Bojovník (nebo také pro znalce shinobi) Goemon je takový japonský Robin Hood. V dětství si prožil obrovské trauma, které předurčilo jeho životní cestu. Zocelil se, bojoval, naučil se zabíjet a je v tom nejlepší. Mohl se vydat za úspěchem, on dnes místo toho okrádá bohaté a dává chudým. Nechtěně se však zaplete do soupeření mezi šlechtici. Ve chvíli, kdy hází davu ukradené peníze, dostane se mu do ruky tajemná modrá skříňka. Nejprve ji zahodí, když se k němu ale znovu vrací, dostane se Goemon do hry na život a na smrt. A Robin Hood opouští svou roli a odchází se mstít. Režisér Kazuaki Kiriya zaujal už svým snímkem Casshern. Autorský rukopis je u Goemona znát, příběh bohužel trochu pokulhává. Občas je trochu problém vyznat se ve všech jménech, kterých je opravdu hodně, dějová linka je sama o sobě trochu naivní a nevypráví nám nic nového. Kdyby postav ubylo, mohli bychom se o nich víc dozvědět, protože takhle jejich potenciál zůstal nevyužit. Kiriya bohužel s tím, jak ubral na temnotě snímku, ztratil také něco na působivosti. To, jak je film poskládán, způsobuje zbytečnou nepřehlednost a zpomaluje tempo, což je velká škoda. Scény jsou do efektivního a megalomanského kabátu zabaleny velmi důmyslně a často je to pastva pro oči, bohužel ne všechno zachraňují barvy a digitalizace a někdy je jich moc a působí až příliš pompézně. Film v některých pasážích připomíná intro počítačové hry, ale vzhledem k délce tenhle audiovizuální koncert po čase poněkud ztrácí na své působivosti. Přesto však mnoho scén za zmínku stojí - například bitva na lodi uchvátí i náročnějšího milovníka filmu. Nutno říct, že ač by to divák v první chvíli nečekal, Ishikawa Goemon je člověk opravdu vtipný a ubírá snímku tu zbytečnou vážnost, které se japonští tvůrci často drží. Je dobře, když se trochu odlehčí a jemu se to daří bezvadně. Také hudba výborně podtrhuje celkovou atmosféru. Občas je jí možná víc než bylo nutné, ale stejně tak je to u obrazové stránky filmu, a proto to nepůsobí nijak nepatřičně. A herci? Ti jsou skvělí. Yosuke Eguchi (Děti temnoty) je sympatický a přirozený, hercovo obrovské charisma postavu posunuje mnohem výš, než kde by podle scénáře skončila. Ryoko Hirosue (Himitsu, Okuribito, Mr. Brain) jako Chacha je rozkošná, milá a půvabná, což ovšem u ní snad nikoho nepřekvapí. Výborně hráli i Takao Osawa (Ichi, Harufuwei) roli Saiza zahrál taky výborně a na záporáka se prostě hodil. Za zmínku stojí ještě Susumu Terajima (Gururi no koto, Achilles a želva, Nafukovací panna). Chyba je v tom, že těch moudrých patetických výlevů o cti se ve filmu objevuje víc, než by divák chtěl. Na druhé straně to k japonskému filmu nepopiratelně patří a jejich milovníci si jistě přijdou na své. A naopak ti, kteří preferují souboje, by jich zase možná uvítali o něco víc. Pokud nemáte rádi anime, japonské filmy a jejich atmosféru, ten známý smysl pro povinnost a čest, který Evropan jen tak jednoduše pochopit nemůže, pak Goemon není film pro vás. Stejně tak pokud na vás náznakově vytvořené souboje plné létání nad vším okolo působí směšně. Určitě je to ale jeden z těch stravitelných japonských snímků a už jen za svou nádhernou vizuální stránku si šanci zaslouží. Dokonalý není, velmi dobrý rozhodně. Pozn.: Snímek je součástí projektu MANIFESTO, v rámci kterého je od 2. září do 20. října promítán ve vybraných regionálních kinech v republice. Následně bude zařazen do klasické distribuce.