Na FilmServeru jsme před premiérou skoro dvouhodinového pilotu v režii Martina Scorseseho věnovali Vinylu obsáhlou pochvalnou kritiku, ve které byla zhodnocena první polovina série. Druhá polovina desetidílné první řady stvrdila hlavní výtku vůči pořadu, jíž je vnitřní nesoudržnost, respektive opakované vybočování z nastoleného konceptu. Tento nedostatek však obrátila v klad. Jednotlivé linie spojené s několika rozmanitými postavami mají zcela předvídatelný vývoj, který až na časté tonální přechody a skladby komentující počínání protagonistů a protagonistek není nijak ozvláštňován. Ovšem skoro pokaždé odlišná strategie epizody je tím, co z Vinylu dělá neotřelou podívanou. Jednou je díl zaměřený na Richieho ženu Devon, podruhé se linie několika více či méně hlavních postav efektivně sbíhají, potřetí sledujeme parťáckou podívanou, počtvrté zase nespolehlivě odvyprávěnou část omezenou na jednu z figur atd. Spolu s tím se liší i funkce stylistických postupů, které jsou používány napříč všemi částmi, od dlouhých kamerových jízd přes skoro všudypřítomné písně až k sebeuvědomělým postupům při napojení se na pochody některé z postav (zastavení obrazu, rychlý nájezd ad.).
Na první pohled se seriál může zdát jako sbírka klišé spojených jak s quality TV (Richie jako Tony Soprano a nespočet dalších ambivalentních protagonistů), tak i s nedávnou i současnou žánrově spřízněnou produkcí (Empire, The Get Down) a/či odehrávající se ve stejné éře (Šílenci z Manhattanu). Navíc vzhledem k prvotním zprávám o tom, že Terence Winter nebude výkonným producentem druhé řady, až po rozhodnutí ji vůbec nerealizovat, je Vinyl vykládán jako doklad toho, že výkladní skříň HBO je notně zaprášená a chtělo by ji nahradit za něco korespondující s aktuálními trendy a požadavky. Přitom oproštění se od ústřední bílé mužské postavy k dalším, genderově a rasově rozmanitějším, jejichž emancipaci sledujeme, je dokladem přizpůsobení se nárokům rozmanitého publika. A vyvolávání nostalgie po tom, jak vypadala a zněla éra minulá, spolu s důrazem na hudební složku, která posiluje synergii mezi jednotlivými výrobními odvětvími (prodej přezpívaných skladeb na CD a vinylu), dává najevo, že HBO se učí od svého internetového konkurenta jménem Netflix. Vinyl za letošní konkurencí (a zejména netflixáckým seriálem The Get Down taktéž pojednávajícím o zrodu hudby v 70. letech ve Spojených státech) zaostává, ale jenom proto, že ignoruje některé soudobé požadavky. (8/10)
Oficiální upoutávka na Vinyl (2016)
BLU-RAY:
Seriály mají na tuzemském trhu s modrými disky horší postavení, protože na rozdíl od filmů nejsou tolik kupovány, aby se distributorům vyplácelo umísťování české titulkové či dokonce jazykové podpory, případně "dovoz" ze zahraničí. U menších hráčů buď stále čekáme na další řady (Hannibal - recenze první řady zde), nebo jsme se jich dočkali pouze na DVD (Knick: Doktoři bez hranic - druhá série, kterou jsme recenzovali zde; první vyšla i na BD a psali jsme o ní zde). Navzdory popularitě na bezmála kultovnímu statusu některých devadesátkových pořadů a rozprodanosti dřívějšího staršího typu nosiče u některých z nich o uvedení v HD stále ani vidu, ani slechu (Akta X- recenze boxsetu zde, Přátelé). HBO ovšem mezi menší či dokonce malé hráče nepatří, a tak navzdory neúspěšnosti ambiciózních projektů zásobuje prodejny a půjčovny svými seriály na DVD i BD (s čestnou výjimkou Pozůstalých a Hráčů dostupných pouze na prvním jmenovaném). Vinyl, jehož první a nakonec bohužel jediná série vychází s plnou českou podporou (titulky, dabing), je toho příkladem. Obal se šubrovým návlekem a vnitřním artworkem se seznamem epizod včetně tvůrců (režie, scénář) obsahuje čtyři disky, mezi které je rozděleno deset dílů a trochu toho neotitulkovaného bonusového materiálu.
