
Kniha džunglí je dalším hraným remakem animovaného rodinného filmu z disneyovského kánonu (101 dalmatinů, 102 dalmatinů, Kráska a zvíře, Popelka, Tarzan). Neznamená to však, že je dalším z řady, protože namísto žánrových atrakcí a stylistické excesivnosti v případě kostýmů a rekvizit vše podřizuje vyprávění. Nesnaží se ani o modernizaci, protože nedochází k reinterpretaci kanonického příběhu, a význam pohádky neaktualizuje s ohledem na současnou společenskou situaci, ale obrací se k mytické podstatě kiplingovského narativu (prométheovský mýtus, platónský mýtus o jeskyni, příběh o dospívání).

Z řady vybočuje tím, že se obrací do disneyovské minulosti, když upomíná na klasické disneyovky a s nimi spojené postupy (Sněhurka a sedm trpaslíků, Dumbo, Bambi...), zatímco nejmodernější technologie podřizuje tomu, aby bylo publikum vtaženo do světa příběhu a vyprávění. Nejmodernější technologie používá proto, aby bylo u prostředí dosaženo ani ne tak fotorealističnosti (k čemu konkrétnímu - místu, období - by se zobrazované vztahovalo?), jako spíš hyperrealističnosti (k "šedesátkové" Knize džunglí odkazující - a i tento referent se v mnohých scénách ztrácí). Návrat k poetice výstavní skříně studia a její připomenutí v hrané podobě se ukáže být jako dvousečná zbraň. Snaha o klasické vyprávění v době fanouškovského přepisování, transmediálních franšíz a tvorby rozsáhlých fikčních světů je sice sama o sobě ozvláštňující, jenže tato Kniha džunglí nedosahuje potřebné soudržnosti a tonální vyrovnanosti, aby se mohla stát budoucí klasikou.
Navazuje na šedesátkovou verzi, která kvůli různým problémům (přepisování a změna tvůrců během produkce, smrt producenta Walta Disneyho necelý rok před premiérou) skončila jako sled žánrových atrakcí (muzikálových čísel, burleskních skečů) orámovaných jako příběh o pomstě. Verze z roku 2016 se snaží o příčinně provázaný narativ, jenže je ve výsledku až příliš epizodická (půlhodina mezi svými, půlhodina u nových známých - Balúa, půlhodina s konfrontací nebezpečí - opic a tygra). Namísto bezešvé kontinuity zapojuje serializované postupy jako záchranu na poslední chvíli a objevení se nových postav, protože je třeba posunout vyprávění dál (had, opice).
Navazuje na šedesátkovou verzi, která kvůli různým problémům (přepisování a změna tvůrců během produkce, smrt producenta Walta Disneyho necelý rok před premiérou) skončila jako sled žánrových atrakcí (muzikálových čísel, burleskních skečů) orámovaných jako příběh o pomstě. Verze z roku 2016 se snaží o příčinně provázaný narativ, jenže je ve výsledku až příliš epizodická (půlhodina mezi svými, půlhodina u nových známých - Balúa, půlhodina s konfrontací nebezpečí - opic a tygra). Namísto bezešvé kontinuity zapojuje serializované postupy jako záchranu na poslední chvíli a objevení se nových postav, protože je třeba posunout vyprávění dál (had, opice).

BLU-RAY:

OBRAZ A ZVUK:
O Knize džunglí se před premiérou v souvislosti s reprezentací uvěřitelného a v počítači kompletně vytvořeného světa mluvilo jako o „novém Avataru“ – a alespoň z toho hlediska dostává nejnovější disneyovka pravdě. Pokud bude divák ignorovat poněkud klopotné epizodické vyprávění, odmění se mu audiovizuální stránka strhujícím zážitkem, při němž si opravdu lze vychutnat film pouze na sledu obrazů a zvuků. A mnohem více než u sledování National Geographic si divák bude užívat fotorealistickou animaci prostředí a zvířat, která jednoduše bere dech, což platí i o Blu-ray přepisu, na nějž může být studio Disney po právu pyšné. Obě verze – 2D i 3D – jsou dechberoucí prací s (digitální) hloubkou ostrosti, barvami a počítačovými triky. Trojrozměrná verze navíc odhaluje neskutečnou bohatost světa, který má co nabídnout i ve více plánech najednou, a obsahuje jak tradiční 3D atrakce, tak imerzivní efekty, díky nimž svět na obrazovce vypadá až neuvěřitelně reálně. Je to trošku pokrok od takového Pí a jeho života, v němž byly ještě občas rozpoznatelné limity mezi reálným prostředím a kompletními CGI sekvencemi, tím, že je Kniha džunglí CGI celá, není s čím objekty před kamerou porovnat. Jde o opravdu přesvědčivou prezentaci, která ve filmu vynikne v jakémkoliv počasí (skvělá práce s mokrou srstí) i barevném spektru (zde byste se zejména mohli bát o viditelnost Bagíry v noci, nicméně i takto tmavé pasáže jsou neuvěřitelně přehledné). Zkrátka demo materiál. U zvuku tomu je stejně. DTS-HD Master Audio 7.1 je skvělým společníkem pro reprosoustavu domácího kina, v němž vynikají jemné nuance prostředí, burácející pasáže i dobrodružná hudba. Vypisovat cokoliv dalšího by vlastně bylo jen vršení floskulí, protože zvuk u Knihy džunglí je špičkovým standardem, na který bychom měli být zvyklí všude (BM: 10/10)
BONUSY:

