Pelech č. 1: Cujo Pes je nejlepší přítel člověka, říká se. Ale někdy se věci zkrátka vymknou kontrole. Cujo byl obyčejný bernardýn, kterého jeho majitelé nesmírně milovali. A on miloval je a chtěl být oddaným služebníkem. Jenomže to by nesměl očichávat všechny díry v okolí. V jedné z nich totiž vyrušil netopýra, od něhož se nakazil vzteklinou. A ač se hodně bránil a byl zmaten, co se kolem něj děje, nedokázal tento boj vyhrát. A když chudák doma osaměl, neboť jeho páníčkové odjeli na dovolenou, neměl ho kdo hladit a definitivně podlehl. Nezvaná návštěva v podobě maminky s malým chlapcem byla poslední kapkou a zuřící pes si na ní vybil veškerou zlost. Kroužil kolem jejich auta, nedal jim vydechnout a neustále dorážel. Navíc zadávil přivolaného šerifa. Ale co byste čekali od psa, jehož autorem je sám mistr hrůzy Stephen King? A vězte, že když čtete knížku v hromadném prostředku a proti vám si sedne paní s bernardýnem, není vám příjemně. Stejně tak i po zhlédnutí stejnojmenné filmové adaptace budete ve chvíli, kdy na ulici uvidíte podobného psa, přecházet na druhou stranu. Chudák Cujo. (Odchycen v Cujo.) Páníček: Vratislav Šálek
Pelech č. 2: Bolt Pokud bych si na svých bojových cestách za spravedlností měl vybrat psího parťáka, byl by jím naprosto jednoznačně Bolt. Splňuje totiž dva základní předpoklady mého oficiálního buddy-konceptu (který nemá nic společného s tím Barneyho z How I Met Your Mother). Takže za 1) co se týká motivace a přesvědčení, je Bolt naprosto stejný jako já a jde si buldocky stále za svým, i kdyby mu celý svět tvrdil, že je mimoň. A za 2) co se týká schopností, skvěle se doplňujeme - neovládám totiž ani superštěk, ani laserový pohled a už vůbec nemám schopnost zrychlit z nuly na tři sta za jednu sekundu. Přesněji řečeno - buldocky si to nemyslím, protože on Bolt vlastně žádné superschopnosti ani nemá. Krom jediné - totální oddanosti a věrnosti svému pánovi, což je u psích mazlíčků možná schopnost ze všeho nejdůležitější a rozhodně schopnost ze všeho nejvíce super. A upřímně, ono ani tak nezáleží na tom, jaké schopnosti máte, protože vysoká úmrtnost záporáků stejně stojí a padá s nedodržováním základní příručky pro přežití Zabijákem až do důchodu, že... (Odchycen v Bolt - pes pro každý případ) Páníček: Miroslav Böhm
Pelech č. 3: Marley Pod úděsným plakátem s roztomilým pejskem s červenou mašličkou byste si určitě nepředstavovali film, u kterého byste rádi strávili dvě hodiny života a ještě se k tomu bavili. O to větší bylo zděšení, že titulní Marley není žádná otravná kolie Lassie, nýbrž psí sympaťák, kterému byste s radostí uštědřili toho nejupřímnějšího hudlana a nestyděli se za to. Navíc pobíhá ve zdánlivě tuctové, ale po hlubším prozkoumání pravdivé dramedii ze života, jež dokáže zdatně dávkovat počet vážných dramatických scén s jednoduchými psími gagy útočícími na první signální. Zlatý retrívr Marley zkrátka přiroste k srdci i zatvrzelým "nepejskařům", i když vlastně nedělá nic jiného, než že rozbíjí věci, nechává za sebou různá smradlavá "překvapení" a svým životem vytíženým páníčkům zajišťuje dennodenní trable. Stačí ale jen, aby se na vás dobrácky podíval, zavrtěl ocasem, a vy víte, že vás má na lopatě. Zkrátka si vás svým vodítkem obmotá stejně pečlivě, jako se nás snaží přesvědčit grafici na nešťastně zvoleném plakátu. (Odchycen v Marley a já). Páníček: Martin Bubrín
Pelech č. 4: Skip Každý, kdo mě trochu zná, si o mně myslí, že jsem kynofob. Není to tak docela pravda. Mám ze psů jen přirozený respekt, který může často přerůst v upřímnou obavu. Kromě toho psy nemám ani moc rád. To spíše ale souvisí s jejich abnormálním počtem v našich ulicích, parcích, lesích a zahradách a nezodpovědností řady majitelů. Je pak možná trochu paradox, že prožívám příběh nějakého psího hrdiny tak silně. Existují jen dva filmy, které u mě spolehlivě dráždí slzné žlázy. První je Zelená míle, druhý Můj pes Skip. Na rozdíl od prvně jmenované, Skipa nezná moc lidí a i pro mnoho znalých je filmem na jedno nudné odpoledne. Ano, na první pohled se může jednat o poměrně obyčejný rodinný snímek. Způsob vyprávění, během kterého prožijete celý život malého Skipa a jeho vztah k chlapci Williemu, je však dokonale dojemný. Zážitek je ještě tím více umocněný, pokud si vzpomenete na svého pejska z dětství. Vůbec nejsilnější pak je, když jste ještě oním dítětem a vašemu pejskovi zbývá několik měsíců života. V takovém rozpoložení jsem jej prvně sledoval já a věřte, že tehdy se vám tento film zaryje pod kůži opravdu silně. (Odchycen v Můj pes Skip.) Páníček: Dan Patras
Pelech č. 5: Beethoven Sežere to odpad bez třídění, a není to popelnice. Co je to? Jmenuje se Beethoven, je to funící štěně bernardýna a štěká v hlavní roli stejnojmenné rodinné filmové trilogie. Z rozkošného štěňátka se brzy promění v chlupatou uslintanou obludu, středostavovskou rodinu se třemi dětmi si hravě domestikuje jako svou oddanou smečku. Původní hlava rodiny, poněkud směšný otec-agent s teplou vodou, se sice trochu cuká, ale proti stokilovému monstru nemá šanci. Beethoven se tak v nebohé rodině stane otcem i matkou, bratrem i sestrou. Pubertální dcera díky němu získá rande s vysněným idolem, prostřednímu, lehce ušlápnutému obrýlenému synáčkovi pomůže v boji proti školní šikaně a pro nejmladší ratolest představuje zábavnější hračku než tucet pravých barbínek od Mattela. A o tom, že si tento bystrý hafan levou zadní poradí i se zlotřilým veterinářem, který v čele mafie páchá pokusy na nebohých zvířatech, nemluvě. Zásadní přínos této tuctové rodinné komedie ale tkví v tom, že Beethoven má navzdory solidnímu švýcarskému původu vytříbený smysl pro zlomyslný humor a v disciplíně "vrtěti člověkem" je vážně machr. I ctihodný skladatel Ludwig by z destruktivní vynalézavosti svého jmenovce měl určitě radost. Pokud by mu dotyčný nesežral originální notový zápis Deváté. (Odchycen v Beethoven. A pak v Beethoven 2. A definitivně v Beethoven 3. Zatím.) Pánička: Natálie Bergerová

---

Který psí hrdina utkvěl nejvíce v srdci vám? A proč?