Potkáváme zde elektrotechnika Scotta Langa (Paul Rudd), který je vláčen osudem a jeho snaha pomáhat lidem i pochybnými metodami ho uvrhne do kolotoče notorického kriminálníka. Z tohoto začarovaného kruhu se chce dostat hlavně kvůli své dceři Cassie (Abby Ryder Fortson), která žije s jeho ex-manželkou Maggie (Judy Greer) a jejím novým manželem Paxtonem (Bobby Cannavale). Protože má vlohy zejména k loupežím, vyhledá jej Hank Pym (Michael Douglas), stárnoucí vědec, který v šedesátých letech plnil úkoly pro vládní organizaci S.H.I.E.L.D. jakožto Ant-Man, hrdina schopný se díky speciální chemikálii a obleku zmenšovat, násobit svou sílu a ovládat svou myslí mravence. Pym a jeho dcera Hope van Dyne (Evangeline Lilly) usilují o to, aby bývalý Hankův chráněnec Darren Cross (Corey Stoll) neprodal zdokonalenou a vyzbrojenou verzi Ant-Manova obleku – Yellowjacket - do služeb vojenských sil. Scott se tak musí stát hrdinou a zabránit tomu.
Ant-Man je jedním z nejstarších marvelovských hrdinů a zakládajícím členem týmu Avengers. Přesto u Marvelu patřil spíše k těm průměrně vydělávajícím komiksovým řadám. Ačkoli se tedy film začal připravovat už před prvním Iron Manem, který celé MCU započal, stalo se nakonec, že se dostal ke slovu až mnohem později. Původní návrhy navíc nikdy nepočítaly se zasazením do MCU a Ant-Man měl být zcela samostatný. Vsazení děje ex-post do probíhající dějové linie tedy bylo o to obtížnější. O řadu let a výměnu režiséra později se tedy s hrdinou ovládajícím mravence konečně setkáváme a dokonce jako s posledním a (dle řady článků v médiích) nejdůležitějším snímkem druhé fáze MCU. Toto tvrzení je pochopitelně poněkud scestné, protože ostatní MCU je zde reprezentováno sotva pár zmínkami, překvapivým objevením známé postavy, což je však spíše cameo, a v neposlední řadě i tradiční scénou po závěrečných titulcích. Děj se odehrává v průběhu a po Avengers: Age of Ultron, ale kromě pár momentů to není pro děj důležité.
Co důležité je, je zejména hravost a humor, s jakými je nám to všechno servírováno. Skoro jako by se vrátila doba pohodových komiksových filmů, kdy ještě „o nic nešlo“, protože stejně nikdo nic zase tak moc světoborného nečekal. Režisér komedií Peyton Reed byl pro tento návrat ke kořenům výbornou volbou. A tak zde máme třeba trojici Scottových kompliců, jejichž úkolem je nás po dobu filmu rozesmívat – a daří se jim to skvěle. Samotný Paul Rudd má komediální talent v krvi už od své role v seriálu Přátelé. Michael Douglas se mi v dabingu, který byl na novinářské projekci, trochu ztrácel, resp. hlas Ladislava Freje mi k němu zrovna nesedl. Uprostřed filmu tempo trochu poklesne a také záporák není nic moc, ale to jsou jediné chyby na tomto skrz naskrz zábavném filmu.
Vizuálně se nemá film vůbec za co stydět. Zmenšování a zvětšování Ant-Mana je velmi efektní a některé makro-záběry se prostě neomrzí. Možná CGI animace mravenců mi občas přišly až trochu moc „počítačové“, ale dá se to překousnout. Na 3D můžete s klidným srdcem zapomenout, protože žádné orgie se stereoskopickými efekty se zde nekonají. Zažijete pouze plastové brýle, které vás neskutečně štvou, pokud nosíte ještě dioptrické a navíc musíte poslouchat dabing. Překlad sice není nikterak špatný, ovšem typový výběr dabérů není moc povedený (viz výše).
Výkony herců se kvůli zmíněnému dabingu špatně hodnotí, ale nikdo mě tam vysloveně neurážel. Také zvuková složka je celkem povedená. Hůře už je to s hudebním doprovodem, který má na svědomí Christophe Beck a který je v rámci děje velice nenápadný (pozor, to je mnohdy dobře a znak toho, že se k filmu dobře hodí), nicméně tento je i celkem generický a za zvláštní poslech moc nestojí.Celkově vzato zde máme skvělý snímek, který se v metasérii MCU zcela určitě neztratí, a který působí velmi pohodovým dojmem. Ač v rámci širšího příběhu bude hrát roli až později, již nyní vím, že se na příští setkání s Ant-Manem budu moc těšit.
