© Focus Features
Lydia Tár (
Cate Blanchett) je dirigentkou prestižního německého orchestru a sama se cítí na tvůrčím vrcholu. Užívá si své postavení jako rocková hvězda s taktovkou a svému okolí, k němuž se počítá manželka a zároveň zástupkyně Sharon (
Nina Hoss) či asistentka Francesca (
Noémie Merlant), to dává patřičně najevo. Lydia právě připravuje Mahlerovu Pátou symfonii, která má být dalším triumfem. Její život a kariéra však nečekaně naberou jiný směr.
© Focus Features
Režisér
Todd Field, který se vrací po šestnáctileté pauze od svého předchozího filmu
Jako malé děti, si hned v úvodu zahraje s divákem a otestuje jeho trpělivost. Několik úvodních scén totiž sestává toliko z táhlých monologů neprůstřelné dirigentky neochvějně přesvědčené o tom, že její názor by měl být vytesán do kamene. V
e svém sebevědomí se pouští až na samu hranu korektnosti a vnímavý divák nastraží smysly, protože je mu jasné, že nic z toho není samoúčelné, ale naopak že každé z toho nesmírného množství slov a minut má svůj význam a divákovu soustředění a napjatému očekávání se dostane zasloužené odměny.
Tár se pomalu ale jistě rozjede do obrátek, kdy začne připomínat utržený vagón řítící se na všechny smysly. Postava mistrovsky přesné Cate Blanchett se dík drobným trhlinkám v loajalitě kolegů, studentů i nejbližších přátel začne lidsky i profesně rozkládat.
© Focus Features
Jestli něco Tár zdvihá z hlubin artu a dává mu šanci proniknout k divákovi, který si troufne polechtat mozkové závity, současně má rád vážnou hudbu a nadčasové téma zpracované do inteligentních slov, tak je to herectví Cate Blanchett a způsob jak nemilosrdně se zavrtá pod kůži.
Tár skutečně není film pro masy, takže divák mající potřebu relaxovat a takzvaně si vyčistit hlavu, zvolí v multiplexu hned ty další dveře. Kdo chce být uchvácen bravurní režií, otázkami bez servítků hozenými do prostoru a Cate Blanchett tak dokonalou, že to donutí shánět se po datu letošních Oscarů, zvolí Tár.
Oficiální trailer filmu Tár
