Dle matematické definice je prvočíslo číslem, které je dělitelné pouze sebou samým a jedničkou. Zároveň se absolutně nehodí k žádnému jinému prvočíslu. Taktéž o Alici a Mattiovi se dá s nadsázkou říci, že jsou to taková životní prvočísla. Ona je poznamenána despotickým otcem, jehož vinou si způsobila nehodu na lyžích, po níž jí zůstaly celoživotní fyzické následky. Hlavně kvůli nim je ve společnosti neoblíbená a vysmívaná. On je příliš inteligentní (až geniální), do kolektivu zapadá jen velmi těžko a jedinou šancí pro něho je vydat se na vědeckou dráhu do Německa. Osamělost prvočísel je filmovou adaptací stejnojmenného románu původně italského fyzika Paola Giordana, který vyšel i u nás a v letech 2009 a 2010 se držel na předních příčkách prodejnosti knih. Před samotnou recenzí nutno uvést, že osobně jsem ho nečetl, což se asi odráží i na hodnocení. Dostupné komentáře znalců předlohy totiž upozorňují na to, že knihou neposkvrnění diváci budou mít velké problémy se v ději orientovat. A do značné míry je to pravda. Režírující Saverio Costanzo vypráví příběh pomocí flashbacků, na čemž by zase nebylo nic tak neobvyklého. Časových rovin je tu ale až příliš (děj filmu je roztáhlý na zhruba dvacet let), čemuž zvolená nechronologická forma nesvědčí. V libovolném pořadí se tu prolínají útržky z dětství, dospívání a současnosti hrdinů a sestavit si z nich nějaký komplexní útvar je hodně náročné. Vůbec bych se nedivil, kdyby někteří diváci nepochopili, co se kdy dělo nebo děje. Z celého filmu jsem pak měl více než co jiného dojem, že se snaží být uměním i tam, kde nemusí. Láska dvou outsiderů sice není bůhvíjak originální téma, když je ale podáno řemeslně zručně, své spokojené diváky si nepochybně najde. V Osamělosti prvočísel jakoby se tvůrci zalekli banality příběhu a snažili se ho zaobalit do sofistikované formy plné nejrůznějších vrstev, jejichž odkrývání by mělo poskytovat intenzivní zážitek. V tomto případě ale došlo k naprostému opaku. Jestli snímek něco zoufale postrádá, jsou to jakékoli emočně silné scény, což je paradoxní i vzhledem k jeho italskému původu. Přitom si při sledování nelze nepovšimnout toho, že jich tu mohlo být docela dost. V podstatě jen onen vztah dvou lidí, kteří jsou odsunuti na okraj společnosti a mají strach spolu navázat něco intenzivnějšího, mohl sám o sobě diváka zaujmout a třeba i dojmout. Costanzo ovšem všechno podává tak nešťastně, že sebemenší náznak silnějších momentů utne před jejich vyvrcholením. Logicky tedy mají na své publikum de facto nulový dopad a mnohé z nich navíc zůstávají nedořečeny. Výsledku by prospělo také zkrácení o takovou čtvrthodinku. Za lehký podvod na divácích považuji poslední zhruba třetinu filmu. Hlavní hrdinka v ní evidentně prošla fyzicky i psychicky radikální proměnou, což slibuje závěrečné vyvrcholení. Toho se ale bohužel nikdo nedočká, protože důvod změny se z neznámých pohnutek nedozvíme. Otevřený konec, který sice malinko vyšumí do ztracena, ale na druhou stranu dává svým hrdinům novou šanci, je v kontextu předchozí kritiky už jen kosmetickou vadou. Nad průměrem drží Osamělost prvočísel zvolení herci, z nichž rozhodně nejznámější tváří je Isabella Rossellini, která se však objevuje v menší roli. Oba hlavní představitelé (jak dětští, tak dospělí) přesně zapadají do škatulky "podivínů", do jejichž nitra není jednoduché se dostat. Veškeré rozpoložení jim uvěříte, a o to víc vás bude mrzet, že nemají k dispozici lepší scénář a větší možnosti. Na výbornou funguje i hudba (jak původní od Mikea Pattona, tak i převzatá), která není nikterak vtíravá, přesto se vám místy dostane hodně hluboko pod kůži. Také výtečně vytvořená depresivní atmosféra, která vydrží po celé dvě hodiny, přejde z plátna na diváka bez větších problémů a je úplně jedno, v jakém rozpoložení do kina přijde.
Český trailer filmu Osamělost prvočísel Osamělost prvočísel je svým způsobem hrozně zajímavý film, který má v sobě skrytý velký potenciál. Ten bohužel promrhali jeho tvůrci tím, že si někdy zcela zbytečně hrají na umění. Náročnější divák tak bude zklamaný, ten běžný zřejmě nepochopí, co tím chtěl básník říci. Škoda.