. Válečné scény jsou natočeny tak sugestivně, jak jen to je možné a jsou opravdu hodně zdařilé - krev, špína, roztrhané vnitřnosti, střelná zranění, zvířeckost, totální chaos, vše, čím musela být skutečná válka, tu z plátna působí a znovu ožívá ve velmi přesvědčivé podobě.
Gibson si nemohl vybrat lepšího představitele do hlavní role než Andrewa Garfielda, jemuž role vojáka, který nechce bojovat a zabíjet, opravdu sedne jako ulitá. Jeho hrdinský čin působí mírně řečeno malinko neuvěřitelně, což si při sledování uvědomujete ještě více než z pouhého konstatování, že Doss zachránil 75 životů a byl prvním odpíračem vojenské služby vyznamenaným za statečnost.
Gibson natočil silný protiválečný snímek, který myslím nevyjde na prázdno ani v nadcházející award season, kde by mohl klidně figurovat i v hlavních kategoriích nejlepšího filmu a režie. No uvidíme. Každopádně ke zhlédnutí lze jen doporučit.