Průvodce první epizodou k seriálu Vinyl (2016)
OBRAZ A ZVUK:
Vinyl se po obrazové stránce nehodnotí snadno, protože je opravdu těžké určit, co bylo součástí záměru a co je nedostatek v případě přepisu. Ačkoliv se natáčelo na digitální kamery (Sony CineAlta, Arri Alexa), každý díl zjevně prošel post-produkční úpravou, aby vypadal jako natočený na film, potažmo přímo natáčený v sedmdesátých letech. Znamená to, že dodatečně přidané zrno se nevyhnulo ani jedné epizodě, barvy jsou desaturované a obraz jako kdyby trpěl měkčením a v tmavých pasážích se věci ztrácely, což má nejspíš evokovat podobu děl dané dekady. Obličeje i oblečení spolu s rekvizitami v interiérových scénách je ale nesmírně detailní, připomínající, že sledujeme HD přepis realizovaný na digitální kamery. Výsledek je rozporuplný, pravděpodobně věrně reprodukující záměr, ale ne každému může vyhovovat.
BLU-RAY:
Seriály mají na tuzemském trhu s modrými disky horší postavení, protože na rozdíl od filmů nejsou tolik kupovány, aby se distributorům vyplácelo umísťování české titulkové či dokonce jazykové podpory, případně "dovoz" ze zahraničí. U menších hráčů buď stále čekáme na další řady (Hannibal - recenze první řady zde), nebo jsme se jich dočkali pouze na DVD (Knick: Doktoři bez hranic - druhá série, kterou jsme recenzovali zde; první vyšla i na BD a psali jsme o ní zde). Navzdory popularitě na bezmála kultovnímu statusu některých devadesátkových pořadů a rozprodanosti dřívějšího staršího typu nosiče u některých z nich o uvedení v HD stále ani vidu, ani slechu (Akta X- recenze boxsetu zde, Přátelé). HBO ovšem mezi menší či dokonce malé hráče nepatří, a tak navzdory neúspěšnosti ambiciózních projektů zásobuje prodejny a půjčovny svými seriály na DVD i BD (s čestnou výjimkou Pozůstalých a Hráčů dostupných pouze na prvním jmenovaném). Vinyl, jehož první a nakonec bohužel jediná série vychází s plnou českou podporou (titulky, dabing), je toho příkladem. Obal se šubrovým návlekem a vnitřním artworkem se seznamem epizod včetně tvůrců (režie, scénář) obsahuje čtyři disky, mezi které je rozděleno deset dílů a trochu toho neotitulkovaného bonusového materiálu. 
