„Lída Baarová je film, který mi hodil rukavici a já ji zvednul. Pokusil jsem se tímto snímkem posunout ve své práci zase o krok dál. A byl to ten nejtěžší krok v mém životě,“ říká o své práci na filmu režisér Filip Renč. Nakonec to budou ale zase diváci, kteří rozhodnou o tom, kam se Renč posunul. Synopse příběhu je předpokládám notoricky známá, proto ji poněkud zjednoduším… Česká herečka Lída Baarová je v roce 1934 pozvána do berlínských filmových ateliérů Babelsberg, považovaných za evropský Hollywood. Okouzlí i davy fanoušků v celém Německu, tisk ji vynese na titulní strany jako jednu z nejkrásnějších žen Evropy. Užívá si slávy i náklonnosti Gustava Fröhlicha, tehdejšího idolu všech německých žen. Poznává Goebbelse, který vtahuje Baarovou do svých „ďábelských“ sítí.Chce se kvůli Lídě vzdát rodiny, kariéry, Říše. Baarová odmítne nabídku na dlouhodobé angažmá v Hollywoodu, zůstane v Berlíně a nové lásce nezvladatelně propadne. Zásadní otázku, zda je možné milovat zločince, si bude klást až za pár let a pak po celý zbytek života. Když skončí válka, vrací se plná nadějí do Prahy. Zde se však setká jen s výsměchem a ponížením. To pravé peklo ji ale teprve čeká…
Filip Renč se do svého vysněného tématu pustil obklopen kvalitními spolupracovníky. Scénář mu napsal Ivan Hubač, se kterým společně vrátili na obrazovky seriál Sanitka. K tomu si dovolím malou vsuvku. Filip Renč, stejně jako mnoho jeho předchůdců i následovníků, dokázal rozvířit vody mezi recenzenty a diváky – právě Sanitkou. Zatímco recenzenti házeli hnůj ne vidlemi, ale bagrem, divácká obec byla spokojená a Česká televize si relativně mnula ruce nad sledovaností. Samozřejmě, že pro nejmladší generaci byl seriál propadákem, ale ve srovnání s naprosto příšerným pokračováním Nemocnice na kraji města, které nemělo ani stín ze své původní atraktivity / kvality, je na tom Sanitka pořád lépe.
Ono se strašně těžko vstupuje do stejné vody dvakrát. A zvláště tehdy, když v totalitních dobách měly zmíněné seriály jiskru něčeho nového neokoukaného. Dnešní diváci už nebudou skákat metr dvacet jenom proto, že přichází dílo z atraktivního prostředí, plné mezilidských vztahů (nebo ano?). Já ale tvrdím, že Renč pro novou Sanitku udělal, co mohl a nebyl to špatný seriál na to, že to byl jeho vůbec první. Rozhodně jsou nesrovnatelně horší „díla“, která přes zjevnou nekvalitu trhají rekordy ve sledovanosti, a to mi přijde daleko víc alarmující. Když to shrnu, Renč si rozhodně nezaslouží, aby nad ním někdo lámal hůl kvůli jednomu spornému seriálu. 
Teď tedy bude mít možnost ukázat se opět na velkém plátně, kam přichází s Lídou Baarovou. Kameru při natáčení vedl stejně jako u zmíněné Sanitky Petr Hojda a už z trailerů je vidět dobrá práce s obrazem. Jako jednu z dominant filmu vidím, respektive slyším hudbu Ondřeje Soukupa, jehož práci jsme mohli chválit v mnoha dalších filmech (Kolja, Vratné láhve, Tmavomodrý svět). Osobně se na film docela těším a je mi sympatické, že Renč netvrdí, že jde o biografii. Sám předkládá, že jím vyprávěný příběh je zcela v jeho autorské licenci, tudíž nemá smysl hledat paralely mezi ním a další verzí Baarové, která pod režijním vedením Heleny Třeštíkové a názvem Zkáza krásou (původní verze měla premiéru v roce 1995) vstoupila do kin 7. ledna 2016.
Renčova Baarová vstoupí do kin o čtrnáct dní později. Výše jsem zmínil Renčův souboj s kritiky ohledně seriálové Sanitky. Také proto, že řada těch kolegů novinářů, kteří měli možnost nahlédnout do scénáře Baarové, se obává plytkosti, místy přehnaného dramatizování a až směšného patosu. Já jsem scénář neviděl, proto si počkám na premiéru a dovolím si poznámku. Například dnes už „pamětnická“ komedie s Nárožným, Janžurovou a Bydžovskou „Ten svetr si nesvlíkej“ patří tradičně k oblíbeným televizním komediím. Přitom tento scénář je neskutečně plytký, místy až neveselý (na komedii) a trapný. Přesto s ním obsazení udělali zázraky. Ve filmovém světě více než kde jinde platí, že předpokládat lze všechno, ale s určitostí nic. Divák rozhoduje živelně, nečekaně a jasně. A záleží na něm (na nich) jestli tentokrát Renčovi uvěří jeho vizi.Řada českých a německých herců bude znovu nové generaci představovat příběh ženy, která okusila to, co už se žádné české herečce nepodařilo. Nekonečnou slávu a možnosti, ale zároveň pád snad hlouběji, než je pomyslné dno. Dramatický a tragický osud, který si zavinila možná svou naivitou, možná vypočítavostí, ale rozhodně za své volby zaplatila. Klára Issová, Simona Stašová, Gedeon Burkhard, Karl Markovics, Martin Huba, Lenka Vlasáková, Pavel Kříž – ti a další jména jsou zárukou, že na plátně bude něco k vidění. Paradoxně mě osobně nejvíce vadí představitelka hlavní role Táňa Pauhofová, která na mě v trailerech působí nepřesvědčivě. Nicméně i jí dám šanci. A tenhle nový příběh si nechám vyprávět s očekáváním.
