Co je rozhodně nejzajímavější a stojí za zmínku, je fakt, že událost, kdy zemětřesení a sesuv půdy do fjordu Geiranger vyvolá 80 metrů vysokou vlnu tsunami, je podle expertů prakticky nevyhnutelná. Tudíž k ní dojde, jen se neví kdy. Dění této katastrofy zde sledujeme převážně z pohledu geologa Kristiana (Kristoffer Joner) a jeho rodiny, kteří mají při zaznění varovného alarmu pouhých 10 minut na útěk do kopců nad nimi.Provedením katastrofy se i tento severský kousek může vyrovnat své západní konkurenci, ovšem na rozdíl od ní nesází plně na oblibu lidí v sledování destrukce a na plátně ji můžete vidět pouze chvíli. Bohužel veškerá akce a řítící se vlna na město plné nebohých obyvatel nejsou provedeny nijak objevně a v katastrofickém žánru zkrátka nemůžete čekat kdejakou novotu.
Vlastně si zopakujete vše, co jste již viděli v jiných filmech, ale s poměrně slušnou atmosférou. Dokonce i hledání členů rodiny po vlně tsunami jsme již viděli silněji provedené v Nic nás nerozdělí a jedinou věcí, která byla Nory přidána, je nezáživných 45 minut na začátku. V těch se prakticky nic neděje, a přestože je pochopitelný úmysl seznámení diváka s postavami, mohla tato pasáž být lehce kratší. Protože v příběhu, kde osud většiny postav končí rychlou smrtí, není nutné poznat i souseda ústřední rodiny a tak dále...Co se však rozhodně zdařilo, je uvěřitelnost dění a slušné výkony herců, v nichž Vlna vychází jako opravdu drsné kvalitní drama, což je něco, co často o amerických filmech tohoto ražení říci nejde. Je tedy chvalitebná snaha zakomponovat více i psychologii postav, než nechat je jednoduše bojovat s živly všeho druhu, ale i tady by měla panovat určitá vyváženost.
Dalším nehezkým úkazem je pak klasická předvídatelnost a ze strany scénáře snad ani žádná snaha o překvapení diváka čímkoliv inovativním. A i přes vcelku nudný začátek je jeho pozitivum alespoň větší sblížení se s hlavními postavami, které umožňuje průběžný rozvoj jejich charakterů. Opravdu slušní jsou i herci v hlavních rolích a nikdo z nich není iritující a nepříjemný natolik, abyste mu přáli špatný osud.Ve finále se tedy jedná o opravdu slušnou podívanou, kterou jsem upřímně v tomto žánru od Norů ani nečekal, ale stále bohužel v konkurenci svých předchůdců dopadá jako lepší průměr. Pokud byste se tedy Vlnu rozhodli vynechat, o nic důležitého nepřijdete, ale ani v opačné situaci nebudete litovat.
