Sicario: Nájemný vrah je westernový thriller, v případě kterého se navzdory uplynulé době od uvedení v kinech nesluší příliš prozrazovat ze zápletky, jejího vývoje a zvratů. (Naše kinorecenze se zhodnocením hereckých výkonů, hudby, kamery apod. je k přečtení zde.) Napětí dosahuje zvolenou formální strategií, kdy až na dvě výslechové scény a změnu hlediska v závěrečném aktu omezuje vyprávění na ústřední postavu, které se nedostává dostatek informací. Ocitá se v novém prostředí, jehož pravidla nezná, a poznává postavy, jejichž minulost je nejasná. Vysoce nekomunikativní vyprávění je napínavé a znepokojivé právě tím, jak nás ponouká ptát se po věcech, na které dlouhodobě odpírá odpovědi.Zapojením osvědčených thrillerových postupů (víme skoro stejně málo jako protagonistka) film umně skrývá nejenom cíle ostatních postav, ale i to, že pracuje s odlišnými žánrovými vzorci, které není radno naznačovat. Snad lze prozradit jenom tolik, že souvisí s jedním v době Nového, Nového Hollywoodu hojně citovaným klasickým titulem westernového žánru. Western je něčím, co Sicario: Nájemný vrah s ohledem na stylistické postupy a témata aktualizuje. Časté jsou nadhledy krajiny, vůbec situování dění do mexicko-amerického pohraničí sehrává důležitou úlohu. Stěžejním tématem je vedle střetu morálního idealismu s cynickým pragmatismem, vyjádřeného skrze styl i svícením (postupné noření do tmy), i nastolení nového řádu nahrazením toho starého.
Napojení vyprávění na žánr thrilleru (omezení, nekomunikativnost) a styl a význam na western (snímání krajiny, změna společenského uspořádání) je organicky propojeno, protože odpovídá hlavnímu argumentu ohledně společenské problematiky a jejího řešení. Některé závěr, ke kterému snímek dospěje, může vést k odsouzení celku jakožto pouhého cvičení v nihilismu. Další mohou s ohledem na podřízenost složek onomu vyznění na filmu kritizovat jeho manipulativnost, když jsme napojeni na protagonistku, abychom spolu s ní dospěli k deziluzi. Takové výtky by ale redukovaly komplexnost argumentu, kdy je složitá problematika drogových kartelů ve výsledku zprostředkována z několika perspektiv, přičemž je ponecháno na divákovi/divačce, ke které se přikloní. (MS: 9/10)
BLU-RAY:
Blu-ray Sicario: Nájemný vrah vznikl v lokálním authoringu, což znamená jeho kompletní lokalizaci: od obalu přes menu až k bonusům (a samozřejmě film, u kterého je vedle originálního znění dále na výběr pouze český dabing a/či titulky). Prvním příjemným překvapením je menu, které není statické, jak se poslední dobou stalo zvykem, ale animované (stylově s ohledem na grafický design obalu krabičky) a podkreslené hudbou ze snímku. Druhým příjemným překvapením je přítomnost všech bonusů - vybavených navíc kvalitními českými titulky! - ze zahraniční edice. Dalším překvapením, ale tentokrát negativním, je nejenom absence Dolby Atmos, ale především fakt, že dabingová stopa má vyšší datový tok než původní znění. Kdo oželí překlad a přídavný materiál, může ze zahraničí v nejvyšší dostupné kvalitě objednávat 4K Ultra HD verzi. 
OBRAZ A ZVUK:
Sicario: Nájemný vrah svou audiovizuální syrovostí připomíná realistické thrillery Michaela Manna, a to hlavně použitím digitální kamery, která vytváří pozoruhodný paradokumentární look skvěle dokreslující krutý a nelítostný svět americko-mexického pohraničí. Obrazový přepis tyto kvality potom vyzdvihuje na vysokou úroveň s krystalicky čistým obrazem, který vynikne i v tmavších pasážích. Nejvíce přitom kamera častého oscarového nominanta Rogera Deakinse, který ji často obaluje do nažloutlých filtrů, vynikne při bezdějovém snímání prašné mexické krajiny nebo při kontaktních a vysoce realistických přestřelkách, kde naplno souzní s imerzivní zvukovou složkou (zejména akce na dálnici je audiovizuálním vrcholem filmu). Neztratí se však ani komornější scény, v nichž si jde všimnout spousty obrazových detailů, na které někdy není ani radost pohledět (dekapitovaná těla na ulici). Pomyslnou lahůdkou je poté několikaminutová scéna zátahu v závěru filmu, která naplno využívá kamery s nočním viděním a svým vzezřením se tak přibližuje žánru found footage. Velmi povedená vsuvka.