Walt Disney Studio dlouhodobě zanedbává bonusové materiály, pokud se zrovna nejedná o jejich rodinné stříbro v podobě animovaných filmů pro celou rodinu, potažmo o věci od Pixaru. V přídavných materiálech by se zde vyloženě nabízelo srovnání výsledného snímku s jeho hrubou verzí (točenou před modrým pozadím), či alespoň přítomnost obsáhlé galerie, která by měla návrhy světa a postav v něm. Ničeho takového se nedočkáme, Kniha džunglí má "pouze" neotitulkovaný režisérův audiokomentář a film o filmu i dva doplňující krátké featuretty s českými titulky.
Na druhou stranu, jak praví jedna nejenom žurnalistická floskule, kvalita zvítězila nad kvantitou. Audiokomentář režiséra sice obsahuje shodné informace s filmem o filmu (potažmo naopak, jak chcete), ale Favreauovi umožňuje rozpracovat některé myšlenky. S touto přídavnou zvukovou stopou budou nejspokojenější ti/ty, které zajímá, co vše je animované. A je s podivem, že audiokomentář je v podstatě jediným bonusem, který se více zabývá otázkou tvorby triků a jejich uvěřitelnosti.

Na druhou stranu, jak praví jedna nejenom žurnalistická floskule, kvalita zvítězila nad kvantitou. Audiokomentář režiséra sice obsahuje shodné informace s filmem o filmu (potažmo naopak, jak chcete), ale Favreauovi umožňuje rozpracovat některé myšlenky. S touto přídavnou zvukovou stopou budou nejspokojenější ti/ty, které zajímá, co vše je animované. A je s podivem, že audiokomentář je v podstatě jediným bonusem, který se více zabývá otázkou tvorby triků a jejich uvěřitelnosti.

Zmiňovaný film o filmu Nový pohled na Knihu džunglí, trvající 35 minut, nepojednává o nové adaptaci/remaku animované klasiky z hlediska trikové převratnosti, ale v disneyovském kontextu. U kulatého stolu sice zasedli producent Brigham Taylor, supervizor vizuálních efektů Robert Legato a režisér Jon Favreau, ale jejich povídání se vždy vztahuje k Disneymu. Dozvíme se, že režisér na disneyovkách vyrůstal a filmem jim chtěl vzdát hold (úvodní logo jakožto pocta ruční animaci, úvodní záběr odkazující na Bambiho, závěr s knihou na "původní" Knihu džunglí, příroda jako jedna z postav podobně jako ve Sněhurce a sedmi trpaslících ad.). I hvězdný casting (Murray, Johansson, Elba, Kingsley) navazuje na disneyovskou tradici obsazování dabérů a dabérek známými osobnostmi, kterou započal stejnojmenný film z roku 1967. A při natáčení ve Státech bezmála kultovní písně I Wanna Be Like You se zase dostavil skladatel Richard M. Sherman spjatý s disneyovskými úspěchy na poli hudby. Na druhou stranu nechybí vymezení nové verze oproti původní, ale ani slovo o tom, že u disneyovek je běžnou praxí animovanou verzi předělávat na hranou, protože značka je u studiových konglomerátů nade vším.
Víc než půlhodinový dokument doplňují a bonusovou výbavu uzavírají dva kratší featuretty. Tříminutový Chrám krále Ludvíka - vrstva po vrstvě kombinuje záběry z nahrávání písně (za účasti Shermana) s obrázkovým scénářem, rozpracovanou animací, natáčením před modrým pozadím a výslednou podobou scény. Škoda, že bonus není řešen formou volby několika úhlů záběru. Osmiminutový Já jsem Mauglí není ani tak o představiteli hlavní role, i když si s ním všichni užili na natáčení spoustu zábavy a mají pro něj jenom slova chvály (ačkoliv by bylo osvěžující slyšet, že toho smrada nemohli ani vystát a nejraději by ho nechali sežrat pravým tygrem). Featurette je více o natáčení před modrým plátnem, ale ke složité technologii přistupuje tak, aby ji pochopilo i dítě. O technologické propracovanosti se snad dozvíme za několik dekád, když k příležitosti remakování hrané verze, která je remakem animované verze, vyjde Zlatá či Stříbrná edice. (7/10)
Víc než půlhodinový dokument doplňují a bonusovou výbavu uzavírají dva kratší featuretty. Tříminutový Chrám krále Ludvíka - vrstva po vrstvě kombinuje záběry z nahrávání písně (za účasti Shermana) s obrázkovým scénářem, rozpracovanou animací, natáčením před modrým pozadím a výslednou podobou scény. Škoda, že bonus není řešen formou volby několika úhlů záběru. Osmiminutový Já jsem Mauglí není ani tak o představiteli hlavní role, i když si s ním všichni užili na natáčení spoustu zábavy a mají pro něj jenom slova chvály (ačkoliv by bylo osvěžující slyšet, že toho smrada nemohli ani vystát a nejraději by ho nechali sežrat pravým tygrem). Featurette je více o natáčení před modrým plátnem, ale ke složité technologii přistupuje tak, aby ji pochopilo i dítě. O technologické propracovanosti se snad dozvíme za několik dekád, když k příležitosti remakování hrané verze, která je remakem animované verze, vyjde Zlatá či Stříbrná edice. (7/10)
ZÁVĚR:
