Děj je velmi volně inspirován stejnojmennou goticky – hororovou povídkou spisovatele Michala Hvoreckého, jež je částečně podložena skutečnými událostmi, kdy se krátce po skončení první světové války v roce 1918 představitelé Bratislavy rozhodli prohlásit ji nezávislým městem, které pojmenovali na počest tehdejšího amerického prezidenta Woodrowa Wilsona jednoduše Wilsonov (nicméně hned roku 1919 se Bratislava stala součástí Československa). Povídka je pak o tom, že ve Wilsonově začne řádit neznámý vrah/bestie, tudíž je zavolán na pomoc americký detektiv Aaron Food (ve filmu ho hraje Jiří Macháček).Filmaři však vážně míněnou a atmosférickou povídku přetvořili v parodii na gotické horory (nebo na co vlastně), do níž přidělali jednak romantickou linii mezi policejním čekatelem a mladou Židovkou (Vojta Dyk a Táňa Pauhofová), celou řadu vtipů na téma negři a Židi a dále zápletku točící se kolem toho, že starosta Wilsonova (Richard Stanke) chce město připojit k USA coby jejich 49. stát (tehdy měly USA jen 48 států).
Těžko říct, co se v průběhu natáčení semlelo, že finálním produktem je tak příšerný paskvil. Když režisér Tomáš Mašín natočil před šesti lety působivé a poměrně povedené 3 sezóny v pekle, tak by tehdy asi nikoho nenapadlo, že jeho další snímek dopadne takhle. Scénáře Marka Epsteina zas sice nelze ani vzdáleně nazývat skvostnými, ale něco tak strašného jako Wilsonov dosud nezplodil (za předpokladu, že výsledná podoba filmu alespoň trochu odpovídá scénáři). Celková odbytost projektu (vyjma působivé výpravy a jiných production values) vyvolává dojem, jakoby tvůrci film natočili čistě jen kvůli penězům a bylo jim úplně jedno, co z toho nakonec vyleze. Z jak úplně jiného světa pak působí jejich často opakovaná vyjádření, že Wilsonov se snaží připomínat staré parodické krimi komedie jako Adéla ještě nevečeřela. Pokud Wilsonov něco připomíná, tak jedině snad o dost horší variaci na Mazaného Filipa kříženého s Kameňákem, který Adélu vyhulil a měl po ní dost špatný trip.Tím nechci říct, že nemůže existovat dobrý film, který bude obsahovat kupříkladu rasistické nebo sexistické vtipy. Jistě může (Borat, Diktátor…), ale musí být dobře natočený, dobře zahraný a ty vtipy musí být dobře napsané, přičemž Wilsonov nesplňuje ani jedno, a o to víc to pak bolí. Wilsonov dokonce ani většinou neobsahuje ony vtipy – on totiž obsahuje jen pointy těch vtipů, které pak, absolutně vytržené z kontextu, výrazně ztrácejí na smyslu i na vtipnosti.
