Už samotné zaměření příběhu filmu The Words na uměleckou rovinu má svá úskalí, neboť od diváka vyžaduje větší míru angažovanosti, než je běžné v ostatních filmech. Pro zamýšlený účinek snímku je klíčové dokázat se vcítit do pocitů umělců, pro něž jsou jejich autorská díla alfou a omegou života. Vidět v uměleckém díle něco zásadního, něco, co skutečně může zahýbat životem a zasluhuje si odsunout všechno ostatní na druhou kolej. Snaha dojít uznání, úspěchu a potřeba dokázat okolí, že právě je celou dobu svět nespravedlivě přehlížel, je vlastní většině začínajících tvůrců. A nejinak je tomu i u Roryho Jansena, hlavního hrdiny snímku The Words. Rory (Bradley Cooper) ví, že je kvalitním spisovatelem. Dokonce mu to potvrzují i ve většině vydavatelství, kam poslal své první novely. Bohužel jsou mu jeho práce vráceny s tím, že jsou pro trh příliš hluboké, složité a umělecké. Zdrcený Rory ztrácí motivaci. V reálném životě by skončil v nějaké podřadné rutinní práci a jeho talent by upadl v zapomnění. Jenže jsme ve filmu, takže ano, je tu drobný zvrat. Rory se vydá se svou ženou Dorou na dovolenou do Paříže, kde v jednom zapadlém starožitnictví nalezne ztracený, zapomenutý a nikdy nevydaný rukopis. Šedesát let starý příběh je pro Roryho zjevením. Je to výjimečná kniha, přesně taková, jakou chtěl vždy napsat on. Jenže nenapsal. Jak se k objevenému dílu Rory zachová? Rozhodně by nebyl první ani poslední, kdo by cizí knihu vydával za svou vlastní. Jenže tím se může otevřít zhoubná pandořina skříňka... Nejcharakterističtější věcí na celému snímku je způsob vyprávění děje ve třech různých vrstvách, a sice příběh v příběhu v příběhu. Může se to zdát překombinované, avšak scénáristům a režisérům Brianu Klugmanovi a Leemu Sternthalovi se podařilo vytvořit jeden soudržný a provázaný funkční celek a každá ze tří různých vrstev má potenciál vzbudit silný divácký zájem na dalším dějovém vývoji. Prostřední vrstva, a sice dějová linie spisovatele Roryho, je však tou zásadní a zbylé dvě slouží především jako doplnění hlavního děje a divákovi poskytnou pohled v širší perspektivě. Jestli máte obavu, že se v takto složitém způsobu vyprávění nevyznáte, můžete ji směle zahodit, neboť scénář je dokonale srozumitelný a právě on je jedním z hlavních kladů celého filmu. Však tvůrcům také ležel v šuplíku téměř deset let, takže byl čas na jeho doladění. Přestože není vše jasně dořečené a snímek nechává divákovi volnost k vysvětlení konce filmu, je z děje patrné, jak to nejspíše autoři mysleli. Není bez zajímavosti, že existuje nová americká verze The Words, jež je odlišná od té původní, té, která bude distribuována po celé Evropě. Americkým producentům ze CBS se zdál film pro jejich diváky příliš složitý a nejasný, tudíž některé scény z výsledného snímku zmizely a byl přidán i dovysvětlující závěr. Ten ovšem celý předchozí děj staví vzhůru nohama a sráží film o třídu níže. Ačkoliv se CBS snažila novou verzi prosadit po celém světě, podařilo se jim to naštěstí jen ve své domovině a my si můžeme užít The Words tak, jak má skutečně vypadat. Snímek má pozoruhodné herecké obsazení. Zejména Jeremy Irons, který zde hraje devadesátiletého bezejmenného starce, naplno rozvinul svůj potenciál a je skvělé ho po mnoha přešlapech vidět ve filmu, který stojí za to. Přestože v něm pouze sedí, nebo jen ztěžka stojí, jeho dokonalý hlas, charisma i půvab jeho tajemné postavy společně vytvořily jednu z nejzajímavějších rolí jeho dosavadní kariéry. I Bradley Cooper v roli Roryho Jansena předvádí obstojné herectví a ukazuje, že umí i závažné úlohy, ačkoliv při vypjatých momentech hraje poněkud nuceně. Olivia Wilde, Zoe Saldana a Dennis Quaid podávají standardně dobrý výkon a ani jejich role jim k ničemu většímu nedávají příliš velký prostor. Vyzdvihnout je však třeba mladou a okouzlující Noru Arnezeder, která ačkoliv neřekne ve filmu více než pár slov (a to většinou ve francoužstině), se svým hereckým partnerem Benem Barnesem vytvořila v rámci nejspodnější vrstvy příběhu velmi silnou a dojemnou vsuvku. Příjemnou atmosféru dotváří velmi pěkná, lehce minimalistická hudba Marcela Zarvose, u které bych se vůbec nedivil, kdyby byla nominována na Oscara, neboť je přesně v duchu typického akademického stylu Hodin nebo Královy řeči a nebojí se přijít s výraznými hudebními plochami, které v divákovi rozvíří hladinu emocí na vysokou úroveň. Nechci tu tvrdit, že jsou The Words výjimečným filmem. Nejsou. S jednoduchou zápletkou si však režisérské duo poradilo tak, že vytvořilo silné a přitom inteligentní dílo, které diváka neunudí k smrti. Ba naopak, nedá mu ani vydechnout. A přesně takové by kvalitní drama mělo být.
Český trailer filmu The Words