Zápletka je ve skutečnosti o tom, jak si panička malého psíka Maxe pořídí dalšího, mnohem většího, zavalitějšího a chlupatějšího psa Barona, načež se oba hned následujícího dne při demonstraci vzájemné nesnášenlivosti ztratí v ulicích New Yorku, kde se dostanou nejprve do rukou zaměstnanců útulku a následně do podzemních kanálů, kde žijí bývalá domácí zvířata, jež jejich majitelé kdysi spláchli, odhodili nebo jinak zavrhli, vedená psychopatickým králíčkem. Max s Baronem si všechna poštvou proti sobě a společně se ocitají na útěku (během něhož se pochopitelně spřátelí), zatímco Maxovi kamarádi, co s ním bydlí ve stejném činžáku, se ho vydávají hledat.
Na příběhu filmu je hrozně vidět, že výše popsaná zápletka by na hodinu a půl nestačila, a tak je na ni pověšeno pár vedlejších podzápletek, které se však nepodařilo zaimplementovat dostatečně hladce na to, aby se tím jejich existence ospravedlnila i z jiného důvodu, než je natahování stopáže. Příkladem budiž dohledávání Baronova původního majitele, o němž se zničehonic v jednu chvíli začne mluvit, stráví se nad tím několik minut a pak to skončí nějakou pointou, ale nemá to nic společného s tím, co se děje předtím a potom. Prostě to tam je. Řada vedlejších postav je zbytečná, kdy jediný důvod jejich přítomnosti je, že dvakrát až třikrát za film se legračně zatváří, ale děj tím nijak neposunou.
Animace je samozřejmě parádní, ale ani ta nemůže zakrýt slabý děj a nekonzistentní kvalitu vtipů, kdy na každý dobrý připadá jeden další, nepříliš zdařilý. Kromě zmíněné grotesky se humor obvykle točí kolem hrátek se zvířecími stereotypy a jen místy se dočkáte i nějaké sofistikovanější reference, jako třeba když někdo nakopne želvu a ta při narážení krunýřem do ostatních vydává stejné zvuky, jaké se ozývaly ve hře Super Mario Bros.P.S. Snímek do kin doprovází krátký předfilm s Mimoni, kteří tentokrát zápolí se zahradnickým náčiním.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu Filmspot.cz.]










