V podstatě jde tedy o něco velmi podobného, jako byl třeba
Hledá se Nemo/
Dory, akorát s tím rozdílem, že namísto hledání někoho v nekonečném moři se někdo hledá v nekonečné spleti velkoměsta. Ve studiu Pixar jsou nicméně schopni vymazlit příběh tak, že působí smysluplně, osudově, dramaticky i emocionálně, což se tvůrcům
Tajného života mazlíčků ze studia Illumination Entertainment, kteří dělali mimo jiné i
Loraxe a oba díly
Já, padouch, nepodařilo až tak dobře, přičemž jejich největší slabina tkví právě v ději a ve vyprávění.
![Fotografie z filmu Tajný život mazlíčků / The Secret Life of Pets](/img/51333.jpg)
Na příběhu filmu je hrozně vidět, že výše popsaná zápletka by na hodinu a půl nestačila, a tak je na ni pověšeno pár vedlejších podzápletek, které se však nepodařilo zaimplementovat dostatečně hladce na to, aby se tím jejich existence ospravedlnila i z jiného důvodu, než je natahování stopáže. Příkladem budiž dohledávání Baronova původního majitele, o němž se zničehonic v jednu chvíli začne mluvit, stráví se nad tím několik minut a pak to skončí nějakou pointou, ale nemá to nic společného s tím, co se děje předtím a potom. Prostě to tam je. Řada vedlejších postav je zbytečná, kdy jediný důvod jejich přítomnosti je, že dvakrát až třikrát za film se legračně zatváří, ale děj tím nijak neposunou.
Nikoli příběhové, ale vysloveně zdržovací jsou i vyloženě groteskové pasáže, kdy zvířata např. komplikovaně lezou po střechách, lešeních a žebřících (nebo jsou vláčeni vodou kanálem, nebo se zamotávají do prádelních šňůr, nebo řídí autobus v rušné dopravě atd.) a srandovně u toho padají a halekají. V
Hledá se Dory byly takové momenty samozřejmě taky, ale byly nápaditější a lépe začleněné do celkového dění. Tady je to celkově primitivnější, zhruba jako v
Mimoních (kteří jsou též od stejného studia).
![Fotografie z filmu Tajný život mazlíčků / The Secret Life of Pets](/img/51334.jpg)
Animace je samozřejmě parádní, ale ani ta nemůže zakrýt slabý děj a nekonzistentní kvalitu vtipů, kdy na každý dobrý připadá jeden další, nepříliš zdařilý. Kromě zmíněné grotesky se humor obvykle točí kolem hrátek se zvířecími stereotypy a jen místy se dočkáte i nějaké sofistikovanější reference, jako třeba když někdo nakopne želvu a ta při narážení krunýřem do ostatních vydává stejné zvuky, jaké se ozývaly ve hře
Super Mario Bros.
Hlavní chlupatí hrdinové jsou každopádně sympaťáci, které si lze snadno oblíbit a strachovat se o ně, když jim hrozí nebezpečí, případně se bavit u jejich eskapád. Dojmout už ale nedovedou, a tak jediný opravdu nefalšovaně emotivní moment nastane až v závěru, kdy poznáme i majitele ostatních vedlejších postav, byť krátce. A hned po něm následuje naopak nejzábavnější moment, v němž hraje roli potetované prase (takhle měl vypadat celý film). A český dabing je velmi dobrý. Plusové body si přičtěte, pokud máte slabost pro malá heboučká zvířátka se spoustou chlupů a s roztomilými čumáčky.
P.S. Snímek do kin doprovází krátký předfilm s Mimoni, kteří tentokrát zápolí se zahradnickým náčiním.