Jak už bylo zmíněno, zvuková stopa je nedílnou součástí filmu, bez níž by atmosféra a napětí fungovalo jen částečně. Ať už jde o ambientní dunění soundtracku Johana Johanssona nebo realistický zvukový mix, vždy vytváří potřebnou kulisu pro temně laděný příběh, vždy jde o důležité komponenty stylistické stránky filmu. Již zmiňovaná scéna na dálnici se svou vtahující zvukovou kulisou přibližuje třeba závěrečné přestřelce z Mannova krimi Miami Vice, kde stejně jako zde kombinace zvuků různých zbraní, ruchů a efektů prostředí vytváří strhující kakofonii. O to více zamrzí, že na českou lokalizaci nedorazil Dolby Atmos ze zahraničí, ale pouze pětikanálový DTS-HD Master Audio. Podivuhodným krokem distributora je také fakt, že zvuk má vyšší datový tok v českém dabingu než v originální zvukové stopě. (BM: 9/10)
BONUSY:
Čtyři tematické dokumenty se mohou zdát jako nepříliš bohatá bonusová výbava, ale její zhlédnutí zabere skoro hodinu (dobře, mírně přes 51 minut), čímž se disk s ohledem na obecnou tendenci zanedbávání přídavných materiálů řadí mezi nadprůměr. Nutno dodat, že nejenom kvantitou (celkovou délkou), ale i kvalitou, ačkoliv je třeba usměrnit očekávání: probráno je vše podstatné (obsazení, kamera, výprava, hudba), ale vždy v návaznosti na konkrétní společenskou problematiku.
Kdyby to někomu nebylo jasné, Bitevní zóna (13:45 min.) jakožto první dokument v řadě začíná varováním, že vzhledem k explicitnosti obsahu záznamu skutečných násilných činů není určen pro každého. Scenárista Taylor Sheridan jako hlavní "mluvící hlava" (vedle například reportérky) zdůrazňuje autenticitu snímku a na ni navázané otázky ohledně provázanosti organizovaného zločinu a jeho dopadu na ostatní, ať již jde o povídání o skutečném tunelu k pašování i převodu nelegálních migrantů či o vyprávění o mladém klukovi s mizernými vyhlídkami. Ve featurettu Bluntová, Brolin a Benicio vytvářejí postavy (14:35 min.) se ke slovu dostane zejména ústřední trojice, která spolu se scenáristou, producentkou a v menší míře i s režisérem prozradí o přístupu k postavám s ohledem na témata snímkem otevřená. Dozvídáme se například, proč je ústřední postavou žena, proč jiná postava volí přístup "účel světí prostředky" apod.
Po dokumentech o vzniku a obsazení se dva "zbývající" věnují vybraným prvkům stylu (hudbě, resp. kameře a svícení). Ve featurettu Pulz z pouště (6:19 min.) skladatel Jóhann Jóhannsson prozradí nejenom to, že se k projektu dostal díky svým solo nahrávkám, ale i to, že pro film složil dva hlavní motivy - jeden napínavý, související s protagonistkou, druhý melancholický, související s místem dění, tj. pohraničím a pouští. Nejdelší a nejlepší z oné čtveřice je Vizuální design (16:46 min.), ve kterém kameraman Roger Deakins mluví o tom, jak se inspiroval mexickými fotografiemi Alexe Webba z 80. let co do barevného podání prostředí a jak se od režisérem požadované realističnosti odklonil při práci se svícením pro vyjádření přechodu mezi světlou a temnou stránkou člověka. (MS: 7/10)
Sicario: Nájemný vrah je jedním z nejlepších žánrových filmů, které byly v loňském roce uvedeny do kinodistribuce. Na modrém disku neztrácí nic ze své působivosti. Napětí vytváří převážným omezením vyprávění na ženskou postavu a nekomunikativností co do poskytovaných informací. K ideologickému argumentu dospívá změnami hlediska na vedlejší mužské postavy (konfrontující morálku protagonistky) a žánrovým revizionismem (kombinací zakukleného revenge thrilleru a westernu). Blu-ray vzniklý v lokálním authoringu však ve srovnání se zahraniční edicí ztrácí co do vyrovnanosti obrazového přepisu a kvalit toho zvukového (absence Dolby Atmos, vyšší datový tok namísto originálního znění u dabingu). Necelá hodina nadprůměrných bonusů zůstala, jenom nepotěší ty, kdo by se raději více dozvěděli o estetické a méně o významové stránce věci. Navzdory mírnému zklamání doporučujeme ke koupi, protože stále jde o po všech stránkách nadprůměrný disk s výborným filmem. (MS: 8/10)
