Recenze: Králova řeč

Vydáno: 27.01.2011 15:00 - Táňa Zabloudilová | foto: 2010 Laurie Sparham / Speaking Film Productions Ltd

Největší poprask loni způsobily filmy Počátek a The Social Network. Předloni to byl Avatar. Trojice filmů v mnoha ohledech revoluční. Ať už formálně, způsobem vyprávění nebo tématem. Králova řeč mantinely filmového řemesla neposouvá ani o píď. Je tradiční, ale filmařsky poctivá. A skutečně vynikající.
Kde by byl britský filmový průmysl bez královské rodiny? Ptají se trochu uštěpačně někteří britští filmoví kritici. Po Královně Stephena Frearse a předloňské Královně Viktorii (můžeme počítat i Vévodkyni s Keirou Knightley, ačkoliv její postava není členkou královské rodiny, ale "jen" britskou vévodkyní), je Králova řeč čtvrtým filmem poslední doby, který se soustředí na osobní příběhy britských nejexponovanějších osobností. Všechny tyto snímky publiku přibližují těžkosti života mocných a citlivě je zlidšťují. Tom Hooper se zaměřil na příběh anglického krále Jiřího VI., který usedl v polovině třicátých let dvacátého století na britský královský trůn.
Králova řeč začíná emotivním momentem, kdy princ Albert, Vévoda z Yorku, druhorozený syn krále Edwarda VII. a budoucí anglický král Jiří VI., nezvládne veřejný projev. Trpí údajně nevyléčitelnou koktavostí, pro osobu jeho postavení diskvalifikací olbřímích rozměrů. Jeho manželka Alžběta (Albert a Alžběta jsou rodiče současné britské královny, Alžběta je později neobvykle populární "Královna Matka") se rozhodne manželovi domluvit schůzku u známého odborníka na řečové poruchy. Bezprostředního a na Alžbětiny poměry jistě prostořekého Australana Lionela Loguea, který zpočátku ani netuší, s kým má tu čest.
První z geniálních scén přichází v okamžiku setkání nervózního a impulzivního Alberta a bonvivánského intelektuála, který se odmítá k princi chovat jinak než k jakémukoliv jinému pacientovi. Zakáže mu v místnosti kouřit a místo strkání dřevěných kuliček do hrdla koktavého šlechtice se snaží přijít na kloub jeho psychickým problémům. "Do you know any jokes?" "Timing isn’t my strong suit," prokáže špetku smyslu pro humor jinak zdeprimovaný a nedůvěřivý Albert.
Krátce po prvním sezení, kdy ani nevydrží do konce, si princ uvědomí, že by mu drzý Australan skutečně mohl pomoci. A začíná série nikoliv logopedických cvičení jako spíše společných terapií. Logue, sám bývalý neúspěšný herec a tak trochu šarlatán, který v logopedii uspěl nikoliv díky odbornosti, ale díky lidskosti a osobnímu přístupu, brzy rozpozná velikost osobnosti, kterou má před sebou. Albert nepotřebuje tolik jazyková cvičení jako překonat nejistotu a potlačovaný strach.
Jaká bude jeho skutečná životní úloha se "Bertie" dozvídá v momentě, kdy se jeho starší a dominantnější bratr Edward rozhodne oženit s Američankou Wallis Simpsonovou, dvakrát rozvedenou filantropkou. Dobrovolně se tak "kvůli ženě, kterou miluje" po pár měsících vzdává následnictví trůnu, na který usedl po smrti starého krále. A koktavý Bertie se má najednou stát vůdcem národa v době, kdy si Evropa začíná uvědomovat hrozbu jménem Adolf Hitler. "Co říká?" ptá se tatínka malá Alžběta II. při pohledu na záznam projevu běsnícího nacisty. "Nevím, ale zdá se, že to říká velice dobře," odpovídá zamyšlený následník trůnu.
Příběh nejistého vévody, který díky citlivosti, soucitu a přátelství svého logopeda skutečně objeví svoji velikost a během druhé světové války prokáže schopnost stát v čele jedné z politicky klíčových zemí světa, je možná očekávatelný. Přesto je silný v momentech, kdy se dostává pod kůži hlavním postavám a samozřejmě zejména ve chvílích Albertových rádiových projevů. Je třeba se nejen obávat o úspěch vévody, následníka trůnu a posléze i krále, a na člověka doléhá i mimořádná důležitost historického okamžiku. Kolik milionů lidí celého britského impéria, nad kterým tehdy Slunce nezapadalo, Alberta poslouchalo? Poslouchali nacisté? Zajímavá je i zásadní úloha rádia připomínající, že se příběh odehrává v době, kdy se teprve začínaly organizovat první výzkumy veřejného mínění.
Třetí celovečerní film britského režiséra Toma Hoopera (Prokletý klub, Eastenders) má potenciál dotknout se širokého publika, snad i dojmout. Ohromuje především díky brilantně a chytře napsaným dialogům a famóznímu herectví. Colin Firth (v Británii se mu začíná přezdívat "národní poklad"), představitel Alberta a také hlavní role v loňském snímku Single Man, nejvíce známý z komedie Deník Bridget Jonesové či Formanova Valmonta, je rozhodně jedním z nejlepších herců planety a nejpravděpodobnějším držitelem letošního Oscara za hlavní mužskou roli. Geofrey Rush jako Lionel je dojemný a přesný, příjemné je vidět v civilní roli Burtonovu Helenu Bonham Carter i hereckého perfekcionistu Guye Pearce v roli Albertova staršího bratra Edwarda.
Králova řeč není v žádném smyslu inovací filmového média, je "jen" filmařsky precizním snímkem. I na letmý pohled skvěle napsaným, skvěle zahraným a skvěle nasnímaným. Tradičním jako samo předválečné britské impérium.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • (xmx, 29.01.2011 19:45) Reagovat

    Myslím, že by to chtělo míň popisovat děj a víc film samotný. (To není myšleno špatně, ale jako dobře míněné přání/rada.)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY