Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Upínaly se k nim prosby těch nejbědnějších. Vždyť hodná Bílá paní je mohla nasytit, ztrestat nadutého pána či drába. Někdy v polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní - Perchta z Borštejna - v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání, vystřídala pouze dobu roboty za období, které na papíře proklamovalo naplnění ideálů socialismu, ale ve skutečnosti do ideálu mělo pořádně daleko. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu, a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v klidu trezoru... Z tiskových informací ČT