OBRAZ A ZVUK:
Vinyl se po obrazové stránce nehodnotí snadno, protože je opravdu těžké určit, co bylo součástí záměru a co je nedostatek v případě přepisu. Ačkoliv se natáčelo na digitální kamery (Sony CineAlta, Arri Alexa), každý díl zjevně prošel post-produkční úpravou, aby vypadal jako natočený na film, potažmo přímo natáčený v sedmdesátých letech. Znamená to, že dodatečně přidané zrno se nevyhnulo ani jedné epizodě, barvy jsou desaturované a obraz jako kdyby trpěl měkčením a v tmavých pasážích se věci ztrácely, což má nejspíš evokovat podobu děl dané dekady. Obličeje i oblečení spolu s rekvizitami v interiérových scénách je ale nesmírně detailní, připomínající, že sledujeme HD přepis realizovaný na digitální kamery. Výsledek je rozporuplný, pravděpodobně věrně reprodukující záměr, ale ne každému může vyhovovat.Zato originální zvuková stopa v DTS-HD MA 5.1 dá vyniknout tomu, co je hlavní devíza seriálu - hudbě. Nikdy ale na úkor srozumitelnosti dialogů nebo monologů. Audiofily může zamrzet, že s výjimkou závěru dvou epizod (zřícení budovy, automobilová havárie) se ke slovu moc nehlásí efektové kanály, ale v prostředí kanceláře nezaniká sebemenší zvuk prostředí. Český dabing, známý z původního televizního uvedení, je pouze dvoukanálový a zpívané pasáže naštěstí nechává v původním znění (s titulky), a tak ani není důvod si ho navolit. (8/10)
Zkrácená verze dokumentu o seriálu Jak se točil Vinyl: Návrat do 70. let (2016) k seriálu Vinyl (2016)
BONUSY:
Bonusy představují zklamání. Ani zdaleka se nemohou rovnat s těmi k Impérium - Mafie v Atlantic City či Bratrstvu neohrožených, které detailně mapovaly nejenom vznik daného seriálu, ale i historické období, o kterém pořady pojednávaly. Zklamání je to o to větší, že víc materiálů mohlo prodloužit život Vinylu, ale je pochopitelné, že HBO nevěnovala víc pozornosti něčemu, co odepsala po první sérii a co není v černých číslech/zisk produkuje leda díky hudebním CD a vinylům.
Vinyl je v nepočetných (a neotitulkovaných) doprovodných materiálech prezentován jako dílo o konkrétní éře a od lidí, kteří tu dobu zažili. Na vzpomínky a na oživení sedmdesátek se zaměřují tři audiokomentáře (po jednom k druhé, třetí a osmé epizodě), v nichž to nejzajímavější řekne vždy přítomný výkonný producent a scenárista Terence Winter. Herci a herečky (Bobby Cannavale a Olivia Wilde u druhého a osmého, Ray Romano u druhého, Max Casella, Juno Temple a Jack Quaid u třetího dílu) převážně chválí, byť Romano prozradí i něco o podání své postavy a jejím vývoji. Režiséři (Allen Coulter u druhého a Mark Romanek u třetího dílu) spolu s hudebními supervizory (Randall Poster a Meghan Currier pouze u osmého dílu) zase mluví o zvolené hudbě, její funkci, obrazové patině a dalších věcech majících evokovat sedmou dekádu minulého století.
Nejinak tomu je u dokumentu o seriálu Jak se točil Vinyl, který byl dostupný již dříve, ale na disku je ve své prodloužené, bezmála dvacetiminutové verzi (18,5 min.). Během nich se sedmdesátá léta připomenou skrz hudbu (disco, hip-hop, glam rock), legendy v nich upadající (Elvis) i z nich vzešlé (Bowie) a výpravu (kostýmy, interiéry zachycující etapu díky technice jako přechodnou, exteriéry s trikově dodělávanými graffitti). A vše je posvěceno Scorsesem a Jaggerem, kteří mají bohužel míň prostoru, než by bylo i vzhledem k jejich protěžování během propagace vhodné.
Zbytek výbavy tvoří krátké featuretty (od tří do šesti a půl minut) nazvané Průvodce epizodami, jejichž zhlédnutí zabere mírně přes půl hodiny. Jsou skoro ke každému dílu (u třetího z nějakého důvodu absentuje) a vedle postav (střet Richieho a Zacka, vývoj Devon ad.) a témat se věnují objevivším se osobnostem (Hannibal, Elvis) i hudbě (vánoční píseň, skladba Nasty Bits). Terence Winter má co sdělit, ale s časovým omezením a nutností probrat vše a nic pořádně jde spíše o promo. (4/10)
Úvodní titulky k seriálu Vinyl (2016)
ZÁVĚR:
Vinyl nelze na Blu-rayi jednoznačně doporučit. Fanoušci a fanynky Scorseseho budou mít k výbornému dvouhodinovému pilotu devět cirka hodinových epizod, které se svým pojetím liší. Příznivci a příznivkyně semdesátkové hudby by zase měli/y dát přednost o třídu až dvě lepšímu netflixáckému seriálu The Get Down. Komu se ovšem Vinyl navzdory nedostatkům zamlouval, ten/ta koupí neudělá chybu, i když jsou produkční hodnoty vidět pouze na seriálu. O kvalitním BD lze v souvislosti s HBO bohužel psát pouze pouze u jejich zavedených značek (Hra o trůny).
