A příběh Rosie Dunne opravdu emocionálně silný je, zvláště pro citlivější povahy. Rosie (Lily Collins) a Alex (Sam Claflin) jsou kamarádi od školky a nikdy mezi sebou neviděli nic víc. Stejně je jim však oběma nepříjemné probírat první sex a lásku toho druhého z nich. Plánují, že oba z Dublinu utečou na bostonskou univerzitu, ale neplánované otěhotnění to Rosie znemožní - a tak zatímco Rosie přebaluje, prohání Alex holky v Bostonu. Když se opět potkají, uvědomí si Rosie, že možná pro ni Alex není pouze kamarád. Kvůli sledu nešťastných náhod se však jejich životy míjí a vypadá to, že osud jim jejich lásku prostě nepřeje.
Na tomto filmu je pozoruhodné, že se vyvaroval typickým klišé, kterých se romantické komedie rády dopouští. Pokud tedy nepočítáme happy end, jelikož ten se u tohoto žánru vypouští jen v naprostém minimu. Přestože kamarádství přerůstající v lásku není nejčastěji zpracovávaným tématem, není to originalita, co činí S láskou, Rosie jedinečným. Je to atmosféra. Už jen typické britské cihlové domky a nádherné pobřežní scenérie udělají své a dohromady s roztomilým přízvukem a nádhernou kamerou pracující zajímavě se slunečním světlem tvoří pohlcující prostředí, v němž mají vyloženě rušivý efekt jen vybrané písničky. Ty se sice vždy hodí k danému ději, ale ve výsledku často místo dokreslování scén přebíjí děj a strhávají na sebe pozornost, díky čemuž některé z nich působí spíše jako hudební klip.
Jedním z největších nedostatků tohoto příběhu, čímž vina padá až daleko na spisovatelku Cecelii Ahern, je jeho zápletka založená na nepravděpodobných a nevěrohodných náhodách, kterými je tento film až přesycen. Je ještě docela dobře uvěřitelné, že Rosie dá neúmyslně dohromady Alexe s modelkou Bethany (Suki Waterhouse). Ale „náhody“, u kterých jejich nevěrohodnost bije přímo do očí, jsou už něco, co mohlo být vypuštěno. Zvlášť když se jedná o věci bez dějového významu - jako například setkání se s člověkem, před kterým se Rosie před dvanácti lety ztrapnila a který ji i po té době pozná.
I přes tento drobný nedostatek lze tuto komedii ocenit kvůli jejímu volnému a nenucenému humoru - vtipy nejsou podstrkávány za každým rohem a když se objeví, tak jsou reálné a jednoduché. Nejsou koncipovány pro rozervání divákovy bránice, ale pousmání se a navození odlehčeného pocitu. Celkově se filmařům povedlo najít ideální balanc mezi smutnými a veselými momenty, což je u romantiky klíčové pro předcházení zbytečné kýčovosti. Ta tu naštěstí nenastává ani v jedné z malého počtu dojemných scén, které přinesly neotřelé nápady.
Ač jsou jména Lily Collins a Sam Claflin docela „profláklá“ například kvůli fantasy Mortal Instruments: Město z kostí a Hunger Games: Vražedná pomsta, nejedná se ještě o okoukané tváře a jejich volbu do filmu tím pádem považuji za vhodnou. A to i z toho důvodu, jak silně mezi nimi funguje chemie na plátně.
Celkově jde o poměrně výrazný počin. A to hlavně ve svém žánru, který má velmi častou tendenci upadat do stereotypů a překvapovat tím, nakolikrát se dá zrecyklovat jakákoliv část těchto filmů od jednotlivých nápadů na scény po celý motiv. Rovnat se může klidně s jedním z nejlepších filmů minulého roku v tomto odvětví, Hvězdy nám nepřály, a režisér na něj může být po právu hrdý. Evidentně mu i otevřel brány do Hollywoodu, protože s představitelkou Rosie Lily Collins spojí síly v další romantické komedii How to Be Single podle knihy Liz Tuccillo. A podařilo se mu získat i další zvučná jména, kterými tady byla jen Claflin a Collins, například Dakotu Johnson, Rebel Wilson a Dana Stevense.