Asi nejlépe vystihuje celkovou atmosféru filmu tato scénka: Macháček a Dyk jsou znenadání zavoláni k případu Židovky (Pauhofová), kterou údajně posedl démon. Dorazí na místo a spatří dotyčnou ženu, jak se kroutí v křečích, různě sebou škube, teče jí pěna z pusy a vykřikuje „Pode! Pode! Pode!“. Macháček okamžitě usoudí, že jde o typické příznaky posednutí jakýmsi babylónským démonem a složí dohromady obří nástavec na vrták vyrobený z kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus (!), a který nosí pro podobné případy neustále u sebe (vrták i nástavec) v objemné truhlici. Pak řekne, že je třeba posedlé přetnout míchu, načež jí začne vrtákem vrtat do břicha (!). Než k tomu však dojde, tak se ukáže, že žena ve skutečnosti posedlá nebyla, celou dobu se jen snažila říct „Podejte mi prosím vodu!“ a zmítala sebou proto, že měla halucinace, neb se předávkovala prášky, které jí doktor předepsal na předovulační agresivitu (!).Těžko si to lze vysvětlit jinak, než že tvůrci filmu mají úplně pomýlený smysl pro humor, který je mi naprosto cizí, nebo že ten humor jednoduše odflákli a něčím ty dialogy prostě zaplnili, aby se neřeklo. Přitom naprostá většina jejich „humoru“ je v lepším případě nevtipně dadaistická a nesmyslná, v horším případě urážlivá, avšak v každém případě primitivní a mnohdy také ohromně WTF. Viz také:
- Američan Food mluví plynule dokonalou češtinou, protože prý měl českou kojnou. Na břiše má vytetovaný velký nápis „God Bless“, jehož smysl mi ušel. Legitimuje se jako agent FBI, přičemž v té době ještě FBI neexistovala. A do Wilsonova dorazí v doprovodu černošského sluhy, kterého „koupil na nádraží ve Vídni, protože v USA už dneska slušnýho negra neseženeš.“
- Zápletka týkající se onoho vraždění je totálně nesmyslná a nepochopitelná (zdá se, že Epstein skutečně neumí napsat smysluplnou kriminální zápletku, viz též Ve stínu a Pohádkář).
- V celém filmu se vyskytují téměř výhradně současné americké vlajky s padesáti hvězdičkami.
- Foodova historka o holičce, která podřezávala své zákazníky, protože předtím třicet let strouhala jablka a od té doby nesnesla pohled na ohryzek.
- Zaměstnanec pitevny jménem Mitt, který se hrdinům představí větou „Mitt, ke smrti nit.“
- Velmi podezřelé střídání dnů a nocí.
- Místa činu, jež na mapě tvoří pravidelný šestiúhelník, které ovšem Food spojí do tvaru židovské hvězdy (a nazývá ji pentagramem), přičemž uprostřed se samozřejmě nachází co? No přece vrahův tajný úkryt.
- Scéna, v níž kolem Fooda projde na wilsonovském náměstí pasáček s vepři, načež Food zahlásí: „Podělaná díra. Tady by se srazil pinďour každýmu.“
- Scéna, v níž Food vleze do hospody, poručí si panáka a ukáže na svého černošského otroka se slovy: „Jemu nalej taky, ať ví, jak se moh mít, kdyby se narodil bílej.“
- Scéna, v níž jeden ze záporáků zmizí z divadelního jeviště velkým propadlem, načež Food při pohledu na propadlo udiveně řekne: „Černá díra.“
- Scéna, v níž někdo náhodou ustřelí zmenšenému modelu Sochy svobody pochodeň tak, že zbylý pahýl velmi věrně připomíná ruku se vztyčeným prostředníčkem.
- Scéna, v níž Food v pitevně zabité dívce nejprve důkladně prohněte ňadra, pak jí vrazí ruku do rozkroku a za doprovodu mlaskavých zvuků prohlásí: „Všechny orgány má na svým místě.“
Problém je v tom, že podobných věcí jsou ve Wilsonově tuny. Vtipné nejsou, smysl nedávají a srovnávat je s Adéla ještě nevečeřela je urážkou Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečky. Analýza toho, co všechno je ve filmu špatně, by byla dost možná delší než původní Hvoreckého předloha. Snímek působí dojmem, jako by od začátku vznikal s tím, že českým divákům to stejně bude jedno, jestli bude kvalitní, protože nakonec stejně schroustají všechno, protože už mají ze všech těch špatných českých komedií snížený práh bolesti a hodnotící laťku někde hodně nízko, a ti nejotupělejší se tomu možná i ze srdce zasmějí a ještě pak film budou hájit v diskuzních fórech před zlými a nepřejícími kritiky a recenzenty. Ocenit tak lze opravdu jen dobovou výpravu a to, jak film vizuálně vypadá (což je ale dáno rozpočtem, nikoli schopnostmi tvůrců) a celkem energickou tepající hudbu, která připomíná soundtrack Hanse Zimmera ze Sherlocka Holmese. Zbytek je bohužel k uzoufání.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
