Do kin zamířil další z letos očekávaných filmů oscarové sezóny, kterým je životopisná Joy, v níž David O. Russell opět spojil síly se svými hereckými oblíbenci. Povedlo se téhle opakované spolupráci uspět?
Sám za sebe mohu říct, že zatím jsem byl s filmy
Davida O. Russella vždy velmi spokojen - tedy až do letošního roku, kdy jsem viděl se zpožděním uvedené
Accidental Love a také
Joy. Ta totiž patřila k velmi očekávaným filmům a předpokládal jsem tedy i určitou kvalitu, kterou mám s režisérem spojenou, a stejně tak výkony od herců, kteří se již mnohokrát osvědčili. Nakonec se mi dostalo pouze polovičního výsledku.
![Robert De Niro, Bradley Cooper, Jennifer Lawrence ve filmu Joy / Joy](/img/48559.jpg)
I když může samotné téma filmu vyznívat silně nezáživně ("příběh ženy, která vynalezla mop"), zajímalo mě, jak se s ním režisér vypořádá.
Joy však jen neobjevně kopíruje šablonu životopisných filmů o lidech, kteří nejsou zrovna známí a jejich životní příběh není dostatečně zajímavý na dvouhodinovou stopáž. Nulové napětí či dějová gradace a zvraty, velká snaha o hraní na emoce a taktéž přílišná snaha o vytvoření portrétu emancipované ženy. Nakonec zde jako jediné lákadlo fungují jen herci.
Leccos zlepšuje schopnost režiséra vytvořit velmi přívětivou atmosféru, která trochu zahlazuje větší nedostatky, což se dá řici také o velmi slušné kameře, za kterou při natáčení stál
Linus Sandgren. Ne však moc.
![Jennifer Lawrence ve filmu Joy / Joy](/img/48563.jpg)
A jako neposlední je tu herecké obsazení. Upřímně mě mrzí, že tu dochází k neustále opakované recyklaci herců, což se dá vyložit jen jako snaha ukrást si více publicity a případné nominace za výkony. Ani to tu však nevyšlo úplně na sto procent. Prostor je z většiny logicky dán oscarové
Jennifer Lawrence, ovšem stejně kvalitní
Cooper a
De Niro nemají zrovna mnoho příležitostí svůj um předvést a vlastně jim ani jejich minipříběhy nedávají žádné emocionálnější scény, kde by se jejich kvalita dala skutečně využít.
A při zmínce
Jennifer musím říci, že ani ona mne úplně nenadchla. Patří sice mezi mé oblíbené herečky, ovšem poslední dobou začínám mít pocit, že dokáže hrát skoro jen pološílené role (
Terapie láskou,
Špinavý trik), ve kterých může hodně a hystericky křičet. Čímž nechci říci, že nezvládá jiné emocionální roviny, ale přijde mi, že jí
David O. Russell dává pořád podobné a povahou až totožné role.
![Jennifer Lawrence, Bradley Cooper ve filmu Joy / Joy](/img/48562.jpg)
K příběhu ještě stojí za zmínku to, že život Joy Mangano rozhodně byl na jejích kariérních začátcích těžký, ale dle mého se nehodí do filmu. Sice nabízel pár opravdu dobrých momentů a nápadů, ale z velké míry se tu utvořila hluchá místa, která diváka nudí a s délkou filmu to nemůže utáhnout ani herecká hvězda této velikosti. Absence vtipu, na který jsem z předchozí tvorby tohoto dua zvyklý, také není nijak nápomocná.
Mdle natočený příběh
Joy by se tedy dal shrnout jednou větou. A tou je, že toto tvůrčí trio podruhé selhalo přeskočit vysoko postavěnou laťku od
Terapie láskou, která však snad nezůstane navždycky nepřekonanou - brzy se budeme moci radovat z něčeho lepšího, aby se na tohle zklamání dalo zapomenout. David O. Russell ale bude do budoucna muset svou šablonu trochu oživit, protože již potřetí v podstatě natočil jeden a ten stejný film.
Originální trailer filmu Joy