BONUSY:
Bonusy představují zklamání. Ani zdaleka se nemohou rovnat s těmi k Impérium - Mafie v Atlantic City či Bratrstvu neohrožených, které detailně mapovaly nejenom vznik daného seriálu, ale i historické období, o kterém pořady pojednávaly. Zklamání je to o to větší, že víc materiálů mohlo prodloužit život Vinylu, ale je pochopitelné, že HBO nevěnovala víc pozornosti něčemu, co odepsala po první sérii a co není v černých číslech/zisk produkuje leda díky hudebním CD a vinylům. Vinyl je v nepočetných (a neotitulkovaných) doprovodných materiálech prezentován jako dílo o konkrétní éře a od lidí, kteří tu dobu zažili. Na vzpomínky a na oživení sedmdesátek se zaměřují tři audiokomentáře (po jednom k druhé, třetí a osmé epizodě), v nichž to nejzajímavější řekne vždy přítomný výkonný producent a scenárista Terence Winter. Herci a herečky (Bobby Cannavale a Olivia Wilde u druhého a osmého, Ray Romano u druhého, Max Casella, Juno Temple a Jack Quaid u třetího dílu) převážně chválí, byť Romano prozradí i něco o podání své postavy a jejím vývoji. Režiséři (Allen Coulter u druhého a Mark Romanek u třetího dílu) spolu s hudebními supervizory (Randall Poster a Meghan Currier pouze u osmého dílu) zase mluví o zvolené hudbě, její funkci, obrazové patině a dalších věcech majících evokovat sedmou dekádu minulého století.
Nejinak tomu je u dokumentu o seriálu Jak se točil Vinyl, který byl dostupný již dříve, ale na disku je ve své prodloužené, bezmála dvacetiminutové verzi (18,5 min.). Během nich se sedmdesátá léta připomenou skrz hudbu (disco, hip-hop, glam rock), legendy v nich upadající (Elvis) i z nich vzešlé (Bowie) a výpravu (kostýmy, interiéry zachycující etapu díky technice jako přechodnou, exteriéry s trikově dodělávanými graffitti). A vše je posvěceno Scorsesem a Jaggerem, kteří mají bohužel míň prostoru, než by bylo i vzhledem k jejich protěžování během propagace vhodné.
Zbytek výbavy tvoří krátké featuretty (od tří do šesti a půl minut) nazvané Průvodce epizodami, jejichž zhlédnutí zabere mírně přes půl hodiny. Jsou skoro ke každému dílu (u třetího z nějakého důvodu absentuje) a vedle postav (střet Richieho a Zacka, vývoj Devon ad.) a témat se věnují objevivším se osobnostem (Hannibal, Elvis) i hudbě (vánoční píseň, skladba Nasty Bits). Terence Winter má co sdělit, ale s časovým omezením a nutností probrat vše a nic pořádně jde spíše o promo. (4/10)
ZÁVĚR:
Vinyl nelze na Blu-rayi jednoznačně doporučit. Fanoušci a fanynky Scorseseho budou mít k výbornému dvouhodinovému pilotu devět cirka hodinových epizod, které se svým pojetím liší. Příznivci a příznivkyně semdesátkové hudby by zase měli/y dát přednost o třídu až dvě lepšímu netflixáckému seriálu The Get Down. Komu se ovšem Vinyl navzdory nedostatkům zamlouval, ten/ta koupí neudělá chybu, i když jsou produkční hodnoty vidět pouze na seriálu. O kvalitním BD lze v souvislosti s HBO bohužel psát pouze pouze u jejich zavedených značek (Hra o trůny). 
