Na začátku tudíž vidíme královnu Ravennu (Charlize Theron) a její sestru Freyu (Emily Blunt), která si po tragické smrti svého dítěte osvojí nadpřirozené schopnosti a udělá jedinou možnou věc – odstěhuje se od Ravenny někam na sever, kde začne vládnout coby Ledová královna, a začne unášet děti od jejich rodičů, protože „láska je jen iluze, samá lež a klam“. Tyto děti pak nechává trénovat na elitní válečníky ve snaze vybudovat z nich armádu.Po několika letech děti dospějí mimo jiné do lovce Erika (Hemsworth) a lučištnice Sáry (Jessica Chastain), kteří se milují, ale nesmějí to dát najevo, protože Freya lásku zakázala. Pak jsou však přistiženi v intimní chvilce, načež královna za trest Sáru zabije a Erika vyžene.
Pak je skok o sedm let později, během něhož se jakoby odehraje celý děj Sněhurky a lovce (což je naznačeno jednou krátkou větou) a zbytek se odehrává už dávno poté, kdy je královna Ravenna mrtvá a Sněhurka si spokojeně vládne (Kristen Stewart se v celém filmu neobjeví). V tu chvíli se konečně dostaneme k ději, který se točí zejména kolem zmizelého kouzelného zrcadla a milostných pletek nejen hlavního hrdiny.
Na adresu filmu Chris Hemsworth poznamenal: „Sněhurka a lovec byl skvělý film, ale byl možná až moc vážný a ponurý. Mně víc vyhovují odlehčenější příběhy opepřené humorem a přesně tím se Lovec od svého předchůdce odlišuje“.Realita je taková, že snímek má úplně stejně vážnou a temnou atmosféru jako Sněhurka a lovec, ale jako pěst na oko do něj přibyli dva polo-komičtí a polo-trapní trpaslíci (Nick Frost a Rob Brydon), kteří dvě třetiny filmu hlavního hrdinu doprovázejí na každém kroku, aniž by k tomu existoval nějaký závažný důvod, a přivádějí ho do různých svízelných situací, případně dělají primitivní žerty. A po čase se ke družině připojí ještě další dvě trpaslice, protože zřejmě dvakrát víc trpaslíků = dvakrát víc humoru.
Takže když se v jednu chvíli objeví na scéně tajemná zahalená postava, která zatraceně dobře střílí z luku, tak není pochyb o tom, o koho by se mohlo jednat. Nebo když je hlavní hrdina postřelen, tak z důvodu několika předtím řečených a učiněných věcí snad nikoho nemůže napadnout, že by se jednalo o ránu smrtelnou, ačkoli to tak má vypadat. Zoufalá nefunkčnost číší i ze závěrečného odhalení, v němž se jistá postava přizná k vraždě asi o dvě minuty dřív, než by bylo záhodno, a celé ty dvě minuty na to nikdo nereaguje, dokud dotyčná postava ono přiznání nezopakuje (nicméně diváci celou dobu přinejmenším tuší, což pak výsledný šok dost podstatně zmírňuje a ubírá to té scéně na dramatičnosti). Například.
Jsou filmy, u nichž vůbec netušíte, co se bude odehrávat v jejich příštích vteřinách. Pak jsou filmy předvídatelné. A pak jsou filmy jako Lovec: Zimní válka, který by třeba ani předvídatelný být nemusel, kdyby každou chvíli zbrkle a hloupě neprozradil nějakou zásadní informaci, kvůli níž odhalíte příběhové zvraty a pointy třeba i o několik minut dřív, než byste měli. Nejhorší je, že tyto pointy jsou pak prezentovány jako nějaká úžasná nečekaná překvapení, což je místy na hranici směšnosti.
Takže když se v jednu chvíli objeví na scéně tajemná zahalená postava, která zatraceně dobře střílí z luku, tak není pochyb o tom, o koho by se mohlo jednat. Nebo když je hlavní hrdina postřelen, tak z důvodu několika předtím řečených a učiněných věcí snad nikoho nemůže napadnout, že by se jednalo o ránu smrtelnou, ačkoli to tak má vypadat. Zoufalá nefunkčnost číší i ze závěrečného odhalení, v němž se jistá postava přizná k vraždě asi o dvě minuty dřív, než by bylo záhodno, a celé ty dvě minuty na to nikdo nereaguje, dokud dotyčná postava ono přiznání nezopakuje (nicméně diváci celou dobu přinejmenším tuší, což pak výsledný šok dost podstatně zmírňuje a ubírá to té scéně na dramatičnosti). Například.Jinak je to ale docela prima podívaná se sympatickým a uvážlivě obsazeným ústředním párem (ona je křehká a sexy, ale zároveň drsná a od rány, on zas není nějaký neporazitelný namakanec, nýbrž naopak sám dost často dostává nakládačku), s několika jakžtakž snesitelnými vedlejšími komickými figurkami a se dvěma královnami, z nichž jedna je zmítána traumatem a druhá komplexy. Emily Blunt sice již v minulosti ukázala, že je přesvědčivou akční hrdinkou a dobrou volbou pro režiséry romantických komedií, ale na roli zlé královny se nehodí, protože neumí působit dostatečně zákeřně, hrozivě a nepřátelsky. Oproti ní si Charlize Theron svou podlou panovnici vyloženě labužnicky užívá a krade si pro sebe každou scénu, takže když jsou ty dvě spolu v záběru, tak je jasně vidět, kdo v tu chvíli tahá pilku.
Vizuálně je na tom Lovec: Zimní válka zhruba na stejné úrovni jako jeho předchůdce a je tím pádem na co se dívat (hezké kontrasty zlaté a stříbrné). Technicky je zdařilý, akorát místy trpí problémy s návazností (krvavá rána mizí a zase se objevuje a podobné blbosti), které jsou místy tak očividné, že na sebe zbytečně strhávají divákovu pozornost a odpoutávají od děje. Film má celkem tempo, akce je slušná (leč místy nepřehledná), hudba Jamese Newtona Howarda je velmi průměrná, ale tepe dostatečně dynamicky. Nakonec je však o něco horší než Sněhurka a lovec, nicméně je to z velké části způsobeno tím, že stupidně dopředu upozorňuje na to, jaké karty má schované v rukávu.
Vizuálně je na tom Lovec: Zimní válka zhruba na stejné úrovni jako jeho předchůdce a je tím pádem na co se dívat (hezké kontrasty zlaté a stříbrné). Technicky je zdařilý, akorát místy trpí problémy s návazností (krvavá rána mizí a zase se objevuje a podobné blbosti), které jsou místy tak očividné, že na sebe zbytečně strhávají divákovu pozornost a odpoutávají od děje. Film má celkem tempo, akce je slušná (leč místy nepřehledná), hudba Jamese Newtona Howarda je velmi průměrná, ale tepe dostatečně dynamicky. Nakonec je však o něco horší než Sněhurka a lovec, nicméně je to z velké části způsobeno tím, že stupidně dopředu upozorňuje na to, jaké karty má schované v rukávu.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
