Blake Lively se snaží dostat z malého ostrůvku zpět na pevninu. Má to ale jeden háček - mezi ní a pobřežím se nachází velký hladový žralok. Režisér Jaume Collet-Serra přichází s napínavou letní žánrovkou, která baví. Ale nic víc.
Mladá Američanka Nancy (
Blake Lively) se sama vydává do Mexika zasurfovat si na jakousi utajenou pláž, kde ji ošklivě kousne do stehna žralok. Podaří se jí vylézt na skalní výběžek odkrytý odlivem a přemýšlí, jak by se mohla zachránit a doplavat na zhruba 130 metrů vzdálený břeh, než zemře hladem a žízní či na ztrátu krve a gangrénu, nebo než ji zabije ten žralok, co od té doby okolo toho ostrůvků krouží.
Mělčiny nejsou až tak úplně žraločím thrillerem jako třeba
Čelisti nebo
Útok z hlubin, ale spíš survival thrillerem, tedy dobrodružným snímkem o přežití jedince konfrontovaného s drsnou přírodou. Dostatečně kvalitním se takový film stává ve chvíli, kdy má dost zoufalou onu výchozí situaci, dostatečně dobrou režii a chytrý a spletitý scénář, v němž se hlavní hrdina/hrdinka snaží tu situaci vyřešit s ohledem na limitované možnosti nějakým inteligentním, důvtipným, neotřelým, resp. zábavným způsobem, a když tu hlavní postavu hraje nějaký dostatečně schopný herec/herečka.
Blake Lively je v hlavní roli vlastně dobrá a uvěřitelná, ale hlavní pozitivum její přítomnosti v tomto filmu pořád spočívá v jejím fyzickém vzhledu, což se odráží hlavně v prvních zhruba dvaceti minutách filmu, kdy ji mimo jiné vidíme svlékat se a soukat se do neoprenového oblečku a surfovat ji ve vlnách ve zpomalených záběrech. Digitální žralok vypadá bezvadně a scény s ním jsou úderné a napínavé, leč je jich poměrně málo. Nicméně největší slabinou Mělčin je právě scénář, jehož autorovi Anthonymu Jaswinskému (který předtím psal scénáře pro nějaké obskurní televizní filmy a pro několik obskurních hororů) se nepodařilo přijít s dost nápady, co by si hlavní hrdinka v té svízelné situaci vlastně měla počít.

Nancy má u sebe pouze neoprenový obleček, nějaké šperky, ve vodě plave její surfařské prkno a zbytky nějakého jiného prkna, pak helma s go-pro kamerou a 30 metrů od ní je bójka, v níž jsou dejme tomu nějaké světlice. Což je opravdu málo ingrediencí na to, aby se z nich dalo uplést něco nosného pro plochu celovečerního filmu, a také že se z nich nic nosného uplést nepodařilo. Takže podstatnou část filmu Nancy vegetuje na tom pidi-ostrůvku, kde si povídá s rackem a přemýšlí o svém životě, o rodině a o dávno mrtvé matce. Občas se sice po té nedaleké pláži někdo úplnou náhodou projde, ale to se stane jenom třikrát a většinou proto, aby měl žralok koho zabíjet. A taky se v jednu chvíli objeví medúzy, ale jenom na minutu.
Režisér
Jaume Collet-Serra je známý tím, že ačkoli má poměrně často k dispozici relativně dementní scénáře, tak aspoň dokáže dát svým filmům (
NON-STOP,
Noční běžec) dostatek atmosféry, napětí a svižného tempa, jimiž se mu daří s vyšší či nižší úspěšností tu demenci zakrýt. Avšak v
Mělčinách má oporu ve scénáři již tak malou, že zvládá atmosféru a místy napětí, ale svižné tempo už opravdu ne.

No a bohužel právě kvůli poněkud volnějšímu tempu a řídkému obsahu dění má divák čas na všímání si různých dalších nedokonalostí ve vyprávění, nesmyslů a důsledků nepozornosti filmařů, které by v lepším filmu nemusely tak vadit. Např. že příliv a odliv se chovají poněkud nestandardně, že den a noc se v jednu chvíli vystřídají až podezřele rychle na to, že mezi těmi dvěma scénami ve filmu uplynulo sotva čtyřicet vteřin, nebo že v jednu chvíli zmizí z pláže mrtvola, která tam rozhodně správně měla být.
Každopádně žralok je fakt bezva, Blake Lively hraje docela dobře a také se na ni hezky dívá, a na jedno zhlédnutí jsou
Mělčiny vlastně docela zábavné, což jsou asi ty druhé nejdůležitější aspekty tohoto filmu hned po příběhu, který je fakt slabý a málo dramatický, což by pravděpodobně hned při druhém sledování podstatně vyniklo.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer filmu Mělčiny